DIGIarena.e15.cz

Foografie týdne: Toto mesto sa dusí...

Dech je vnímaný jako základní charakteristika lidského života. Když uvidíte někoho na ulici ležet, napřed zkontrolujte, zda dýchá, říkají příručky první pomoci. Bez dechu není život, přichází pozvolná smrt.

Když Hospodin uhněte Adama z hlíny, ale tím mu nedá život, musí mu jej vdechnout, dát mu svůj dech, svého ducha. Také lidové umění zobrazuje duši, jako určitý životní princip v dechu – a tak při posledním vydechnutí, odchází z duše i cosi, co nápadně připomíná obarvený vzduch stlačený v plicích. Poslední výdech a duše, jakoby spolu byly neodlučitelně spojeny.

Město by mělo být místem pro život. Jeho smyslem je ochraňovat a vytvářet podmínky, proto, aby se jeho obyvatelům dobře dařilo. Avšak tento imperativ se ne vždy daří dodržet. Jsou města, ve kterých se nedá dýchat obrazně – jsou tedy prostorem nesvobody. Jsou jiná, která postrádají ducha, jistý genius loci. A pak existují taková, která své obyvatele nechají pomalu a potichu zadusit smogem.

Město, které je tvořeno lidmi, je samo zbavuje dechu, vraždí, utlačuje, ztrácí své bytí, propadá se do vnitřního rozporu samo se sebou. Snímek Toto mesto sa dusí… nabízí problematiku naléhavou jak environmentálně, tak také sociálně. Předně na něm nejde o izolovaně ekologický problém, něco, co se dotýká přírody, která zůstala za hradbami a můžeme o ní nezúčastněně diskutovat a přemýšlet.

Klepněte pro větší obrázek
Toto mesto sa dusí..., foto: promart 

Člověk a příroda zde nejsou od sebe odlišeni, jakkoli je možné ho vnímat jako vyděděnce přírody, objekt, který nemusí podléhat svým pudům, jak by zdůrazňovalo osvícenství. Není možné říci, že by mohl nedýchat. Jeho interakce s okolím je zde bolestivým zobrazením výměny pohodlí za zdraví, byť jistě nenabízející odpověď, jak situaci zlepšit. Je prostým křikem, mající výrazovým prostředkem ticho černobílé fotografie.

Sociální aspekt snímku je také zřejmý – město, které se dusí, je městem, ve kterém se nedá žít, tedy také oxymoronem. Možná má fotografie vyprovokovat k nějaké činnosti, aktivitě, rozhodnutí. Je člověk jediné „zvíře“ které je ochotné zahubit samo sebe? Jako by snímek se známým obrazným vypravováním o žábě a kotlíku horké vody. Pokud hodíme žábu do horké vody, pochopitelně vyskočí ven – možná se spálí, ale svůj život zachrání. Pokud ji ale dáme do vlažné vody a budeme ji postupně ohřívat, tak se spokojeně uvaří. Nestane se něco takového také s obyvateli urbanistického celku zachyceného na fotografii? Autorem snímku je promart.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií minulého týdne.

Balian nabízí širší sérii černobílých architektonických meditací, které pracují s šumem, dvojbarevností a zajímavě interpretovaným detailem. Snímek Návrat je jeho součástí.

Klepněte pro větší obrázek
Návrat, foto: Balian

Humusak s fotografií prišla jar tak som sa konečne vyzul, nabízí vtip, nadsázku a především ne zcela běžné schodišťové zátiší s originální hrou s názvem, která celé kompozici dává zajímavý vrstevnatý příběh.

Klepněte pro větší obrázek
prišla jar tak som sa konečně vyzul, foto: humusak

No21 poměrně netradičně v barvách, ale zato s již téměř typickým rybníkovým ponořením se. Na snímku Jak se bydlí pod hrází....

Klepněte pro větší obrázek
Jak se bydlí pod hrází..., foto: No21

Jsou tři základní řeholní sliby, které skládají všichni řeholníci i řeholnice – poslušnost, chudoba a čistota. Snímek od petpave je zachycuje v naturalizované inkarnované podobě, dotýkající se špinavé země, bez příkras, odpočinku, avšak s lidskostí a výhledem na věčnost. 

Klepněte pro větší obrázek
., foto: petpave
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

to bude nejake slovenske mesto anebo Otrava,… brandis 25. 5. 2016, 01:30

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.