DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: ....baf ! aneb jak to vidí děti..

O možnostech poznání, dětském světě a neostrém divení se. Jakým způsobem poznávám svět? Tato otázka je základním problémem celé gnoseologie a v dějinách nabízela řadu možných přístupů.

Existuje představa jistého jasného materialismu, který vychází z představy, že věci poznáváme tak jak jsou. Svět kolem nás existuje a evolucí se nám vytvořily smysly, které jsou pro jeho zjevování adekvátní.

Jinou variantu nabízí proti tomu Platonská tradice, která vychází z představy, že ve světě jsou jisté ideje, substance či monády, zkrátka nehmotné cosi, na co se nedá sáhnout, dokonce to ani přímo pozorovat, ale ve věcech to je přítomné. To, o co v poznávání jde, není vidět ony věci, které jsou dostupné smysly, ale odhalovat v nich tuto – řekněme duchovní – povahu.

Tento přístup může vést k představě, že poznáváme na základě podobnosti. Ať již poznáváme cokoli, jde vždy o komparaci a diferenci s něčím, co je v naší mysli již přítomné. Když se děti bojí ve tmě, není to pro tmu samotnou, ale proto, že věci v ní mají podobu, která se může blížit jejich mentálním reprezentacím něčeho strašidelného nebo alespoň neznámého. Když je člověk starší, tak se doma tmy nebojí, protože jeho mikrosvět je mu známý a místo skříně se mu v hlavě neobjevují sloni či draci, ale právě skříň.

Mikoudelka na svých fotografiích tradičně pracuje s neostrým viděním světa. Svět zachycuje v jistém pohybu, bez jasných obrysů, snově. Jeho svět není snadno uchopitelný nebo popsatelný. Více než věci v něm se snaží zachytit zážitek z nich, což dává jeho tvorbě specifický charakter a náboj. Onen prožitek či počitek je pro něj doplněn také specifickou barevností, která více než hravostí je výrazem mihotavého skutečného substrátu, ze kterého samotný snímek vychází.

Klepněte pro větší obrázek
....baf !, foto: mikoudelka

Fotografie ....baf ! právě v této tradici pokračuje. Možná právě motivem dítěte, které svět vidí jinak, neostřeji a překvapivěji, bez prismatu dospělých seriózních zkušeností spojuje zajímavým způsobem formu a obsah do jednoho celku s typickou výtvarnou rukojetí.

U tématu nejasné diference mezi snem a skutečností, mezi objektivitou a subjektivitou, idejemi a prostým poznáváním skutečnosti, se věnuje také subal se svojí abstrakcí Oči se mi klíží. Pracuje s rozvolněností a zřídlovostí, linkami a propadáním se někam dovnitř reality.

Klepněte pro větší obrázek
Oči se mi klíží, foto: subal

Meteorologové očekávají vysoké teploty a přívalové srážky... je fotografií zachycující specifický pohled na realitu, který více než kognitivní sdělení pracuje s emocí, pocitem člověka, který očekává déšť navzdory aktuálně zcela jinému prožívanému klimatickému kontextu.

Klepněte pro větší obrázek
Meteorologové očekávají vysoké teploty a přívalové srážky... , foto: No21

Pohled na stěnu, kde se odráží lampa, jako ilustraci Platonovy jeskyně, jako sledování linky fantazie nebo přípravu na sen. To nabízí ve svém snímku, který pracuje s barvou sodíkového dubletu db strenický.

Klepněte pro větší obrázek
, foto: db strenický

A na závěr Cako SK nabízí vlastní kompozici reality poskládanou z 21 dílků. Fotografie Businessman je výsměchem, vtipem, ale také pohledem na strukturu a náhledem na svět, který není zdaleka samozřejmý.

Klepněte pro větší obrázek
Businessman, foto: Cako SK
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát