DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Ante portam inferam

Svět a světlo mají stejný jazykový kořen, a to nejen v češtině, ale také v dalších jazycích. Touto myšlenkou začíná Jan Patočka, ale také Jan Sokol, své pojednání o tom, co je svět a jak ho můžeme poznávat.

Svět je to, na co svítí světlo, tedy to, co můžeme vidět. Uvažovat cokoli, co je zraku nedostupné jako kategorii světa bylo pro starověkého člověka nezajímavé a nepochopitelné. V tomto ohledu se nabízejí přitom dvě nesmírně zajímavá témata k úvaze.

Předně to, co poznáváme zrakem, tedy primárním detektorem světa, tvoří nesmírně malou výseč toho, co „vidíme“ – od bakterií až po galaxie, to vše jsou věci, které okem vidět nemůžeme, ale vidíme je díky světlu, byť třeba i jiné vlnové délky. A je samozřejmě relevantní otázkou, zda například o obrazu z elektronového mikroskopu můžeme uvažovat tak, že se díváme, když nosičem informací nejsou fotony, ale jiné částice.

Druhé téma je také zajímavé totiž proto, že fotografie je v tomto ohledu zjevovatelem a zachycovatelem světa. Jestliže svět je to, co je vidět díky světlu, tak fotografie, která není ničím jiným než malováním světlem, jako by v této rovně měla jisté umělecké privilegium. Zachycuje fenomény takové, jaké jsou, respektive takové, jak se zjevují fotografovi.

Klepněte pro větší obrázek
Ante portam inferam, foto: Kubislav5

Jestliže by se mělo najít umění, které ukazuje, jakým způsobem funguje fenomenologická filozofie, pak právě fotografování je jejím dobrým příkladem. Obratem k subjektu vidoucího, v proměnlivosti, selektivním výběru toho, co se ukáže. V tom, že každý divák může vidět něco trochu jiného, do zachyceného totiž vždy projektuje sám sebe, poznává na základě své vlastní zkušenosti a situace.

Snímek Ante portam inferam, zachycuje právě takové zachycení světa, které souzní s myšlenkovým světem autora, kterým je Kubislav5. Ono souznění se přitom může projevovat různě – od výběru látky k focení, přes zpracování a kompozici, po postprodukci až zvolený název. To vše je součástí onoho specifického pohlížení na svět, hraní si se světlem, a vyprávění příběhu o tom, jaký svět je.

Gratuluji autorovi snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Pro milovníky polární záře je určený severský snímek ... ZRCADLO ..., který si hraje s barvami, odrazy, jde až téměř na hranu nereálnosti celého snímku. Autorem je miiiba.

Klepněte pro větší obrázek
...ZRCADLO..., foto: miiiba

O tom, jak různě lze vykládat obsah fotografie se lze přesvědčit na příkladu fotografie Za oknom, která může mít intepretaci hororovou, ale je i běžně dokumentaristická, hravá, saunovací,… Každý si může do dvojice opřených rukou promítnout to, co se mu aktuálně honí hlavou. Autorem je Karol Ox.

Klepněte pro větší obrázek
Za oknom, foto: Karol Ox

Nekonečno je něčím s čím má řada lidí potíže. A to si ještě vše můžeme nezkomplikovat tím, že v matematice jsou nekonečna různě mohutná a fyzikální nekonečno není vůbec matematické, že potenciální není aktuální. Jedno takové subjektivně prožívané a viděné zachycuje snímek Do nekonečna od Dirtmaniak.

Klepněte pro větší obrázek
Do nekonečna, foto: Dirtmaniak

A na závěr ještě jeden snímek reflektující aktuální klimatické podmínky. Atrsakr nabízí namodralý pohled s názvem z ledu.

Klepněte pro větší obrázek
Z ledu, foto: atrsakr
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.