DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne bez pevné půdy pod nohama

Z Fotky týdne čiší bezútěšnost a chlad. Možná je to nadcházející zimou, možná tím, že všechny sny splnit nelze...
Fotografie týdne bez pevné půdy pod nohama

„Co bych všechno dokázal, kdybych se dovedl vznášet?“ Tuto filozofickou otázku si může položit kdokoli z nás. Lidé rádi sní o tom, jak by věci mohly být lepší, kdyby se něco změnilo. Opuštěný pán na Fotografii týdne si mohl přát cokoli, ale skončil bosý ve vzduchu uprostřed prázdného pokoje. Možná to létání není zas tak skvělá věc. Možná si měl přát něco jiného...

Zima, chlad, stísněnost a osamění. To je jen několik přídavných jmen, která vás můžou napadnout při pohledu na snímek s názvem „If I could“. Člověk, který zde hraje hlavní roli, ukazuje jen nohy. A ty jsou navíc provokativně oříznuty a posunuty vpravo, takže nepřehlédnete ani realitu v podobě špinavého kouta pod radiátorem. Docela hutný kontrast v porovnání se všemi těmi měkkými lidskými portréty, které obvykle oživuje upřený pohled očí.

Člověk bez očí se zdá nebýt tak „živý“, v jeho žilách jako by nekolovala krev, v jeho bytě jako by nežili lidé. Fascinující ponurost jak z hororového filmu autor ještě dokresluje výrazným postprocessingem, ve kterém se přímo „vyžívá“: ostré protisvětlo a temný stín vyrývají do kůže ustarané vrásky, pleť jako by snad ani neměla teplý odstín a fotografie je celá ponořena do znepokojujícího modrozeleného zabarvení – neosobního a jakoby špinavého. Špína a vlhký chlad jako by stoupaly z každého rohu místnosti, z každého výraznějšího stínu.

Klepněte pro větší obrázek
If I could; foto: strany

Autor se nerozpakoval potáhnout celou fotku tenoučkou vrstvou digitálních kapek, flíčků a škrábanců, aby tento dojem podpořil, a podařilo se mu to víc než výjimečně. Návštěvníkům Galerie běhá po zádech mráz a tak sahají po vypínači a nasazují si teplé papuče. Kdybychom tak mohli létat... to bychom pak odletěli do teplých krajů, daleko od zimy, od každodenních starostí, špinavých koutů své duše i od chladné deprese, která na nás z těch koutů hledí. Kdybychom mohli změnit sami sebe, bylo by asi všechno dobré. Ale na to máme příliš velký strach.

Omezená a neživá barevnost a také bezútěšnost jsou hlavními vlastnostmi fotografií tohoto autora. A také detailní, úsporné výřezy lidských pohybů a grimas. Martin „Strany“ Stranka je jedním z těch, kdo dokážou přesvědčivě vykreslit negativní lidské emoce, depresi, osamělost a chlad v kontrastu s lidskými sny. Tyto aspekty prosakují celou jeho tvorbou, spíjí se do špinavých fleků a fascinují nás, protože nám připomínají nás samotné – a taky naše vnitřní démony.

Na autorových stránkách je k vidění i rozsáhlé portfolio s jeho tvorbou. Pokud vás tedy zaujal, neváhejte navštivte jej. Je jasné, proč „hyzdí“ své emotivní snímky copyrightem, což bylo v minulosti mnohokrát rozhořčeně kritizováno v jeho Galerii. Něco takového se totiž jen tak nevidí a kdekdo z nás by to chtěl umět taky tak. Zdravíme tedy tentokrát do Prahy a přidáváme srdečnou gratulaci.

Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Létat? Majkkl 11. 12. 2007, 12:23
Re: Létat? Martin Stranka 10. 12. 2007, 21:21
Re: Létat? Karel 10. 12. 2007, 19:25
Létat? Majkkl 10. 12. 2007, 18:31
:) Martin Stranka 10. 12. 2007, 00:26

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.