DIGIarena.e15.cz

Exkluzivní rozhovor o výstavě století

Seznam kapitol
S kurátory výstavy Česká fotografie 20. století jsme se setkali v kavárně Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Vladimír Birgus a Jan Mlčoch v této budově trávili dlouhé měsíce přípravou expozice, která nemá v historii české fotografie obdoby. Cílem výstavy je zmapovat všechny zásadní trendy v české fotografii minulého století.

Jaká je role fotografie v dnešním světě?
Vladimír Birgus: Unikátní. V žádném předchozím období nebyla fotografie a jí příbuzné obory tak vlivná jako dnes. Nikdy nehrála tolik významnou úlohu ve výtvarném umění, nebyla tak respektovaná a také finančně ohodnocovaná.
Jan Mlčoch: Současnost stojí na vizuální informaci. Když k fotografii přiřadíte i její „vlastní dcery“ – film, televizi a internetové prezentace, lze naši dobu nazvat obdobím fotografie.


Jaromír Funke, Abstraktní foto – Kompozice IV, 1927–1929, ze sbírky UPM. Nejvýznamější autor naší meziválečné avantgardy, který svou teoretickou a praktickou činností významně ovlivnil českou amatérskou i profesionální fotografii.
František Drtikol, Krok, 1929, pigment, ze sbírky UPM. Práce z vrcholného období klasika českého meziválečného aktu.

Kdy a kde
Podrobnosti o výstavě Česká fotografie 20. století naleznete na www.ceskafotografie.cz. Navštívit ji můžete na těchto pražských adresách:

  • 1. Uměleckoprůmyslové muzeum, ulice 17. listopadu 2, Praha 1, 23. 6.–25. 9. 2005
  • 2. Dům U Kamenného zvonu, Staroměstské nám. 13, Praha 1, 29. 6.–9. 10. 2005
  • 3. Městská knihovna, Mariánské nám. 1, Praha 1, 1. 7.–9. 10. 2005

V čem je česká fotografie neobvyklá?
JM: Originálním rysem české fotografie je její pestrost. A nemyslím tím jen šíři stylů od různých autorů. I řada jednotlivců se velmi radikálně vyvíjela. Josef Sudek byl za první republiky dobrým fotografem. Pokud by ukončil svou činnost v roce 1939, patřil by k nadprůměrným, ale nikoli nejradikálnějším umělcům. Na začátku 40. let se jeho tvorba zcela změnila, objektivismus jeho předchozích prací se přehoupnul v subjektivismus a od té doby je autorem světového významu.
VB: Česká fotografie jako celek je fenomén. Jen nemnoho tak malých národů má takové množství skvělých fotografů na počet obyvatel. Může nás těšit, že kromě hudby neexistuje umělecký směr, který by české země ve 20. století výrazněji reprezentoval. Česká fotografie z tohoto období je ve světě známější a více ceněná, než naše malířství nebo sochařství ze stejné periody. I proto mě zaráží postoj Národní galerie, která dodnes nemá vlastní fotografickou sbírku. Ve vyspělém světě je jenom málo tak velkých galerii se sbírkou moderního a současného umění, které by fotografii nesbíraly.
JM: Já Národní galerii tento postoj nezazlívám. Věřím, že naše instituce – Uměleckoprůmyslové muzeum a Moravská galerie – budou brzy ze státního rozpočtu dotovány stejně bohatě jako Národní galerie a v budování stálé expozice české fotografie ji zastoupí.


Jindřich Štyrský, z cyklu Stěhovací kabinet, 1934–35, koláž. Významná osobnost české meziválečné avantgardy, autor objevující poezii a surrealistické magično ve zdánlivě banálních pohledech.
Marie Stachová, Surrealistický snář, 1935, koláž, ze sbírky UPM. Významná, přesto dnes téměř neznámá autorka. Vedle tvorby koláží fotografovala vynikající sociální reportáže, například fenomén oslav prvního máje za první republiky.

Co přispělo k vysoké kvalitě české fotografie 20. století?
VB:
Je to směs několika důvodů. Předně, česká avantgarda měla výhodu, že se mohla rozvíjet delší dobu než u našich sousedů. V Německu musela skončit po nástupu národního socialismu na začátku 30. let, v Sovětském svazu ještě dříve. I v 70. a 80. letech u nás byla fotografie pod svícnem cenzury. Většina autorů měla možnost vystavovat v mimopražských kulturních domech a v předsálích kin bez větších problémů. Jindřich Štreit byl v posledních letech reálného socialismu jediným autorem, který byl za svou výstavu soudně potrestán. A po propuštění dále tvořil a vystavoval. Naproti tomu desítky filmařů a spisovatelů byly zcela umlčeny.


Karel Kašpařík, Otrok, asi 1935, ze sbírky Moravské galerie v Brně. Důležitý člen olomouckého amatérského hnutí, jehož tvorba zahrnuje jak sociální fotografie, tak avantgardní experimenty
Karel Teige, Koláž č. 40, 1937–40, ze sbírky PNP. Málokterý teoretik ovlivnil českou fotografii tak jako on. V praktické tvorbě vytvářel kombinacemi hlubotiskových obrázků a rytin erotizované surrealistické fotokoláže.

Další kapitola
Seznam kapitol


celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Dali Inspirace Pavel 15. 8. 2005, 07:06

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?