DIGIarena.e15.cz

Fotky jako víno?

Neumím dělat jednoduché návody jak co fotit. Neznám zaručená řešení, ani stoprocentní postupy. Jen subjektivně popisuji, co a jak dělám já.

Není to tak dávno, kdy se mě někdo ptal, co pro mě fotografování znamená. Ale nechtěl, abych v té chvíli mluvil o obrázcích. Zajímaly ho moje pocity, když je tvořím. Docela mě to překvapilo. Do té doby jsem se nikdy nepokoušel ty stavy formulovat do slov. Chvíli jsem o tom přemýšlel, až jsem přišel na jakousi paralelu:

Objekt toho, co potom zachytím fotoaparátem, musím nalézt, pomazlit se s ním a vychutnat si ho očima. Přitom se musím rozhodnout, jakým způsobem se ho pokusím zaznamenat. Nastavit přistroj, najít optimální stanoviště i úhel pohledu k nejlepší možné kompozici…

 Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
1. Pár dnů do jara 2. Nazí a mrtví 

 

To vše mi připomíná stav, ve kterém se nacházím, když po dobrém jídle pozvedám sklenku vína. Oči se laskají barvou a už prozkoumaly jiskru nápoje proti světlu. Zatímco vínem lehce kroužím po stěnách sklenice a nechávám ho stékat, abych viděl i jeho viskozitu, sliznice nosu a zadního patra vstřebávají první dávky molekul buketu. Jazyk a patro jsou v napjatém očekávání z toho, co má přijít. Sklenka se už skoro dotýká rtů a...

Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek

 1. ...a nestrkej sem frňák! 2. ...krajinou lidu starší krve...

…a tady se popisovaná paralela na chvíli rozchází. Zatímco u vína nechám sklouznout malý doušek do úst, poválím jej po jazyku a během malé chvilky vím, zda očekávání, které jsem získal z barvy a vůně se naplnily i ve finální chuti - u vytvářené fotografie to tak rychle nejde. Tam musím předešlé zážitky v sobě na nějakou dobu zakonzervovat a počkat na vyvolání snímků. A je lhostejno zda tím myslím chemické procesy na celuloidovém pásu, jak to bylo dříve nebo "prosté" přenesení souborů z fotoaparátu do počítače a otevření v nějakém grafickém editoru. Ale pak už jde opět o obdobný proces.

Teprve napitím poznáme u vína, zda je skutečně dobré, jestli jsou všechny jeho součástí harmonicky spojeny, zda něco nechybí nebo právě naopak nenadbývá. Válíme je v ústech, jazykem i patrem zkoumáme drobné nuance chuti. Podobně u fotografie až po jejím zvětšení na monitoru (desce zvětšováku, promítacím plátně atd.) zjistíme, zda se přísliby, které nám nesl předešlý proces, také naplnily. Zda v sobě třeba nechová pachuť myšiny špatného osvitu, zda má přiměřeně kyselinek k ostrosti toho, co ostré být má, a zda v ní třeba nevyčnívá tříslovina jako sloup veřejného osvětlení z hlavy milované osoby.

 Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
1. Střepy štěstí nenosí... 2. Těžké sny pana Edmonda D. 3. Lásko...

Když mám ale dojem, že se práce na fotografii daří a cítím, že vše je v rovnováze, je to opojný pocit. Tak opojný, že čas od času zapomenu na míru a v kvantitě postupně začnu ztrácet kvalitu. V té chvíli to příliš nevadí – opilému je to jedno – ale druhý den, a tady jsme opět u té paralely, nastoupí vystřízlivění a… možná i kocovina.

Co pak dál? Staří pijáci říkají, že čím se kdo zkazil, tím se má i napravit. Zkontroluji si tedy, že baterie je nabitá a ve fotoaparátu, rozhlédnu se kolem sebe a…

Další článek




celkem 16 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Pochvala Richter (novy) 11. 4. 2010, 12:25
Pochvala Tomáš Vrabec 6. 4. 2010, 13:22
Re: Rudy František Richter 5. 4. 2010, 20:26
Rudy Rudy Chorvat 5. 4. 2010, 20:04
Re: milé, Richter (novy) 5. 4. 2010, 10:08

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát