DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Současně s tím začíná spor o to, zda je město dobré nebo špatné. Epos o Gilgamešovi se staví na stranu města – to je to dobré místo, bezpečně obehnané hradbami. Ve městě je řád a okolo něj je chaos. Také biblický text o zničení Sodomy a Gomory je vlastně obžalobou města a jeho způsobu života.

A jiná místa Bible jdou ještě dále – skutečně svobodný život je mimo tento řád a bezpečí, v odvaze vydat se na cestu, vzdát se všeho, co člověka tíží.

Zemědělství tak člověka na jednu stranu osvobodilo od závislosti na přírodě a jejich rozmarech, získal odstup od nebezpečí, postupně dokázal technologiemi klimatické výkyvy eliminovat do té míry, že dnes je zemědělství považováno za jedno z nejméně rizikových povolání. Na stranu druhou takový člověk nemůže svobodně odjet, je uvázán na jedno místo. Snad nejhmatatelněji to může i náhodný kolemjdoucí pocítit ve chvíli, kdy jde přes zorané pole a prší. Půda jako by ho nechtěla pustit dále, drží ho každým krokem.

Brázdy na poli jsou dokladem toho, že se o něj někdo stará. Že do hlubin vkládá něco, co dlouho nebude vidět, ale pak bude moci přinášet úrodu. Když Nietzsche hovoří o tom, že člověk je jen zvíře, které může slíbit, tak má snad na mysli právě tento moment – je schopen užívat jazyk, existovat ve společenství. Současně umí také plánovat. Své bytí neřídí tím, co je, ale orientuje se na to, co bude. V tuto budoucnost věří, je schopen ji do určité míry ovlivnit a pracovat s ní. Zasít tak znamená věřit a chtít na daném místě být také za rok, tedy usadit se, dát svému času jasný a poměrně přesný předpokládatelný ráz.

Klepněte pro větší obrázek
Brázdy, foto: titomek

Brázda je tak něčím hlubokým, spojeným s plánem, snem, očekáváním. Brázdu neděláme, když nevěříme v zítřek, v budoucnost, která nebude špatná.

Snímek Brázdy zachycuje ještě jeden zajímavý rozměr času – jednotlivé stopy směřují ke stromu. Rostlině, která potřebuje desítky let, aby vyrostla a stal se z ní skutečný, rozvětvený, košatý strom. Brázda odkazuje k úvaze o roce, strom o životě. Celá scéna i s nejasně umístěným světlem tak dohromady vytváří obraz života, spojeného s půdou, sny, plány, hledícího k nebi, snícího, rostoucího.

Gratuluji autorovi, kterým je titomek k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Frankfurt patří nesporně mezi jedny z nejvíce fotogenických měst z hlediska soudobé architekturu v Evropě. A Pavel Kozdas ho fotí poměrně často. Tentokráte nabízí snímek Incredible city, ze kterého – tak jak jsme zvyklí – trochu bolí za krkem.

Klepněte pro větší obrázek
Incredible city, foto: pavel kozdas

Také zewag nabízí pohled na město, tentokráte ale menší a klidnější, místo skel jsou k vidění kamenné domky a středomořská scenérie – Probouzející se město Trogir je malebné a tiché.

Klepněte pro větší obrázek
Probouzející se město, foto: zewag

Do třetice ještě jedno město, tentokráte nejbližší, jedno z nejbohatších barokních měst Moravy, město vína a vinic, ale také pochybné pověsti divokých devadesátých let. Město krásné a bolavé zachycuje na snímku Mikulov… Vlastimil Pibil.

Klepněte pro větší obrázek
Mikulov, foto: Vlastimil Pibil

Na závěr ještě hravá stínohra se čtvercovým diagonálním pojetím. Nese název 3.2.1teď a autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
3.2.1teď, foto: Balian
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu