DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: .(

Básně v fotografiích a fotografie v básních. Aneb když nemá básník Jan Neruda daleko k snímku. Báseň i fotografii nikdy nepopíšeme zcela.

Bez většího mučení se přiznám, že mám rád české básníky. Dost možná více než básníky, kteří byli osobnostmi přinejmenším svébytnými, jak již to u umělců bývá, samotná jejich díla. Báseň je něco zcela mimořádného. V tváří tvář studenému osvíceneckému racionalismu, už už se natahujícímu po poslední rozbité částici, zařazené hvězdě či poslednímu kousku neprozkoumaného dna moří; staví svět, jehož poznání je individualistické a nikdy ne uzavřené. Báseň můžeme číst stále dokola, psát na ni rozbory, eseje či úvahy. Ale nikdy ji nepopíšeme zcela. Ono školní „co tím básník chtěl říci“ je snad nejhloupější otázkou, kterou žáci mohou ve škole dostat. Pokud bychom to věděli, a pokud by to věděl sám básník, není třeba poezie.

Jedním z nejznámějších českých poetických kousků je Nerudova báseň Jak lvové bijem o mříže, ze sbírky Písně kosmické. A snad jen umění může být rozumnou, nekonečně hlubokou, a přesto osobitou a jedinečnou, interpretací básně. Nemohu se zbavit dojmu, jako by fotografie týdne, nesoucí tajemný název .(, někde na pozadí ukrývala verše právě z této básně:

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.

Klepněte pro větší obrázek
.(; foto Bočo

Myslím, že je li možné psát na hudbu libreta, pak se autorovi s nikem Bočo, podařilo stvořit vizuální libreto na Nerudu. Snímek oplývá mimořádně zajímavou barevností a více než příběhem je zachycením emocí. Ani ne tak křičícími, jako spíše pozvolna procházejícími hlavou: Odkud jdu a kam? Jsem schopen překonat tuto překážku která přede mnou stojí? Je tato překážka krásnou nebo děsivou skutečností? Mám kam utéci a bylo by to správné? Muž na fotografii hledí vzhůru jako by ani nepotřeboval odpovědi, jako spíše tyto otázky jen vyřknout a nechat chvíli znít tichem samoty. Uvědomit si znovu své místo na světě, cíle a možnosti. Jako by se potřeboval zastavit a zamyslet.

Ještě jednou gratuluji „nerudovské“ fotografii .( a jejímu autorovi Bočovi k zisku letos poslední fotografie týdne. A dovoluji si vás pozvat k procházce po několika dalších, zajímavých snímcích.

Fotrhlol již tradičně více než na fotografii sází na výpravu, design a provedení a výsledkem je další výborný obrázek s názvem O překážkách... Snímek může být obligátním plotem, ale také čímkoli jiným. Výklad tak ponechávám na samotných čtenářích, ale zde možná více než o samotný strohý obsah snímku jde o celkový estetický zážitek, který rozhodně stojí za to.

Klepněte pro větší obrázek
O překážkách...; foto Fotrhlol

V poetickém duchu pokračuje je umělecká kompozice autora s příznačným nikem renoar. Trojdílný obraz nesoucí název Fáze mé noci je po stránce obsahové i řemeslné umělecké zajímavou abstrakcí. Plnost uměleckého dojmu je však vytvořena až syntézou s básní pod ním uvedenou. Interdisciplinární umělecké prvky slaví úspěch téměř vždy (počínaje Apollinairovými kaligramy), avšak tvoří je jen málo kdo.

Klepněte pro větší obrázek
Fáze mé noci; foto Renoar

A na závěr ještě pozvánka na procházku Telčí a jemného nasání atmosféry tohoto krásného města. To vše ve snímku Telč XII.... od fidelio. Fotografie zaujme atmosférou, perspektivou i poněkud netradičně zvolenou tmavší barevností.

Klepněte pro větší obrázek
Telč XII...; foto Fidelio

 

 

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

oprava meho nicku :) reonar 30. 12. 2009, 13:47
wall Peter Machala 30. 12. 2009, 10:20

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.