DIGIarena.e15.cz

Fotografická soutěž o krásách i nekrásách Brna zná vítěze

S koncem března byla ukončena soutěžní část 1. ročníku fotografické soutěže, kterou vyhlásilo Brněnské kulturní centrum ve dvou kategoriích – život v Brně a Brno dříve a dnes. Soutěžní část doprovází i výstava prací významných fotografů, na které se podílí časopis DIGIfoto.
Fotografická soutěž o krásách i nekrásách Brna zná vítěze

Soutěže se zúčastnilo 100 autorů, celkem bylo do soutěže zasláno přes 400 fotografií, které mapovaly krásy i nekrásy Brna. Nejvíce se autoři soustředili na historické objekty, hodně se objevovaly fotografie Špilberku. Řada fotografií byla inscenovaná, poměrně málo se objevovaly reportážní záběry.

O vítězi tohoto převážně vyrovnaného klání rozhodla porota pod vedením známého brněnského fotografa Jeffa Kratochvila následovně:

Kategorie Život v Brně

1. místo: neuděleno (uděleny byly dvě druhé ceny)
2. místo: Tomáš Snížek – Divadlo ve „vodním zrcadle“ – odraz Mahenova divadla v kaluži na chodníku Malinovského náměstí
2. místo: Ladislav Chmelař – Petrov – Pohled od „Nalezení sv. kříže“
3. místo
: Dagmar Hřebíková – Brněnský podvečer

Zvláštní ocenění poroty: Stanislav Chlup – Velodrom – ze stíhacích (bodovacích) závodů na Velodromu.

Klepněte pro větší obrázek
Tomáš Snížek – Divadlo ve „vodním zrcadle“
Klepněte pro větší obrázek
Ladislav Chmelař – Petrov
Klepněte pro větší obrázek
Dagmar Hřebíková – Brněnský podvečer

Kategorie Brno dříve a dnes

1. místo: soubor fotografií Josefa Mikušky
2. místo: Soubor fotografií Dariny Hlinkové
3. místo: neuděleno

Nejvíce bodů na internetu získali a tedy vítězové v laickém hlasování jsou:

Kategorie Život v Brně

1. místo: Aleš Hrůza - Cesta
2. místo: Tomáš Snížek - Rozjímáni na Petrově
3. místo: Milan Hudec - S chutí do toho a půl je hotovo

Klepněte pro větší obrázek
Aleš Hrůza - Cesta
Klepněte pro větší obrázek
Tomáš Snížek - Rozjímáni na Petrově
Klepněte pro větší obrázek
Milan Hudec - S chutí do toho a půl je hotovo

Kategorie Brno dříve a dnes

1. místo: Darina Hlinková - Genius loci - Malinovského náměstí
2. místo: Jana Soukupová - Domů z procházky po Špilberku v roce 1965 a domů z procházky po Špilberku o 40 let později v roce 2005
3. místo: Jana Soukupová - Procházka po Špilberku v roce 1965 a procházka o 40 let později, v roce 2005.

Brněnské kulturní centrum společně s časopisem DIGIfoto představuje v rámci této výstavy také fotografie z tvorby Antonína Kratochvíla, Vojtěcha Slámy, Jindřicha Štreita, Františka Drtikola, Jaromíra Funkeho, Karla Ludwiga, Jaroslava Rösslera a redaktorů DIGIfota Petra Bubeníčka a Petra Lindner.

Všechny přihlášené fotografie, včetně oceněných, budou od 25.4. do 31.5. vystaveny v Galerii 10 v Radnické ulici. Otevřeno je denně od 9 do 17 hodin, vstup je volný.

Výstava časopisu DIGIfoto a Brněnského kulturního centra ukazuje práce fotografů, jejichž tvorbu magazín přiblížil v rozhovorech i článcích zaměřených na jednotlivé oblasti fotografie. DIGIfoto se zabývá uměleckou fotografií a je partnerem řady významných fotografických galerií a institucí.

František Drtikol
František Drtikol (1883–1961) je prvním českým fotografem, který získal světový věhlas. Zasloužily se o něj zejména jeho akty a portréty. Drtikol s oblibou pracoval se speciálními fotografickými technikami, tzv. ušlechtilými tisky, které umožňují přiblížit vzhled fotografie klasickému výtvarnému dílu. Kompozice většinou vytvářel v malovaných kulisách; původní realistické motivy v pozdějším období vystřídaly jednoduché geometrické tvary a plochy. Pod vlivem rostoucího zájmu o východní filozofii se ve 30. letech jeho tvorba mění. Od živých modelů přechází k fotografickým kompozicím sestaveným z vyřezaných figurek, které obsahují složitě interpretovatelné symboly. Drtikolova tvorba byla v souladu s jeho názorem, který vyjádřil takto: „Dílo pravého umělce má v sobě něco více než materiál a techniku. A to něco je výtvarná síla umělcovy duše.“

Jaromír Funke
Jaromír Funke (1896–1945) je nejvýznamnější osobou české meziválečné avantgardy. Kromě umělecké tvorby vynikal i jako kritik a teoretik fotografie, úspěšně působil jako pedagog na pražské Státní grafické škole i jako redaktor Fotografického obzoru. Od začátku 20. let fotografoval experimentální zátiší, na kterých kombinoval předměty a vržené stíny, později se vržený stín stal hlavním kompozičním prvkem. Ve 30. letech 20. století se jeho tvorba vyznačuje příklonem k nové věcnosti a funkcionalismu, později také k imaginativnímu umění.

