DIGIarena.e15.cz

Fotka týdne z divadelních prken

Není tomu tak dávno, co jsme na tomto místě opěvovali mistrovství Štěpána Páťala, kterému se s fotografií Večerní koupel podařilo získat již druhé ocenění Fotografie týdne. A nesešel se ještě ani měsíc s měsícem a Štěpán Páťal se mezi vítězi objevuje již potřetí.
Fotka týdne z divadelních prken

Autor snímku opět dokazuje, že je všeobecně nadaným fotografem, který bravurně zvládá různá fotografická odvětví. Tentokráte zabrousil Štěpán Páťal na divadelní prkna, kde se mu podařil zachytit snímek Samota.

Klepněte pro větší obrázek
Štěpán Páťal: Samota
Kliknutím na fotografii se můžete zapojit do diskuse

V první řadě nemůžeme opomenout ocenit nápad zapůjčit si divadelní jeviště k fotografickým účelům a proměnit ho na pár chvil v provizorní ateliér. Jen málo jiných prostorů by fotografovi dovolilo podobnou hru s kompozicí i se světlem.

Štěpán Páťal opět budí rozruch. Na fotografií Večerní koupel se strhla debata o tom, co ještě spadá do kategorie fotografie, a kde bychom měli začít uvažovat nad počítačovou grafikou. U snímku Samota diskutují čtenáři o černém, volném prostoru nad modelkou.

Ale právě ten prostor je tím, co autorovi poskytlo divadlo, co fotografii dodává mystický a emotivní ráz. Herečka sama o sobě je sice dobře nasvícená, ale ani její výraz, poloha či oblečení nepřitahují nijak významně divákovu pozornost. Tu poutá právě onen hluboký prostor, který sálá tajemstvím.

Štěpánu Páťalovi gratulujeme k již třetí fotografii týdne a doufáme, že nás i ostatní čtenáře galerie bude nadále překvapovat svými snímky.

Další článek



Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.