DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Současně s tím začíná spor o to, zda je město dobré nebo špatné. Epos o Gilgamešovi se staví na stranu města – to je to dobré místo, bezpečně obehnané hradbami. Ve městě je řád a okolo něj je chaos. Také biblický text o zničení Sodomy a Gomory je vlastně obžalobou města a jeho způsobu života.

A jiná místa Bible jdou ještě dále – skutečně svobodný život je mimo tento řád a bezpečí, v odvaze vydat se na cestu, vzdát se všeho, co člověka tíží.

Zemědělství tak člověka na jednu stranu osvobodilo od závislosti na přírodě a jejich rozmarech, získal odstup od nebezpečí, postupně dokázal technologiemi klimatické výkyvy eliminovat do té míry, že dnes je zemědělství považováno za jedno z nejméně rizikových povolání. Na stranu druhou takový člověk nemůže svobodně odjet, je uvázán na jedno místo. Snad nejhmatatelněji to může i náhodný kolemjdoucí pocítit ve chvíli, kdy jde přes zorané pole a prší. Půda jako by ho nechtěla pustit dále, drží ho každým krokem.

Brázdy na poli jsou dokladem toho, že se o něj někdo stará. Že do hlubin vkládá něco, co dlouho nebude vidět, ale pak bude moci přinášet úrodu. Když Nietzsche hovoří o tom, že člověk je jen zvíře, které může slíbit, tak má snad na mysli právě tento moment – je schopen užívat jazyk, existovat ve společenství. Současně umí také plánovat. Své bytí neřídí tím, co je, ale orientuje se na to, co bude. V tuto budoucnost věří, je schopen ji do určité míry ovlivnit a pracovat s ní. Zasít tak znamená věřit a chtít na daném místě být také za rok, tedy usadit se, dát svému času jasný a poměrně přesný předpokládatelný ráz.

Klepněte pro větší obrázek
Brázdy, foto: titomek

Brázda je tak něčím hlubokým, spojeným s plánem, snem, očekáváním. Brázdu neděláme, když nevěříme v zítřek, v budoucnost, která nebude špatná.

Snímek Brázdy zachycuje ještě jeden zajímavý rozměr času – jednotlivé stopy směřují ke stromu. Rostlině, která potřebuje desítky let, aby vyrostla a stal se z ní skutečný, rozvětvený, košatý strom. Brázda odkazuje k úvaze o roce, strom o životě. Celá scéna i s nejasně umístěným světlem tak dohromady vytváří obraz života, spojeného s půdou, sny, plány, hledícího k nebi, snícího, rostoucího.

Gratuluji autorovi, kterým je titomek k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Frankfurt patří nesporně mezi jedny z nejvíce fotogenických měst z hlediska soudobé architekturu v Evropě. A Pavel Kozdas ho fotí poměrně často. Tentokráte nabízí snímek Incredible city, ze kterého – tak jak jsme zvyklí – trochu bolí za krkem.

Klepněte pro větší obrázek
Incredible city, foto: pavel kozdas

Také zewag nabízí pohled na město, tentokráte ale menší a klidnější, místo skel jsou k vidění kamenné domky a středomořská scenérie – Probouzející se město Trogir je malebné a tiché.

Klepněte pro větší obrázek
Probouzející se město, foto: zewag

Do třetice ještě jedno město, tentokráte nejbližší, jedno z nejbohatších barokních měst Moravy, město vína a vinic, ale také pochybné pověsti divokých devadesátých let. Město krásné a bolavé zachycuje na snímku Mikulov… Vlastimil Pibil.

Klepněte pro větší obrázek
Mikulov, foto: Vlastimil Pibil

Na závěr ještě hravá stínohra se čtvercovým diagonálním pojetím. Nese název 3.2.1teď a autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
3.2.1teď, foto: Balian
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta pochází z roku 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.

Nejstarší žijící fotografka oslavila 101. narozeniny

Nejstarší žijící fotografka oslavila 101. narozeniny