Antonín Kratochvíl
Antonín Kratochvíl (nar. 1947) se řadí mezi neznámější světové fotožurnalisty, časopis American Photo ho dokonce zařadil mezi sto nejvýznamnějších fotografů USA. Ke světové slávě mu dopomohla i emigrace z bývalého Československa v roce 1967. Po té, co se prosadil s komerčně orientovanými snímky, se začal naplno věnovat dokumentu. Vracel se do své rodné země i ostatních států, které byly pod nadvládou komunistického režimu, aby tam zachytil tehdejší situaci a atmosféru. Kromě reportáže fotografuje Antonín Kratochvíl i portréty známých osobností z oblasti showbyznysu. Třetí číslo časopisu DIGIfoto, které vychází v květnu, přinese obsáhlý rozhovor s Antonínem Kratochvílem.

Karel Ludwig
Karel Ludwig (1919–1977) patřil k významným představitelům českého ateliérového portrétu. Od roku 1937 navštěvoval Baťovu podnikovou školu, nedlouho nato začal pracovat pro propagační oddělení této obuvnické firmy. Od roku 1940 žil v Praze, své fotografie publikoval v ilustrovaných magazínech. Během 2. světové války portrétoval populární herce, vytvářel Degasem ovlivněné záběry baletek, divadelní snímky a fotosky. V revolučním období roku 1945 zpracoval výbornou sérii fotografií o příjezdu a pobytu rudoarmějců v Praze. Podle jeho snímku vytvořil Karel Pokorný sousoší Sbratření, které dodnes stojí nedaleko pražského Hlavního nádraží.

Jaroslav Rössler
Jaroslav Rössler (1902–1990) patří k mimořádným průkopníkům moderní fotografie. Vyučil se v ateliéru Františka Drtikola, později fotografoval pro avantgardní Osvobozené divadlo nebo populární časopis Pestrý týden. Na konci roku 1927 se odstěhoval do Paříže, kde vytvářel reklamní fotografie pro několik významných studií. Hlavní linkou Rösslerovy tvorby je zájem o ryzí konstruktivismus. Jeho fotografie se vyznačují jednoduchostí, obrazovou čistotou, často vysokým kontrastem a použitím písma jako plnohodnotného výtvarného prvku. S oblibou vytvářel fotogramy, fotomontáže a koláže. Jako jediný profesionální fotograf byl členem vlivného Uměleckého svazu Devětsil.

Vojtěch Sláma
Vojtěch Sláma (nar. 1974) je úzce spjat s Brnem. Vystudoval zde obor fotografie na Střední škole uměleckých řemesel a jihomoravské metropoli zůstal věrný i po dokončení studia. K srdci mu přirostla dvouoká zrcadlovka, jejíž formát 6 × 6 cm je pro Slámovy fotografie charakteristický. V současné době studuje na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě.

Jindřich Štreit
Jindřich Štreit (nar. 1946) začal od konce 70. let vytvářet v okolí Bruntálu dokumentární soubor mapující běžný život lidí na venkově. Od začátku devadesátých let fotografuje i mimo Českou republiku; prostřednictvím fotografie zaznamenává okamžiky radosti i smutku, užírající nudy i nadšeného zápalu. Kromě „vesnických“ souborů, které vytváří na mnoha místech světa (Francie, Anglie, Maďarsko, Česko) dokumentuje i nejrůznější uzavřené komunity (břevnovský klášter, ženská věznice, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren...). Stálým námětem pro Štreitovu práci je okolí jeho bydliště – bruntálského Sovince. Nejen kvalitou, ale i kvantitou své tvorby patří k nejvýznamnějším českým dokumentaristům. Jeho fotografie vytvářejí subjektivní obraz naší doby a originální otisk dnešních dnů pro budoucí generace.

Eugen Wiškovský
Dílo Eugena Wiškovského (1888–1964) náleží k nejoriginánějším a nejradikálnějším projevům české meziválečné fotografie. Na začátku 30. let začal hledat krásu ve zdánlivě nehezkých předmětech – turbínách nebo izolátorech. Při komponování i během zvětšování zbavoval úhlem pohledu, výřezem, tonálním řešením a použitím rytmického opakování své fotografie nadbytečných prvků a dosahoval obdivuhodné obrazové čistoty. Významným rysem jeho tvorby – ateliérové i krajinářské – bylo vkládání metaforických významů. Wiškovský tvrdil: „Čím méně nevšední je obsah, tím nevšednější musí být způsob jeho předvedení.“

Petr Bubeníček
Petr Bubeníček je zakládajícím šéfredaktorem časopisu DIGIfoto. Ve své tvorbě se zaměřuje na krajinu, obzvláště dokumentuje zapomenutá místa na Valašsku a Jesenicku. Řadu snímků pořídil při svých pobytech v Británii, Norsku, Itálii a v dalších zemích. Vyučuje českou literaturu dvacátého století na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Petr Lindner
Petr Lindner vystřídal řadu povolání: od traktoristy a řidiče, až po grafika na volné noze. Nyní je zástupcem šéfredaktora a art directorem časopisu DIGIfoto. Jako samouk se věnuje fotografii více než dvacet let. I když otestoval již stovky digitálních fotoaparátů a napsal desítky odborných článků, ve své volné tvorbě zůstává věrný klasickému černobílému filmu.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: no fotky nic moc Richard Sláma, Richard Sláma 27. 4. 2006, 08:46
no fotky nic moc russianblue 26. 4. 2006, 21:23

Další podobné články

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Píchavé dobrodružství s nepálskými sběrači medu

Být profesionálním fotografem či filmařem může někdy vyžadovat odvahu hodnou výkonu adrenalinových sportů. Zvlášť, když máte zdokumentovat jedny z posledních sběračů medu nepálských včel

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Podívejte se na fascinující fotosérii inspirovanou starými Slovany

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Češi uspěli v celosvětové soutěži 365 Days of Summer

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

EyeEm Awards 2017 jdou do finiše. Podívejte se na výběr 20 úchvatných fotografií

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.