DIGIarena.e15.cz

Fotograf Ladislav Vogeltanz: Obdivuji šelmy

Příroda brala Ladislava Vogeltanze již od mala, s jejím fotografováním však začal teprve nedávno. Přesto se mu za těch pouhých pár let podařilo dosáhnout na české podmínky velmi vysoké úrovně. Nabídli jsme vám možnost nahlédnout pod pokličku fotografova umění a na cokoli se ho zeptat. Zde jsou jeho odpovědi.
Fotograf Ladislav Vogeltanz: Obdivuji šelmy

Jak vás při fotografování ovlivňuje členství v Českomoravské myslivecké jednotě? (Jana Zbořilová)
Nejsem členem Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ), ale členem Klubu fotografů (KFP) při ČMMJ. Klub fotografů přírody ani mě, ani ostatní fotografy nijak při výběru motivů, tudíž ani při zvířat nijak neovlivňuje. V KFP nejsou členy jen fotografové zvířat. Ti tam tedy převažují, ale najdete tam i fotografy, kteří se věnují např. makru či flóře.
Jak z názvu našeho klubu vyplývá, působíme pod záštitou ČMMJ a tudíž s ní i spolupracujeme. Např. dodáváme snímky do Mysliveckého kalendáře, časopisu Myslivost a dalších tiskovin s mysliveckou tematikou. Dále pořádáme výstavy fotografií a besedy na různých akcích spojených s myslivostí.

Proč fotografujete digitálem? (Libor Malátný)
Digitál používám převážně s ekonomických důvodů. Když jsem se začal fotografování věnovat trochu vážněji, přešel jsem z kinofilmu na diapozitivy. Cena jednoho diafilmu se pohybovala kolem 220,- Kč, vyvolání 80,- Kč a poštovné taktéž 80,- Kč. K tomu ještě nutné připočíst diarámečky, prohlížečku nebo projektor a další věci. A já např. naexponoval 3 filmy, ze kterých jsem si vybral 5 snímků. U digitálu je finančně náročnější pořízení přístroje, pak už je fotografování relativně zadarmo. Další výhodou digitálu je okamžitá kontrola nad snímkem – hlavě kompozice a světlo. Když jsem na diapozitiv vyfotil např. krmícího ptáka u hnízda, musel jsem minimálně jeden týden čekat, než se mi film vrátil vyvolaný. To už byly  kolikrát mladí z hnízda. A když se mi nepovedlo krmení nafotit, čekal jsem v lepším případě do druhého hnízdění, v tom horším případě do příštího roku. A v neposlední řadě vidím přednost digitálu v rychlosti, s jakou mohu poskytnout kvalitní snímek nějaké redakci do tisku.

Myslíte si, že fotograf fauny má v České republice šanci se tímto uživit? (Petr Suk)
V současné době je v republice docela velké množství kvalitních fotografů zvířat a různé redakce a nakladatelství mají z čeho vybírat. Pouze samotné fotografování zvířat není u nás na uživení, jen jakési přilepšení. Zakázky jsou převážně nárazové a redakce i nakladatelství platí i s několika měsíčním zpožděním, přičemž ceny za snímky nejsou nijak vysoké. Nikoho, kdo potřebuje váš snímek, nezajímá, jestli jste jej pořídili v zoo během pár minut nebo jste čekali na ten správný okamžik týdny. Ale koníček je to krásný.

Které zvíře máte zvláště v oblibě? (Marta Hrubá)
Nemám nějak speciálně vyhraněné nějaké zvíře, líbí se mi všechna zvířata i ptáci žijící u nás. Snad jen trošku více obdivuji šelmy.

Která zvířata považujete za fotogenická? (Karolína Olehlá)
Za fotogenická považuji všechna „chlupatá“ zvířata, zvláště pak šelmy, protože v jejich tváři lze vidět určitý výraz, mimiku, vztahující se k jejich určité činnosti. Např. vlci – když si brání kořist, cení zuby a vrčí, atd.

