DIGIarena.e15.cz

Exkluzivní rozhovor o výstavě století

Seznam kapitol
S kurátory výstavy Česká fotografie 20. století jsme se setkali v kavárně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Vladimír Birgus a Jan Mlčoch v této budově trávili dlouhé měsíce přípravou expozice, která nemá v historii české fotografie obdoby. Cílem výstavy je zmapovat všechny zásadní trendy v české fotografii minulého století.

Jaká je role fotografie v dnešním světě?
Vladimír Birgus: Unikátní. V žádném předchozím období nebyla fotografie a jí příbuzné obory tak vlivná jako dnes. Nikdy nehrála tolik významnou úlohu ve výtvarném umění, nebyla tak respektovaná a také finančně ohodnocovaná.
Jan Mlčoch: Současnost stojí na vizuální informaci. Když k fotografii přiřadíte i její „vlastní dcery“ – film, televizi a internetové prezentace, lze naši dobu nazvat obdobím fotografie.


Jaromír Funke, Abstraktní foto – Kompozice IV, 1927–1929, ze sbírky UPM. Nejvýznamější autor naší meziválečné avantgardy, který svou teoretickou a praktickou činností významně ovlivnil českou amatérskou i profesionální fotografii.
František Drtikol, Krok, 1929, pigment, ze sbírky UPM. Práce z vrcholného období klasika českého meziválečného aktu.

Kdy a kde
Podrobnosti o výstavě Česká fotografie 20. století naleznete na www.ceskafotografie.cz. Navštívit ji můžete na těchto pražských adresách:

  • 1. Uměleckoprůmyslové muzeum, ulice 17. listopadu 2, Praha 1, 23. 6.–25. 9. 2005
  • 2. Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. 13, Praha 1, 29. 6.–9. 10. 2005
  • 3. Městská knihovna, Mariánské nám. 1, Praha 1, 1. 7.–9. 10. 2005

V čem je česká fotografie neobvyklá?
JM: Originálním rysem české fotografie je její pestrost. A nemyslím tím jen šíři stylů od různých autorů. I řada jednotlivců se velmi radikálně vyvíjela. Josef Sudek byl za první republiky dobrým fotografem. Pokud by ukončil svou činnost v roce 1939, patřil by k nadprůměrným, ale nikoli nejradikálnějším umělcům. Na začátku 40. let se jeho tvorba zcela změnila, objektivismus jeho předchozích prací se přehoupnul v subjektivismus a od té doby je autorem světového významu.
VB: Česká fotografie jako celek je fenomén. Jen nemnoho tak malých národů má takové množství skvělých fotografů na počet obyvatel. Může nás těšit, že kromě hudby neexistuje umělecký směr, který by české země ve 20. století výrazněji reprezentoval. Česká fotografie z tohoto období je ve světě známější a více ceněná, než naše malířství nebo sochařství ze stejné periody. I proto mě zaráží postoj Národní galerie, která dodnes nemá vlastní fotografickou sbírku. Ve vyspělém světě je jenom málo tak velkých galerii se sbírkou moderního a současného umění, které by fotografii nesbíraly.
JM: Já Národní galerii tento postoj nezazlívám. Věřím, že naše instituce – Uměleckoprůmyslové muzeum a Moravská galerie – budou brzy ze státního rozpočtu dotovány stejně bohatě jako Národní galerie a v budování stálé expozice české fotografie ji zastoupí.


Jindřich Štyrský, z cyklu Stěhovací kabinet, 1934–35, koláž. Významná osobnost české meziválečné avantgardy, autor objevující poezii a surrealistické magično ve zdánlivě banálních pohledech.
Marie Stachová, Surrealistický snář, 1935, koláž, ze sbírky UPM. Významná, přesto dnes téměř neznámá autorka. Vedle tvorby koláží fotografovala vynikající sociální reportáže, například fenomén oslav prvního máje za první republiky.

Co přispělo k vysoké kvalitě české fotografie 20. století?
VB:
Je to směs několika důvodů. Předně, česká avantgarda měla výhodu, že se mohla rozvíjet delší dobu než u našich sousedů. V Německu musela skončit po nástupu národního socialismu na začátku 30. let, v Sovětském svazu ještě dříve. I v 70. a 80. letech u nás byla fotografie pod svícnem cenzury. Většina autorů měla možnost vystavovat v mimopražských kulturních domech a v předsálích kin bez větších problémů. Jindřich Štreit byl v posledních letech reálného socialismu jediným autorem, který byl za svou výstavu soudně potrestán. A po propuštění dále tvořil a vystavoval. Naproti tomu desítky filmařů a spisovatelů byly zcela umlčeny.


Karel Kašpařík, Otrok, asi 1935, ze sbírky Moravské galerie v Brně. Důležitý člen olomouckého amatérského hnutí, jehož tvorba zahrnuje jak sociální fotografie, tak avantgardní experimenty
Karel Teige, Koláž č. 40, 1937–40, ze sbírky PNP. Málokterý teoretik ovlivnil českou fotografii tak jako on. V praktické tvorbě vytvářel kombinacemi hlubotiskových obrázků a rytin erotizované surrealistické fotokoláže.

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Dali Inspirace Pavel 15. 8. 2005, 07:06

Další podobné články

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Nechcete být na fotografiích z veřejných akcí? Nalepte si na čelo červený puntík

Nechcete být na fotografiích z veřejných akcí? Nalepte si na čelo červený puntík