DIGIarena.e15.cz

Fotograf týdne: Bill Brandt – od dokumentu k abstrakci

Bill Brandt začínal jako fotograf dokumentující britskou společnost napříč vrstvami. V pozdějších obdobích začal směřovat k abstraktní fotografii.

Ačkoli matka Billa Brandta (3. května 1904 až 20. prosince 1983) byla Němka a většinu mládí strávil ve Švýcarsku, v roce 1933 se přestěhoval do Londýna. Díky tomu je považován za jednoho z nejvýznamnějších britských fotografů. Shodou okolností se seznámil s Man Rayem, v jehož pařížském ateliéru na počátku své fotografické kariéry vypomáhal.

Stejně jako díla většiny jiných fotografů, ani snímky od Billa Brandta nepatří do oblasti public domain, proto zveřejňujeme jen malé náhledy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Služebná v okně (1936) • Derby v Epsomu (1935)

Brandt během několika předválečných let zachytil ve fotografii britskou společnost napříč vrstvami a také samotné prostředí, které tuto společnost obklopovalo. To byl v té době ještě dost netypický přístup.

Na fotografiích Billa Brandta najdeme služky, dělníky, návštěvníky barů a klubů, děti z ulice, ale i studenty elitních internátních škol stejně jako typické anglické rodinné domky. Fotil železnici, nábřeží nebo noční města. Používal při tom i umělé osvětlení, naproti tomu během války zachytil Londýn pouze v měsíčním světle. Silnou historickou výpovědí jsou fotografie z londýnských protiletadlových krytů během náletů druhé světové války.

Klepněte pro větší obrázek
Pobřeží východního Sussexu (1957)

Samostatnou kapitolu v Brandtově díle představují akty. Kvůli použití extrémně širokoúhlého objektivu často vynikají mimořádně dynamickou perspektivou; někdy se píše až o „deformovaných aktech“. Autor byl při jejich tvorbě nepochybně ovlivněn surrealismem, se kterým se setkal již na počátku tvorby díky Man Rayovi.

Klepněte pro větší obrázek
Hampstead (1950)

Netypické jsou jeho vysoce kontrastními portréty – ať již obyčejných lidí nebo společenské smetánky. Tyto akty i portréty mají často tendenci potlačovat dokumentární podstatu fotografie. Zejména v pozdějších obdobích autor, který začal vlastně jako dokumentarista a fotožurnalista, stále více směřoval k abstrakci.

Další informace

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.