DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Barák na vodstřel

Mezi bytím a nebytím je často rozdíl jen v maličkostech. Často nepatrná náhoda zcela změní děj příběhu.

Je zajímavé sledovat, jak v dějinách často nepatrná náhoda či maličkost zcela změnili děj příběhu. Stačila jedna bouře, špatný horoskop nebo nevěrná manželka a historické události najednou nabrali zcela jiný směr, než by se mohlo v původní perspektivě jevit jako rozumné a očekávatelné.

A podobné to je i osobních příbězích jednotlivých domů i lidí. Žijí v kontaktu se svým okolím – okolí ovlivňuje je samotné a oni zase ho. Tak se stává každý člověk spolutvůrcem světa kolem sebe. A dům spolutvoří zase městkou kulturu, dech a duch místa. Často je těžké říci, proč se nám to které místo líbí či nikoli, stejně tak, proč je nám někdo sympatický více či méně.

Stačí jen málo a se skvostu kultury či baviče davů se stane nechtěná troska. Začátky jsou přitom často úplně nenápadné a přechod od lesku k úpadku často odstartuje naprostá banalita. A přesto se podaří – čas od času – najít nový způsob, jak již odepsaný objekt znovu učinit hodnotným a smysluplným. Jakoby kultura ve které žijeme cítila, že úpadek či odchod čehokoli krásného je ztráta také pro ni samotnou.

Často se mluví o kultuře humanismu, kdy zvláštní zřetel klademe na každého jednotlivého člověka, avšak myslím, že je to obecnější jev – touha po zachování a růstu kultury, lidství či krásna. Sociologický přístup v religionistice říká, že náboženství jsou obecně dobrá pro společnost, protože vyvolávají potřebu kultury a její zachování v nejširším smyslu slova tohoto pojmu. Nevím, zda jsou k tomu potřebná či užitečná náboženství, ale jisté je, že čas od času se může z baráku na odstřel stát skvost města – stačí jen vůle, práce, odhodlání a trocha štěstí.

Klepněte pro větší obrázek
Barák na vodstřel; foto tomaserban

A právě taková může být výpověď i dnešní fotografie (dvou) týdne – barák na vodstřel. Gratuluji a autorovi s nikem tomaserban a dovolím si pozvat ještě na několik zajímavých snímků uplynulých čtrnácti dní.

Zvláště fotografie domácího typu mají často funkci paměti událostí. Jakoby je zachytili a uchovali pro další okamžiky. O to cennější je fotografie, která uchovává příběh zcela univerzální a která vzpomínky dokáže u každého diváka nasměrovat někam jinam. Právě takový je snímek Příběh kytarový… od chloor.

Klepněte pro větší obrázek
Příběh kytarový …; foto chloor

Je těžké nějak zachytit radost a důvěru a přitom nezobrazit člověka. Abstraktní hra se stíny s názvem … se o to způsobem poměrně zajímavým snaží. A nutno říci, že způsobem, který stojí alespoň za krátké zastavení.

Klepněte pro větší obrázek
...; foto mila...

Slovo okno má celou řadu významů. Od architektonického prvku až po výpadek paměti. Fotografie Okno od n o x,  se těchto významů snaží ukázat vícero. A svou koncepcí by mohla zapadat do existencialistické fotografie – jaký je smysl života, který se zvolna odpařuje, jako dým z cigarety? Nebylo by snazší se posunout do prostoru bez omezení, do světa světel a volných pádů?

Klepněte pro větší obrázek
Okno; foto n o x

Tématicky navazující je snímek se zajímavou kompozicí i výbornou prací se světlem, který ukazuje, že nápaditost je něco, co by mělo být každému fotografovi vlastní. V zajetí komplexů od michael94 touto invencí rozhodně nešetří.

Klepněte pro větší obrázek
V zajetí komplexů; foto michael94

O tom, že stačí chybějící maličkost a příběh najednou přestane dávat smysl rozhodně svědčí i snímek Plážový volejbal, jehož autorkou je Eva Skaláková. Jistě je zde vidět krásná kompozice, výborný záběr dynamiky pohybu, originálně se pohybující pták. Ale to co donutí diváka se nad fotografií zamyslet je právě chybějící míč. Jako něco co celou situaci dělá nezvyklou až absurdní.


Klepněte pro větší obrázek
Plážový volejbal; EvaSkalak
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

POCHVALA Hanka U. 1. 9. 2010, 19:22

Další podobné články

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.

Fotografie týdne: zastávka.

Fotografie týdne: zastávka.

Jan Sokol popisuje na příkladu zdvořilého chování ve veřejné dopravě městskou mentalitu. Stojíme blízko druhých, na které se díváme se zdvořilým úsměvem, ani ne moc silným, aby to nevypadalo osobně, ani ne s příliš kyselým obličejem.

Fotografie týdne: Do jiných světů

Fotografie týdne: Do jiných světů

Jedním z tradičních motivů sci-fi literatury je cestování do jiných světů. Člověk projde branou či proletí červí dírou a objeví se v novém světě. Jeho pojetí přitom může být značně odlišné.

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.