DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Současně s tím začíná spor o to, zda je město dobré nebo špatné. Epos o Gilgamešovi se staví na stranu města – to je to dobré místo, bezpečně obehnané hradbami. Ve městě je řád a okolo něj je chaos. Také biblický text o zničení Sodomy a Gomory je vlastně obžalobou města a jeho způsobu života.

A jiná místa Bible jdou ještě dále – skutečně svobodný život je mimo tento řád a bezpečí, v odvaze vydat se na cestu, vzdát se všeho, co člověka tíží.

Zemědělství tak člověka na jednu stranu osvobodilo od závislosti na přírodě a jejich rozmarech, získal odstup od nebezpečí, postupně dokázal technologiemi klimatické výkyvy eliminovat do té míry, že dnes je zemědělství považováno za jedno z nejméně rizikových povolání. Na stranu druhou takový člověk nemůže svobodně odjet, je uvázán na jedno místo. Snad nejhmatatelněji to může i náhodný kolemjdoucí pocítit ve chvíli, kdy jde přes zorané pole a prší. Půda jako by ho nechtěla pustit dále, drží ho každým krokem.

Brázdy na poli jsou dokladem toho, že se o něj někdo stará. Že do hlubin vkládá něco, co dlouho nebude vidět, ale pak bude moci přinášet úrodu. Když Nietzsche hovoří o tom, že člověk je jen zvíře, které může slíbit, tak má snad na mysli právě tento moment – je schopen užívat jazyk, existovat ve společenství. Současně umí také plánovat. Své bytí neřídí tím, co je, ale orientuje se na to, co bude. V tuto budoucnost věří, je schopen ji do určité míry ovlivnit a pracovat s ní. Zasít tak znamená věřit a chtít na daném místě být také za rok, tedy usadit se, dát svému času jasný a poměrně přesný předpokládatelný ráz.

Klepněte pro větší obrázek
Brázdy, foto: titomek

Brázda je tak něčím hlubokým, spojeným s plánem, snem, očekáváním. Brázdu neděláme, když nevěříme v zítřek, v budoucnost, která nebude špatná.

Snímek Brázdy zachycuje ještě jeden zajímavý rozměr času – jednotlivé stopy směřují ke stromu. Rostlině, která potřebuje desítky let, aby vyrostla a stal se z ní skutečný, rozvětvený, košatý strom. Brázda odkazuje k úvaze o roce, strom o životě. Celá scéna i s nejasně umístěným světlem tak dohromady vytváří obraz života, spojeného s půdou, sny, plány, hledícího k nebi, snícího, rostoucího.

Gratuluji autorovi, kterým je titomek k pěknému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Frankfurt patří nesporně mezi jedny z nejvíce fotogenických měst z hlediska soudobé architekturu v Evropě. A Pavel Kozdas ho fotí poměrně často. Tentokráte nabízí snímek Incredible city, ze kterého – tak jak jsme zvyklí – trochu bolí za krkem.

Klepněte pro větší obrázek
Incredible city, foto: pavel kozdas

Také zewag nabízí pohled na město, tentokráte ale menší a klidnější, místo skel jsou k vidění kamenné domky a středomořská scenérie – Probouzející se město Trogir je malebné a tiché.

Klepněte pro větší obrázek
Probouzející se město, foto: zewag

Do třetice ještě jedno město, tentokráte nejbližší, jedno z nejbohatších barokních měst Moravy, město vína a vinic, ale také pochybné pověsti divokých devadesátých let. Město krásné a bolavé zachycuje na snímku Mikulov… Vlastimil Pibil.

Klepněte pro větší obrázek
Mikulov, foto: Vlastimil Pibil

Na závěr ještě hravá stínohra se čtvercovým diagonálním pojetím. Nese název 3.2.1teď a autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
3.2.1teď, foto: Balian
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.