DIGIarena.e15.cz

Fotoaparát a balení aneb jak se balí holky

Ne, nejde tentokrát o fotobatohy a brašny na naše miláčky. Jen jsem před pár dny pozoroval jednoho profesionála v akci.

Seděl jsem na lavičce v parku, radoval se z pěkného počasí, vystavoval bolavá záda paprskům takřka poledního slunce a pozoroval život kolem sebe. A přímo přede mnou se odehrával příběh opakující se v různých variantách snad od počátku lidstva.

Lavička a na ní dvě dívky. Hezčí, sebevědomě se chovající tmavovláska (Kráska) a její o poznání méně půvabná kamarádka (Čekanka). A dva mladí pánové jen stěží krotící své hormony. Jeden v nevýrazném šedém oděvu (pan Šedivý), druhý do daleka zářící žlutým trikem (pan Žlutý).

Od té skupinky mě dělí asi padesát metrů a v městském provozu ke mně málokdy pronikne byť jen tón hovoru, ale jejich mimické představení mi bohatě stačí. Zatímco pan Šedivý sebevědomě krásku i její kamarádku baví nějakým vypravováním, pan Žlutý na to zkouší jít přes umění. Na tu vzdálenost není poznat značka fotoaparátu, ale zjevně kolem sebe „odborně“ mává zrcadlovkou.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
1. Pan Vladyka, 2. Zpátky do trenek, 3. Chvilka na cigárko....

A tak, zatímco se dívky vyhřívají v poledním sluníčku a jako kočky mhouří oči do jeho tvrdého světla, pan Žlutý předvádí baletní etudu na téma: Dostanu tě na první stránku prestižního časopisu. Za umělecké pózy, které mladík s tím přístrojem předvádí, by se jistě nestyděl ani Baryšnikov. Doleva, doprava, výš a zase níž, krok sun krůček - kousek dále, ale raději blíž a ještě blíže… …až na dotek, upravit tu vlas, tu lem dívčina oděvu, jakoby mimoděk stáhnout okraj výstřihu trička k rameni (jistě jen pro zvýšení uměleckého dojmu), to vše s přístrojem neustále přiloženým k oku, aby ani na okamžik nikdo nepochyboval, že se zde zrovna tvoří velký kumšt.

Několikrát jsem měl o pana Žlutého strach, že z některých bizarních pozic, které přitom svým tělem zformoval, se bez cizí pomoci nedokáže vrátit do běžného a plnohodnotného života. Objektivem fotoaparátu se přitom dívky takřka dotýkal, až jsem přemítal, zda ji zkouší portrétovat nebo provádí hloubkový dermatologický průzkum její pokožky v oblasti nosu. Takhle tam laškoval dost dlouho, v parku toho bylo na koukání více a tak jsem jim věnoval čím dál méně pozornosti. Až do okamžiku, kdy jsem periferním vnímáním postřehl od té lavičky prudší pohyb.

Zahlédl jsem, jak kráska vychrstává podstatnou část své PET lahve na pana Žlutého a poryv větru mi přes park přinesl jediné srozumitelné slovo toho výjevu. Evidentně je vykřikla Kráska a bylo více než výmluvné: „Debile!“

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázek
1. Dáma v červených botách s PENTACON SIXem
2. Tíživý sen znepokojeného uživatele

Další slova už zase překryl ruch okolí, takže pro mě následující děj sklouzl opět do pantomimy. Pan Šedivý se jal utěšovat rozčilenou Krásku a té to evidentně dělalo dobře. Po chvilce se jím nechala i vzít za ruku a té druhé, opatrně položené na její koleno, nevěnovala pozornost. Pan Žlutý nevěděl co dříve. Na chvíli zapomněl na opačné pohlaví i hormony a snažil se dostat co nejvíce vody z fotoaparátu i sebe. A Čekanka? Ta se dále usmívala na všechny.

Nálada a elán pana Žlutého zjevně ochlady. Ještě chvíli postával u lavičky, ale fotoaparát už raději držel za sebou. Párkrát přešlápl z nohy na nohu, evidentně se cítil trapně a nakonec se posadil na vedlejší lavičku a začal trucovat. Ale dlouho to dělat nemusel. Čekanku přestalo bavit dělat třetího Šedivému a Krásce, kteří ji už evidentně nevnímali, a začala přes ty dva pokukovat na vedlejší lavičku. Jakmile to Žlutý zjistil, očividně pookřál a poplácáním dlaní na volné místo vedle sebe Čekanku přivolal. Během několika minut ti dva už na povídání neměli volná ústa. A fotoaparát? Ten už byl zbytečný a tak šel do brašny.

Klepněte pro větší obrázek  Klepněte pro větší obrázekKlepněte pro větší obrázek
1. Prázdné křeslo 2. Takřka po krk v notách... 3. Pouští i pralesem

Poučení? Pomocí fotoaparátu se holka sbalit dá. A to s ním evidentně nemusíte umět ani fotit. Ale nesmíte být vybíraví, jinak vás čeká sprcha.

Doprovodné fotky z téhle akce? Nemám, nefotografoval jsem tu čtveřici. Nemám rád lidi, co si vylezou u lesa na posed a odtud střílí nic netušící zvěř. A kradmé fotografování nic netušících lidí teleobjektivem mi to až moc připomíná. Jen jsem seděl na lavičce, radoval se z pěkného počasí, vystavoval bolavá záda paprskům poledního slunce a pozoroval život kolem sebe…

Poznámka redakce: Článek Františka Richtera, který již bohužel není mezi živými, vyšel na DIGIareně poprvé již před rokem. Jeho sdělení je však stále aktuální, a proto stálo za vzpomínku.

Další článek




celkem 45 komentářů

Nejnovější komentáře

Já jsem si článek rád připomněl, je to pěkné… Jiří Hrdlička 1. 8. 2011, 13:47
100% souhlas. Martiner 11. 7. 2011, 14:36
Prázdninové sucho ani ne, i když řada redakt… Honza Homola 9. 7. 2011, 21:32
Prázdninové sucho? :) Ale pravda, pár lidí t… Daemonius 9. 7. 2011, 20:40
paradni članek, zasmal jsem se :-D Mcfee 9. 7. 2011, 14:40

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?