Která zvířata se vám fotografují nejhůře a proč? (Radim Stodola)
Zatím se mi nejhůře fotografovalo, když jsem si umanul, že zachytím bobra, jak kouše strom. Bobr má ale na své lokalitě najednou nakousáno několik desítek stromů a k jejich porážení se nevrací vůbec pravidelně. Každou chvíli pracuje někde jinde. A když čekáte s technikou u jednoho stromu a on pracuje o 10 – 15 metrů dál, nemůžete se za ním přestěhovat. Určitě by vás slyšel a poslední, co by jste z jeho chování registrovali, by bylo velice hlasité plácnutí ocasem do vody, aby dal všem ostatním vědět, že je v jejich revíru nepřítel. Ale i tohle se mi při troše trpělivosti povedlo zachytit.

Jak jste se k fotografování přírody dostal? (Stanislava Krčková)
Příroda, jako taková, mě brala již odmala. Moje cesta k fotografování zvířat byla však docela dlouhá, vedla od kroužkování ptáků přes další aktivity k fotografování přírody a následné fotografování zvěře. Tu jsem začal fotografovat celkem nedávno, v roce 2000. Hlavní problém byly peníze na pořízení nějaké vhodné techniky.

Cítíte to, že nemáte fotografické vzdělání, jako handicap? (Teodor Lichý)
Podle mého názoru při fotografování zvěře fotografické vzdělání nehraje až tak velkou roli. Hlavní je poznat život zvířat, trpělivost a trochu citu pro světlo a kompozici. Když chce člověk fotografovat nějaké zvíře či ptáka, musí si vybírat místo odkud bude fotografovat s ohledem na světelné podmínky a pozadí. A to ať v zajetí či v přírodě. Při fotografování krajiny už je to trochu jiné, tam není na škodu vědět něco o skladbě obrazu a dalších věcech. Ale i na tohle jsem si vypracoval takovou jednoduchou pomůcku. Když se mi v krajině něco líbí,  co by stálo za zachycení a tenhle pohled působí výjimečně, zavřu jedno oko. Když se mi scéna líbí i pak, fotografuji.

V kterých lokalitách fotografujete? (Jitka Nečasová)
Nejčastěji fotografuji u nás, v podhůří Čerchova. Jen málokdy vyjedu za snímky do jiných míst.

Neláká vás focení zvířat v exotických krajích? (Michal Srnec)
Ne, tak tohle mě moc neláká, raději bych se podíval např. na Aljašku či do Kanady.

Máte nějaký nesplněný sen, zvíře, které byste chtěl vyfotit? (Soňa Antlová)
 Těch snů je víc. Například vyfotografovat ve volné přírodě medvědy, vlky, dropy či kamzíka. Ale abych se vrátil na zem. Již delší dobu se pokouším zachytit vrabce, jak se popelí. Jestli jste někdy někdo pozoroval vrabce při téhle činnosti, musíte mi dát za pravdu, že je to obrázek k pohledání. Zkoušel jsem tuhle scénu zachytit mockrát, ale výsledky jsou stále nulové, pořád to nemá ten náboj, který bych si přál. Obyčejný vrabec...

Co, kromě trpělivosti a lásky k přírodě, je pro fotografa zvířat nejdůležitější? (Jan Kuklík)
 Proniknout do tajů jejich života. Kde žijí, čím se živí, kde a kdy hnízdí nebo mají mladé. Přelstít zvíře tak, aby se člověk dostal nepozorovaně do jeho blízkosti. Tohle nám, lidem, zůstalo v genech z dob, kdy jsme se živili lovem. Chce to jen v sobě najít, probudit. Pak také ukázněnost. Nesnažit se pořídit snímek za každou cenu. Když postavím kryt někde u hnízda a pták se k hnízdu bojí,  odsunout se dál nebo oželet snímek. I takový, který by byl výjimečný. Cena života je pro mě důležitější než jakýkoliv snímek. Bude to úsměvné, ale v neposlední řadě, když pominutu tu trpělivost, je to kvalitní sedačka. Když čekáte na ten správný snímek v krytu i osm hodin na nepohodlné sedačce, váš pohyb je velmi omezený, brní vás nohy a bolí celé pozadí, nic vám nepomůže špičková fototechnika. Máte myšlenky jen na to, aby už tyhle útrapy skončily.

 

Výběr z galerie snímků Ladislava Vogeltanze

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou