DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: .

Mlhy, šero, barevné plamýnky a tiché kroky mezi hroby. A také pocity mezi nebem a zemí, životem a smrtí. I to je dušičkový čas. I o tom je fotografie týdne.

Přiznám se, že mám rád pohřby; ne pro nějakou dekadenci okamžiku či pro cynické vysmátí se pozůstalým. To ani nejmenším. Pohřeb je ale zajímavým okamžikem, kdy se nebe dotýká země, kdy jakoby nebyla úplná čára mezi životem a smrtí. Ostatně zaznívá to i v těch nejateističtějších pohřebních řečech: „František bude v našich srdcích žít věčně.“ Každý tušíme že to tak není – vždyť kdo z nás si pamatuje byť jen jména svých prababiček? A můžeme říci, že žijí v naších srdcích?

Klepněte pro větší obrázek
.; foto EvaSkalak

Myslím, že rozumné jsou jen dvě možnosti buď je něco jako život věčný nebo jen pád do studené a vlhké hlíny. A nic víc. Zajímavé je, že například Albert Einstein v jedné kondolenci píše, že dotyčný nezemřel, jen žije na jiném místě v prostoročase. Můžeme v tom vidět zajímavý jev, že ani pevný ateista, když na smrt přijde, úplně umřít nechce nechat nikoho – zvláště tedy ne sobě blízkého.

Svátek všech věrných zemřelých, lidově zvaný dušičky, na námět hřbitovní přímo zval. Sychravé podzimní počasí, doplněné oparem ranní či večerní mlhy, temné siluety křížů, jako výrazů naděje. Jako by nebylo tak daleko ke smrti ani k životu. A přesto zde je chladná realita neúprosných údajů na náhrobcích; jméno, narozen, zemřel a tečka.

A právě to se promítá do dnešní fotografie týdne s názvem „.“. Těžko by se hledal výmluvnější a kratší název pro snímek s touto tématikou. Gratuluji Evě Skalákové za výborný snímek, kterému nechybí nic z atmosféry dušičkového hřbitova a jenž je také technicky velice zdařilý.

A nyní si dovolím pozvat k prohlídce několika dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
.; foto paklik

Nabídka snímků tento týden připravila jednu neobvyklou zajímavost. Stejnému tématu se věnuje i Paklik a to také se snímkem, který nese název stejný, jako fotografie týdne, tedy „.“. Také mu nechybí nic z technických parametrů dobré fotografie ani z krásné atmosféry tichého hřbitova.

Klepněte pro větší obrázek
Podzimním parkem; foto adamec3

Také další snímek se dotýká podzimní atmosféry, i když asi ne přímo dušičkové. Doslova je z něj cítit sychravé počasí i šepot listí. fotografie Podzimním parkem od Roberta Adamce pěkným počinem na aktuální téma.

Ze zcela jiného soudku je snímek, jehož autorem je 11PAVEL s názvem Pumpa II. svět černé a bílé, na kterém můžete vychutnávat hru černé a bílé v originálním a zajímavém zpracování, které ukazuje svět trochu jinýma očima, než kterými se na něj díváme obvykle.

Klepněte pro větší obrázek
Pumpa II. svět černé a bílé; foto 11PAVEL

A na závěr ještě snímek pro zasmání, který ukazuje běžný objekt (kozu) v neběžném postavení (na zadních). Můžeme říkat, že snímek by mohl být kvalitně i kompozičně lepší, ale kdo z vás viděl takto stojící kozu? Já nikoli. Myslím, že i toto je svébytný směr současné fotografie. I takový je snímek na zadných..., který pořídil sandokan. 

Klepněte pro větší obrázek
Na zadných...; foto sandokan
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: stejné místo paklik 10. 11. 2010, 19:40
stejné místo dropsyy 10. 11. 2010, 09:07

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.