DIGIarena.e15.cz

Fotograf Jiří Turek přestěhoval Eiffelovku na pražské Staré město

Fotograf Jiří Turek si usmyslel, že vyzdobí pražské ulice svými obrazy největších evropských metropolí a povznese tak díla městských momentek do živé podoby.
Fotograf Jiří Turek přestěhoval Eiffelovku na pražské Staré město

Velkoplošné tisky obrazů, které visí od 15. května v různých městských částech Prahy, se možná stanou překvapením pro lecjakého Itala, Francouze, Rusa, Španěla, Dána, Švéda nebo Turka, až se setkají s dominantou své země v Čechách.

Fanoušek umění nemusí ale objevovat fotografie projektu CityLab náhodou. Stačí, když si v Leica Gallery vyzvedne informační mapku se všemi místy v Praze, kde jsou fotografie umístěny a může vyrazit na jistotu. Snímky budou navíc doplněny o vybrané prózy jednotlivých států přeložené do českého a anglického jazyka, aby ještě víc přiblížily atmosféru dané země.

Klepněte pro větší obrázek 
Florencie (foto: Jiří Turek)

Známého českého fotografa, kterého portrétování živí a jenž vnímá fotografii spíše jako práci, na ulici nepoznáte. „Fotím těmi nejlevnějšími zrcadlovkami, které jsou na trhu a někdy dokonce i kompakty. Chodím do turisticky navštěvovaných míst a snažím se spojit s davem – příliš nevyčnívat. Je pak mnohem jednodušší se k lidem dostat blíž,“ říká Jiří Turek na přednášce v Leica Gallery pořádané v rámci projektu CityLab.

Profesionál musí být geniální na požádání

Původně začínal v pozici novinářského fotografa. Ačkoliv studoval několik měsíců výtvarnou fotografii, říká, že nejlepší školou je ulice. „Jednu skvělou fotku vám udělá každý, komu strčíte do ruky kameru. Profesionální fotograf by měl udělat geniální fotografii na požádání,“ říká Turek a už poněkolikáté dodává: „Fotografie je prostě řemeslo, dá se vytříbit. Je to otázka dennodenní práce na několik let.“

On sám své vlastní projekty od placené rutiny příliš neodděluje. Naplnit přání klienta tak, aby to vyznělo jako od Jiřího Turka, přijímá s výzvou a věnuje se jí jako čemukoliv jinému. „Je mi jedno, jestli fotím lampičku nebo módu, k oběma přistupuji stejně zodpovědně a baví mě to.“

Klepněte pro větší obrázek 
Istanbul (foto: Jiří Turek)

Netají se ani tím, že jsou pro něj atmosféra a příběh mnohem důležitější, než technická stránka fotografie. Rozmazané a neostré obrazy jsou nedílnou součástí rukopisu tohoto světoznámého fotografa. Zachycuje děj, sled událostí v pohybu a běžné pouliční příběhy, kterých si jiní nevšimnou. V jeho tvorbě převažují barevné snímky nad černobílými. Podoba konečné verze vyplyne z nálad a dojmů, které má spojené s průběhem focení.

Kvalita nezávisí na technické výbavě

Jiří Turek, který už má za sebou i výstavu v newyorské Leica Gallery, na přednášce několikrát zopakuje, že kvalita fotografa nezávisí na jeho výbavě, ale na přístupu, se kterým k práci přistupuje. Na jednu stranu má své fotografie spojené se silnými zážitky (jako třeba u snímku s ruským malířem), na druhou stranu nekompromisně tvrdí, že fotografie je vážná věc a musí se dělat poctivě a promyšleně. Jsou to dva různorodé pohledy, jež spatřujeme i v jeho fotkách. Na první pohled vidíme rozmazanost a zdánlivý chaos, ale bystrému oku neunikne, že všemu, co je na obraze nechybí symetričnost, řád nebo chcete-li logika. Vše je na svém místě a vše dává smysl. Jakoby se ti lidé stavěli sami na značku, kterou jim určí režisér fotografie. Jenže to by pak nejspíš vyprchala ta spontánnost a přirozenost, která je ze snímků cítit zároveň s promyšleností.

Klepněte pro větší obrázek 
Bospor (foto: Jiří Turek)

Jiří Turek je velkou osobností české fotografie. Dokáže z ničeho udělat něco a to jenom díky jeho mimořádně všímavému oku. Co mu ovšem jako fotografovi chybí, jsou vize. Dá se říct, že žádné nemá. Rád by pokračoval v tom, co dělá, tedy v cestování a focení měst. Netroufá si na žádné vyšší cíle, než na ty, kterých už dosáhl. To je škoda. Možná právě touha fotit jednou do italského Vogue, který řadí na špici módních magazínů, by ho posunula dál.

Expozice výstavy CityLab na území Prahy

  • Praha 1 (např. Hradčany, Nový Svět, nábřeží Vltavy)
 Paříž, Řím, Benátky, Florencie, Lisabon, Hamburk, Barcelona, Krakov a Praha
  • Praha 2 - Vídeň a Londýn
  • Praha 3 – Berlín
  • Praha 4 – Petrohrad
  • Praha 7 – Amsterdam

Instalace ve veřejném prostoru bude trvat do poloviny července.

Pouliční exhibici fotografií doplní dvě výstavy v kamenných galeriích. První bude probíhat v Leica Gallery a trvání je omezeno do 12. června. Druhá v Galerii Českých center v Rytířské ulici, která skončí o den dříve.

O autorovi

Jiří Turek se narodil v Praze v roce 1965. Studoval na Institutu výtvarné fotografie a svou profesionální kariéru zahájil v roce 1990 ve fotografickém oddělení MF Dnes. Jako fotoreportér doprovázel prezidenta Havla po celém světě, podával zprávy o průběhu válek v Bosně a Hercegovině a v zemích bývalého Sovětského svazu. V roce 1995 se stal editorem magazínu MF Dnes a specializoval se na portrétní a módní fotografii.

Od roku 1998 je na volné noze. V letech 2002-2006 žil a pracoval v New Yorku, kde pokračoval ve své práci pro magazíny a reklamu. Portrétoval světové ikony, jako jsou Rolling Stones, David Bowie, Luciano Pavarotti, Lou Reed, Sting a mnoho dalších.

Ve volné tvorbě se vrací k původním reportážním základům a černobílé fotografii. Věnuje se různým „zapomenutým“ technikám, především technologii „lithprints“. V roce 2006 měl výstavu v prestižní Leica Gallery New York, která obsahuje soubor emotivních reportáží z NY a „fashion na pomezí aktu“. Na tuto výstavu navázala výstava v Leica Gallery Prague v roce 2008 a výstava v Habitat Centre v New Delhi v Indii. Nyní Jiří Turek fotografuje umělecké reportáže ze světových měst a nazval je výstižně CityLab.

Za svou tvorbu již získal několik cen, například v soutěžích Czech Press Photo (1. místo v kategorii Art and fashion v letech 1998 a 1999) nebo Louskáček (cena za reklamní fotografii v letech 2001 a 2007).

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát