DIGIarena.e15.cz

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

To, co mnoho měsíců nebylo vůbec vidět, najednou vypučí. A na druhé straně je zde nedostatek vody, jako stále aktuální hrozba možné smrti. Voda není něčím, nad čím by měl člověk absolutní kontrolu. V češtině je voda spojená s jistou časovostí.

Pustit něco k vodě, znamená zbavit se starosti, břemeno nechat utonout, nechat ho časem zahladit. Voda může odnést či odplavit mnohé – od žalu a až po dílčí starosti. Přitom je zajímavé, že vodní hodiny, které měly velký význam pro astronomická pozorování v Egyptě či Babylonu, u nás neznáme. Přesto voda plyne (ostatně jako onen čas) v jisté nepřesné, neohraničené, nejasné, ale přesto existující pravidelnosti. Není možné ji zastavit.

Obraz hloubky či hlubiny je dalším, který je nesmírně zajímavý. Kdo je to hluboký člověk? Zřejmě ten, který dává věcem smysl, svět kolem sebe a v sobě oživuje, skrývá v sobě život, potenciál tvoření, tajemství. Hlubina je spojená právě s tajemstvím – od vodníků po Atlantidu, do ní lidé kladou tajemný život. Jistou magickou nepoznatelnost. A přitom si uvědomují, že právě do tohoto tajemství je možné proniknout. Se štěstím, s odvahou, s pozváním, snad právě tak, jako do vztahu s hlubokým člověkem. Možná zajímavý je také hluboký pohled, který by měl snad také rozměr jisté autenticity, pravdivosti, otevřenosti, vtahování. Hlubina je nesamozřejmě přitažlivá.

Klepněte pro větší obrázek
Utopený dům, foto: honzj

Téměř všechna náboženství, která jsou polyteistická, mají mezi hlavními bohy boha vody, deště či oceánů. Mýty spojené s vodou jsou součástí nebožských příběhů snad každého národa. Jde o něco, co nás přitahuje, zajímá, vtahuje. Bez vody se žít nedá. Je ale samozřejmou otázkou, co vodou v moderním slova smyslu vlastně míníme. Co je pro člověka v době vodovodů, zavlažování, klimatizací, ponorek a přírodovědeckých filmů, tím, čím byla voda ve starověku. Je to něco reálného? Metafyzického? Něco niterného? Estetického?

Fotografie Utopený dům zachycuje stavbu zrcadlící se ve vodě. Mající svou existenci jen obrazně, rozechvěně, proměnlivě. S čarovně rozpitými obrazy stromů, kamenitým břehem. Ukazuje na novou realitu, která je snad v něčem zajímavější a lepší, než byl předlohový originál, na kterém byla – až do vyfotografování – závislou. Je poetickým pozváním k vypravování příběhů; o biografii místa, o vodnících, obrazech. Gratuluji autorovi, kterým je honzj k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Každé město má své výstavní třídy, ale také místa, kam se někdo bojí, místa špinavá, zapomenutá, vyloučená, zraněná, poškozená, poničená. Často spojená s bolestnými migracemi a nepřirozeným vývojem celého urbánního ekosystému. Snímek Ostrava) zachycuje jeden z pohledů na toto město. S dokumentaristickým odstupem i emoční silou. Autorem snímku je petpave.

Klepněte pro větší obrázek
Ostrava, foto: petpave

Fotograf fotografa. Reflexe svého vlastního počínání nesporně patří mezi činnosti, které jsou spojené s tím, kým člověk je. Teilhard de Chardin dokonce hovoří o reflektivním vědomí, jako o něčem, co odlišuje člověka od zvířete. Snímek Fotograf jako by právě takovým odstupem od vlastního počínání byl, autorem je suggy

Klepněte pro větší obrázek
Fotograf, foto: suggy

Podzimní - abstraktní... od Vlastimila Pibila je pohledem na louku či zahradu, na svět za plotem. A snad opět výzvou k zamyšlením se nad tím, co nás dělí od života hmyzu, od dobrodružství poznání světa tam dole pod našima nohama.

Klepněte pro větší obrázek
Podzimní – abstraktní..., foto: Vlastimil Pibil

A na závěr ještě pohled na obyčejnost a každodennost. Nejlevnější sklenice z Ikea mění svět, ukazuje jej jinak, posouvá světelné paprsky. Tvoří nový pohled na skutečnost. Autorem snímku Experiment se sklenicí (Pas de Quatre) je Lukáš Pecháček.

Klepněte pro větší obrázek
Experiment se sklenicí (Pas de Quatre), foto: Lukáš Pecháček
 
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!