DIGIarena.e15.cz

Fotka týdne z paloučku lesních víl

Máme tu aktuální fotografii týdne, laděnou do tónů šťavnatě zelené barvy, o níž se všeobecně tvrdí, že uklidňuje a dodává chuť do života. A kdo to na ní vlastně je? Lesní víla od Markéty Hoškové. Zatím pouze postává ve stínu stromů, ale co nevidět si na svém paloučku třeba i zatančí...
Fotka týdne z paloučku lesních víl

Mohl to být docela obyčejný letní záběr z parku, v němž probleskuje silueta sochy, ale kdyby ale neprošel rukama autorky, která disponuje třemi velmi schopnými a účinnými zbraněmi. Jsou to Nikon D70, Photoshop a především tvořivost.

Snímek byl zajímavě zdeformován a usazen do černého rámce, který velmi příjemně ladí s jeho tmavými rohy a okraji, které se díky tomu rozplývají do ztracena. Horní část fotografie zaplňuje sluncem prozářené listí a dolní třetinu travnatý koberec, který není pouhou anonymní masou, je plnohodnotným strukturovaným materiálem, plným stínů, světel, šmouh a skvrn. Naše pohledy automaticky sklouznou k chladně šedé siluetě, která se nachází přímo na levé vertikále zlatého řezu. A tady ji máme: naši lesní vílu. Zatím ještě nehybně čeká, ale svěží letní atmosféra dokáže divy.

Klepněte pro větší obrázek
Setkání v parku

Markéta Hošková nedávno oslavila první výročí svého přispívání do naší galerie. Začínala portréty dětí a přátel, černobílými fotkami pražské architektury a především záběry z přírody, kterou se inspiruje dodnes. Něco je ale přesto jinak. Autorka si s výsledkem své činnosti mnohem více hraje, experimentuje a skládá k sobě jednotlivé obrazy jako dílky skládačky, působící dojmem, že tak svět vypadá odjakživa, jen ho musíme umět takto vidět. Pod rukama jí vznikají černobílé, decentně barevně tónované i monochromatické snímky, laděné do světlých nebo temných odstínů, ze kterých doslova prýští atmosféra. Přesně definovat, co na fotce je, však v tomto případě bývá téměř nadlidským úkolem.

"Působivá koláž, zase čaruješ," chválí jedni návštěvníci webu, ale každý svérázný přístup k fotografii má také své odpůrce. Další čtenáři se zajímají, co to je, jak to vzniklo, co to tedy rozhodně není, co jim to připomíná... a zda se jedná ještě o fotografii v původním slova smyslu. Tvorba Markéty Hoškové dokazuje, že ani s masovým rozšířením digitální fotografie a tzv. "výcvaků" z našich řad dosud nevymizela kreativita a umělecké cítění. Tímto gratulujeme!

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.