DIGIarena.e15.cz

Fotografe týdne: Slza pro Audrey

O trojím smyslu práce a radosti, kterou můžeme předávat druhým. Když scholastici ve vrcholném středověku řešili, proč by měl člověk pracovat, přišli na trojici důvodů, jejichž důležitost je dána pořadím – zisk obživy, mravní ctnost a posvěcování světa.

Je jistě zajímavé se na toto vnímání podívat dnešníma očima – pro obživu z čistě materiálního pohledu nemusí pracovat téměř nikdo. Úspory a sociální dávky postačují většině lidí k tomu, aby nemusela žít na ulici a jíst odpadky.

Výdobytky socialismu, který zastupoval pracující, kteří svojí existenci ponořovali především do první z důvodů práce samotné, tak paradoxně tento smysl práce upozaďuje. Lze argumentovat kolektivně – kdyby nepracoval nikdo, nebylo by na dávky – ale taková argumentace buď povede k solidaritě (a pak ke ctnosti) nebo k velice nebezpečné kolektivní etice.

Říkat, že pracujeme proto, abychom byly ctnostní je v dnešním narativu velice neobvyklé, zvláště pokud přihlédneme k tomu, že Tomáš Akvinský neměl primárně na mysli osobní rozvoj nebo něco podobného, ale prostý fakt, že zahálka je hřích, a že když člověk nepracuje, má čas vymýšlet činnosti, které nejsou obvykle příliš hodnotově pozitivní. V dnešním pohledu bychom možná řekli, že pracujeme pro radost, protože nás to uspokojuje, baví, rosteme.

Třetí rozměr je vůbec nejzajímavější a představuje určité pokračování stvořitelského díla – Země není hotová, je možné na ní vykonávat řadu dobrých věcí, stavět krásné budovy, léčit lidi, pěstovat vědu. Dělat vše proto, aby po nás byl svět lepším a krásnějším než před námi. V tomto kontextu není možné neuvést jinou, současnou pozici – hodně se diskutuje o vztahu mezi prací a posláním. Někteří lidé se rozhodnou, že chtějí svojí práci dělat jinak, hlouběji a lépe než ostatní, aby jim mohli přinést určité pozitivní hodnoty – radost, zážitek, krásu.

Klepněte pro větší obrázek
Slzy pro Audrey, foto: THana

Snímek Slza pro Audrey je takovou vzpomínkou na slavnou herečku Audrey Hepburnovou, která právě takové pojetí práce reflektovala. Nebyla herečkou primárně kvůli zisku či vlastním ctnostem, ale její práce byla službou druhým, snažila se jim přinášet ze své osobnosti, prostřednictvím své profese, něco navíc.

Gratuluji k pěkné, technicky dobré zvládnuté, fotografické konstrukci její autorce THaně. Snímek v černobílém provedení nabízí pěknou, téměř typickou koncepci optického převrácení obrazu pomocí spojné čočky, která je realizována vodní kapkou. To, co je specifické, je příběh, interpretace i zajímavé výtvarné pojetí celého díla.

Ještě jednou gratuluji a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Dilema zda se vydat na západ či na východ v době po 2. světové válce nikdo neřešil, neboť šlo o věc jasně danou mocnostmi. Až události pádu Železné opony daly otázkám kam se vydat smysl. Třeba takový, který zachycuje snímek go to ... od Shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
go to..., foto: shimmell

V černobílém vnímání světa předchozích snímků pokračuje také fotografie, jejímž autorem je francoaise a která nese název u rybníka, přičemž pracuje s dokonalou podzimní atmosférou, kterou si jistě umí vychutnávat nejen rybáři.

Klepněte pro větší obrázek
u rybníka, foto: francoaise

Salcstep na svém snímku listopadové ráno... ukazuje, že podzim nemusí být jen šedivý, ale že k němu patří také krásně zbarvené listí stromů ve své vizuální symfonii.

Klepněte pro větší obrázek
listpadové ráno, foto: salcstep

Fotografování je sice malování světlem, ale to neznamená, že nemůže být provozováno v noci. Jak ostatně dokazuje Shoehardt R. se snímkem –, který zachycuje listy stromů.

Klepněte pro větší obrázek
– , foto: Shoehardt R.
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu