DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne bez pevné půdy pod nohama

Z Fotky týdne čiší bezútěšnost a chlad. Možná je to nadcházející zimou, možná tím, že všechny sny splnit nelze...
Fotografie týdne bez pevné půdy pod nohama

„Co bych všechno dokázal, kdybych se dovedl vznášet?“ Tuto filozofickou otázku si může položit kdokoli z nás. Lidé rádi sní o tom, jak by věci mohly být lepší, kdyby se něco změnilo. Opuštěný pán na Fotografii týdne si mohl přát cokoli, ale skončil bosý ve vzduchu uprostřed prázdného pokoje. Možná to létání není zas tak skvělá věc. Možná si měl přát něco jiného...

Zima, chlad, stísněnost a osamění. To je jen několik přídavných jmen, která vás můžou napadnout při pohledu na snímek s názvem „If I could“. Člověk, který zde hraje hlavní roli, ukazuje jen nohy. A ty jsou navíc provokativně oříznuty a posunuty vpravo, takže nepřehlédnete ani realitu v podobě špinavého kouta pod radiátorem. Docela hutný kontrast v porovnání se všemi těmi měkkými lidskými portréty, které obvykle oživuje upřený pohled očí.

Člověk bez očí se zdá nebýt tak „živý“, v jeho žilách jako by nekolovala krev, v jeho bytě jako by nežili lidé. Fascinující ponurost jak z hororového filmu autor ještě dokresluje výrazným postprocessingem, ve kterém se přímo „vyžívá“: ostré protisvětlo a temný stín vyrývají do kůže ustarané vrásky, pleť jako by snad ani neměla teplý odstín a fotografie je celá ponořena do znepokojujícího modrozeleného zabarvení – neosobního a jakoby špinavého. Špína a vlhký chlad jako by stoupaly z každého rohu místnosti, z každého výraznějšího stínu.

Klepněte pro větší obrázek
If I could; foto: strany

Autor se nerozpakoval potáhnout celou fotku tenoučkou vrstvou digitálních kapek, flíčků a škrábanců, aby tento dojem podpořil, a podařilo se mu to víc než výjimečně. Návštěvníkům Galerie běhá po zádech mráz a tak sahají po vypínači a nasazují si teplé papuče. Kdybychom tak mohli létat... to bychom pak odletěli do teplých krajů, daleko od zimy, od každodenních starostí, špinavých koutů své duše i od chladné deprese, která na nás z těch koutů hledí. Kdybychom mohli změnit sami sebe, bylo by asi všechno dobré. Ale na to máme příliš velký strach.

Omezená a neživá barevnost a také bezútěšnost jsou hlavními vlastnostmi fotografií tohoto autora. A také detailní, úsporné výřezy lidských pohybů a grimas. Martin „Strany“ Stranka je jedním z těch, kdo dokážou přesvědčivě vykreslit negativní lidské emoce, depresi, osamělost a chlad v kontrastu s lidskými sny. Tyto aspekty prosakují celou jeho tvorbou, spíjí se do špinavých fleků a fascinují nás, protože nám připomínají nás samotné – a taky naše vnitřní démony.

Na autorových stránkách je k vidění i rozsáhlé portfolio s jeho tvorbou. Pokud vás tedy zaujal, neváhejte navštivte jej. Je jasné, proč „hyzdí“ své emotivní snímky copyrightem, což bylo v minulosti mnohokrát rozhořčeně kritizováno v jeho Galerii. Něco takového se totiž jen tak nevidí a kdekdo z nás by to chtěl umět taky tak. Zdravíme tedy tentokrát do Prahy a přidáváme srdečnou gratulaci.

Další článek




celkem 5 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: Létat? Majkkl 11. 12. 2007, 12:23
Re: Létat? Martin Stranka 10. 12. 2007, 21:21
Re: Létat? Karel 10. 12. 2007, 19:25
Létat? Majkkl 10. 12. 2007, 18:31
:) Martin Stranka 10. 12. 2007, 00:26

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.