DIGIarena.e15.cz

Fotka týdne z paloučku lesních víl

Máme tu aktuální fotografii týdne, laděnou do tónů šťavnatě zelené barvy, o níž se všeobecně tvrdí, že uklidňuje a dodává chuť do života. A kdo to na ní vlastně je? Lesní víla od Markéty Hoškové. Zatím pouze postává ve stínu stromů, ale co nevidět si na svém paloučku třeba i zatančí...
Fotka týdne z paloučku lesních víl

Mohl to být docela obyčejný letní záběr z parku, v němž probleskuje silueta sochy, ale kdyby ale neprošel rukama autorky, která disponuje třemi velmi schopnými a účinnými zbraněmi. Jsou to Nikon D70, Photoshop a především tvořivost.

Snímek byl zajímavě zdeformován a usazen do černého rámce, který velmi příjemně ladí s jeho tmavými rohy a okraji, které se díky tomu rozplývají do ztracena. Horní část fotografie zaplňuje sluncem prozářené listí a dolní třetinu travnatý koberec, který není pouhou anonymní masou, je plnohodnotným strukturovaným materiálem, plným stínů, světel, šmouh a skvrn. Naše pohledy automaticky sklouznou k chladně šedé siluetě, která se nachází přímo na levé vertikále zlatého řezu. A tady ji máme: naši lesní vílu. Zatím ještě nehybně čeká, ale svěží letní atmosféra dokáže divy.

Klepněte pro větší obrázek
Setkání v parku

Markéta Hošková nedávno oslavila první výročí svého přispívání do naší galerie. Začínala portréty dětí a přátel, černobílými fotkami pražské architektury a především záběry z přírody, kterou se inspiruje dodnes. Něco je ale přesto jinak. Autorka si s výsledkem své činnosti mnohem více hraje, experimentuje a skládá k sobě jednotlivé obrazy jako dílky skládačky, působící dojmem, že tak svět vypadá odjakživa, jen ho musíme umět takto vidět. Pod rukama jí vznikají černobílé, decentně barevně tónované i monochromatické snímky, laděné do světlých nebo temných odstínů, ze kterých doslova prýští atmosféra. Přesně definovat, co na fotce je, však v tomto případě bývá téměř nadlidským úkolem.

"Působivá koláž, zase čaruješ," chválí jedni návštěvníci webu, ale každý svérázný přístup k fotografii má také své odpůrce. Další čtenáři se zajímají, co to je, jak to vzniklo, co to tedy rozhodně není, co jim to připomíná... a zda se jedná ještě o fotografii v původním slova smyslu. Tvorba Markéty Hoškové dokazuje, že ani s masovým rozšířením digitální fotografie a tzv. "výcvaků" z našich řad dosud nevymizela kreativita a umělecké cítění. Tímto gratulujeme!

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.