DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Amundsenova fata morgana...

Antoine de Saint-Exupéry ve své knize Malý princ, uvádí následující myšlenku: „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Etymologicky je třeba říci, že toto tvrzení v sobě na první pohled obsahuje jistý rozpor – slova svět a světlo mají stejný jazykový základ. Světem je to, čeho se dotklo světlo, co jsme schopni zachytit očima.

Takové naivní vnímání reality může být ale značně problematické. Například Richard Buckminster Fuller hovoří v knize O vzdělávání o tom, že mezi pojmy a intuitivními představami je těsná jednota. Jenže pokud je země přibližně rotačním elipsoidem a časoprostor je zakřivený, jaký smysl mají pojmy nad a pod?

Asi každý, kdo někdy v Minkowského časoprostoru něco kreslil či počítal, ví, že numericky nad a pod vyjádřit je snadné, ale intuitivní to rozhodně není a názorně to zakreslit je ještě horší. Ostatně stejně jako relativnost času a s ní spojené paradoxy, které i po více než sto deseti letech nepřestávají většinu lidí překvapovat.

Svět, tak jak ho experimentálně, tedy „očima“ poznáváme, není intuitivní, dokonce je v rozporu s naší běžnou zkušeností. Současně je možné najít také další zdroje „světla“, kterými lze na svět pohlížet. Pro baroko je typický rozum osvícený vírou, takže světlo víry jako další rovina poznání světa je zde jednoznačně přítomná, byť čistě racionálně můžeme pochybovat o její kvalitě. Je tu také světlo umělecké, které sice reflektuje nějaký objektivní fenomén, ale přeměňuje jej do něčeho zcela nového.

Klepněte pro větší obrázek
Amundsenova fata morgana, foto: No21

Snímek Amundsenova fata morgana... spojuje onu neintuitivnost a umělecké světlo. Ukazuje fotografii ne nedokumentární či uměleckou, ale zcela konstruující novou realitu. Z pole vytváří moře, z remízku ostrov, bójku. K diskusi o vztahu skutečnosti a snímku je třeba poznamenat, že právě fotoaparát nahrazuje lidské oko tam, kde není spolehlivé a přesné, měl by tedy mít pravdu on, jakkoli jde o představu pro většinu lidí asi obtížně přijatelnou.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je No21 k fotografii týdne a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Maasai Friends, Zanzibar je snímkem od Matěje Michalíka a přináší zajímavé exotické prostředí, silný lidský příběh a přesah do světa fantazie, do kterého diváka autor zve – kdo jsou, kam jdou, odkud přijeli, nad čím přemýšlí?

Klepněte pro větší obrázek
Maasai Friends, Zanzibar, foto: Matej_Michalík

Balian nabízí další černobílý snímek, tentokráte se věnující architektonickému detailu. Za zajímavé je přitom třeba považovat nejen snímek samotný, ale spojení prvku fyzického světa s jeho symbolickou reprezentací v podobě názvu: -|--.

Klepněte pro větší obrázek
-|--, foto: Balian

Shimmell tentokráte nepracuje s člověkem a architekturou, ale zvolil téma emočně subtilnější, expresivní a přitom technicky dobře zpracované, které nese název zahulíme, a je možné jej číst v několika významových rovinách, které se přitom vždy těsně dotýkají samotné snímkové materie.

Klepněte pro větší obrázek
zahulíme., foto: shimmell

Na závěr ještě alespoň jeden barevný, byť ne typický, snímek od Danygo, který nese název zrcadlení. Na první pohled nejde o běžné nebo předpokládané vidění sebe sama v zrcadle. Možná snímek může vést k úvaze nad tím, jaký je vztah mezi člověkem samotným a jeho vnímání sebe sama.

Klepněte pro větší obrázek
zrcadlení, foto: Danygo
Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Amundsen vs Scott - ten jeden severni pol ne… ohmé 11. 2. 2016, 14:24
Zdá sa, že za umeleckú fotografiu je považov… Ja 11. 2. 2016, 09:28
Stále viac zisťujem, že "ťažké umelecké foto… jaaaaaaaaaaaaj 10. 2. 2016, 20:21
Ten prvý obrázok by som bral, to s morom, os… Ja 10. 2. 2016, 10:45
Paci sa mi filozoficky pristup autora v tejt… Milan 10. 2. 2016, 07:22

Další podobné články

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.