DIGIarena.e15.cz

Fotograf týdne: Bill Brandt – od dokumentu k abstrakci

Bill Brandt začínal jako fotograf dokumentující britskou společnost napříč vrstvami. V pozdějších obdobích začal směřovat k abstraktní fotografii.

Ačkoli matka Billa Brandta (3. května 1904 až 20. prosince 1983) byla Němka a většinu mládí strávil ve Švýcarsku, v roce 1933 se přestěhoval do Londýna. Díky tomu je považován za jednoho z nejvýznamnějších britských fotografů. Shodou okolností se seznámil s Man Rayem, v jehož pařížském ateliéru na počátku své fotografické kariéry vypomáhal.

Stejně jako díla většiny jiných fotografů, ani snímky od Billa Brandta nepatří do oblasti public domain, proto zveřejňujeme jen malé náhledy.

Klepněte pro větší obrázek Klepněte pro větší obrázek
Služebná v okně (1936) • Derby v Epsomu (1935)

Brandt během několika předválečných let zachytil ve fotografii britskou společnost napříč vrstvami a také samotné prostředí, které tuto společnost obklopovalo. To byl v té době ještě dost netypický přístup.

Na fotografiích Billa Brandta najdeme služky, dělníky, návštěvníky barů a klubů, děti z ulice, ale i studenty elitních internátních škol stejně jako typické anglické rodinné domky. Fotil železnici, nábřeží nebo noční města. Používal při tom i umělé osvětlení, naproti tomu během války zachytil Londýn pouze v měsíčním světle. Silnou historickou výpovědí jsou fotografie z londýnských protiletadlových krytů během náletů druhé světové války.

Klepněte pro větší obrázek
Pobřeží východního Sussexu (1957)

Samostatnou kapitolu v Brandtově díle představují akty. Kvůli použití extrémně širokoúhlého objektivu často vynikají mimořádně dynamickou perspektivou; někdy se píše až o „deformovaných aktech“. Autor byl při jejich tvorbě nepochybně ovlivněn surrealismem, se kterým se setkal již na počátku tvorby díky Man Rayovi.

Klepněte pro větší obrázek
Hampstead (1950)

Netypické jsou jeho vysoce kontrastními portréty – ať již obyčejných lidí nebo společenské smetánky. Tyto akty i portréty mají často tendenci potlačovat dokumentární podstatu fotografie. Zejména v pozdějších obdobích autor, který začal vlastně jako dokumentarista a fotožurnalista, stále více směřoval k abstrakci.

Další informace

 

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Proč je dobré kopírovat fotografie velkých fotografů?

Plagiáty, toť veliký nešvar! Každý umělec se snaží být svým dílem originální, proto si dává pozor, aby svým výtvorem nekopíroval jiné fotografy. Při hledání nápadů se však fotografové rádi inspirují u těch nejlepších.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.