DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: .

Mlhy, šero, barevné plamýnky a tiché kroky mezi hroby. A také pocity mezi nebem a zemí, životem a smrtí. I to je dušičkový čas. I o tom je fotografie týdne.

Přiznám se, že mám rád pohřby; ne pro nějakou dekadenci okamžiku či pro cynické vysmátí se pozůstalým. To ani nejmenším. Pohřeb je ale zajímavým okamžikem, kdy se nebe dotýká země, kdy jakoby nebyla úplná čára mezi životem a smrtí. Ostatně zaznívá to i v těch nejateističtějších pohřebních řečech: „František bude v našich srdcích žít věčně.“ Každý tušíme že to tak není – vždyť kdo z nás si pamatuje byť jen jména svých prababiček? A můžeme říci, že žijí v naších srdcích?

Klepněte pro větší obrázek
.; foto EvaSkalak

Myslím, že rozumné jsou jen dvě možnosti buď je něco jako život věčný nebo jen pád do studené a vlhké hlíny. A nic víc. Zajímavé je, že například Albert Einstein v jedné kondolenci píše, že dotyčný nezemřel, jen žije na jiném místě v prostoročase. Můžeme v tom vidět zajímavý jev, že ani pevný ateista, když na smrt přijde, úplně umřít nechce nechat nikoho – zvláště tedy ne sobě blízkého.

Svátek všech věrných zemřelých, lidově zvaný dušičky, na námět hřbitovní přímo zval. Sychravé podzimní počasí, doplněné oparem ranní či večerní mlhy, temné siluety křížů, jako výrazů naděje. Jako by nebylo tak daleko ke smrti ani k životu. A přesto zde je chladná realita neúprosných údajů na náhrobcích; jméno, narozen, zemřel a tečka.

A právě to se promítá do dnešní fotografie týdne s názvem „.“. Těžko by se hledal výmluvnější a kratší název pro snímek s touto tématikou. Gratuluji Evě Skalákové za výborný snímek, kterému nechybí nic z atmosféry dušičkového hřbitova a jenž je také technicky velice zdařilý.

A nyní si dovolím pozvat k prohlídce několika dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Klepněte pro větší obrázek
.; foto paklik

Nabídka snímků tento týden připravila jednu neobvyklou zajímavost. Stejnému tématu se věnuje i Paklik a to také se snímkem, který nese název stejný, jako fotografie týdne, tedy „.“. Také mu nechybí nic z technických parametrů dobré fotografie ani z krásné atmosféry tichého hřbitova.

Klepněte pro větší obrázek
Podzimním parkem; foto adamec3

Také další snímek se dotýká podzimní atmosféry, i když asi ne přímo dušičkové. Doslova je z něj cítit sychravé počasí i šepot listí. fotografie Podzimním parkem od Roberta Adamce pěkným počinem na aktuální téma.

Ze zcela jiného soudku je snímek, jehož autorem je 11PAVEL s názvem Pumpa II. svět černé a bílé, na kterém můžete vychutnávat hru černé a bílé v originálním a zajímavém zpracování, které ukazuje svět trochu jinýma očima, než kterými se na něj díváme obvykle.

Klepněte pro větší obrázek
Pumpa II. svět černé a bílé; foto 11PAVEL

A na závěr ještě snímek pro zasmání, který ukazuje běžný objekt (kozu) v neběžném postavení (na zadních). Můžeme říkat, že snímek by mohl být kvalitně i kompozičně lepší, ale kdo z vás viděl takto stojící kozu? Já nikoli. Myslím, že i toto je svébytný směr současné fotografie. I takový je snímek na zadných..., který pořídil sandokan. 

Klepněte pro větší obrázek
Na zadných...; foto sandokan
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: stejné místo paklik 10. 11. 2010, 19:40
stejné místo dropsyy 10. 11. 2010, 09:07

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.