DIGIarena.e15.cz

Fotka týdne na pomezí žánrů

Fotka tohoto týdne balancuje na pomezí žánrů architektury a abstraktnosti. Její autor Zdeněk Kopecký prokázal své umění v nalézání originální kompozice a zajímavých křivek tam, kde by většina ostatních fotografů pořídila víceméně turistický snímek běžné pražské lampy.
Fotka týdne na pomezí žánrů

Je velká škoda, že v naší fotogalerii je tato fotografie Zdeňka Kopeckého v jeho portfoliu zatím jediná. Je jisté, že rozhodně nevznikla jen náhodou, ale byla předem velmi dobře promyšlena, a že autor má s fotografováním podobných žánrových snímků bohaté  zkušenosti. Snímek je také důkazem, že pražská (a nejen ta) architektura nabízí neomezené množství originálních pohledů a kompozic obrazu.


Klepněte pro větší obrázek
Zdeněk Kopecký: Zákoutí Pražského hradu
Po kliknutí na fotografii se můžete zúčastnit diskuse

Fotografie je do značné míry zneklidňující, neboť typická pražská lampa působí zcela reálně, zatímco zbývající část snímku je zcela abstraktní. Dává tušit oblouk schodiště či části podloubí, stejně tak však vzbuzuje podezření na počítačovou montáž. Úpravy v grafickém editoru jsou zřejmé také v barevnosti snímku, což opět může otevřít nekonečnou diskusi o tom, co lze ještě považovat za fotografii v původním smyslu slova.

V každém případě výsledný obraz působí velmi výtvarně, především díky výrazně úhlopříčné kompozici s dominantním prvkem v levé horní části. Také oranžovému tónování nelze nic vytknout, snímek se přímo říká o zarámování dekorativní a pověšení na zeď.

Další článek



Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.