Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.
To, co není ozářeno světlem světem není, protože je nám nedostupné. Přitom se nutně neříká, že jde o světlo ve fyzikálním slova smyslu, protože třeba Tomáš Akvinský hovoří o světle rozumu jako o specifické formě poznání. Svět je tedy světlem ohraničený.
Ostatně jde také o přístup fyzikální – vesmír, tak jak o jeho velikosti a stáří hovoříme je dán světelným kuželem. Hranice vesmíru definuje potenciální světelný paprsek vzniklý krátce po velkém třesku. Je zde však ještě jedna vazba, o které se hovoří méně – světlo samotné nemůžeme vidět. Fotony lze detekovat jen tak, že vycházejí nebo se odráží od světa.
Světlo a svět jsou tedy vzájemně spojené, provázané koncepty. Je zde ještě slovo – podle Ludwiga Wittgensteina jsou hranice mého jazyka hranicemi mého světa. Tedy svět – světlo – slovo tvoří pozoruhodnou triádu, která je vzájemně spojena.
Název dnešní fotky týdne je Budiž světlo..., což je text, který odkazuje k biblické zprávě o stvoření světa v knize Genesis, kde je svět tvořen slovem Hospodina a prvním krokem jeho stvoření nejsou hory či pevnina, ale světlo. Stvoření světa zde tedy vychází ze slova a je učiněno v prvním kroku existencí světla.
Budiž světlo..., foto: kuldas
Světla, které stojí také v popředí zájmu fotografa. Fotografie jako zachycení světa, jako malování světlem. Jako jiná forma popisu, jako zhmotnění slov. To jsou jen některá témata, která černobílý snímek odhaluje. Fotograf současně do popředí svého zájmu staví specifickou část světa – domov. Opuštěný, vybydlený, mimo centrum, mimo pozornost zájmu.
Domov je přitom jakýmsi vlastním světem člověka, místem, kde – slovy Jana Sokola – světlo téměř nepotřebuje, protože vše najde i po slepu. Ztráta domova pro mnohé znamená „zhroucení jejich světa“. Snímek, který je před námi, ukazuje, že i když světelné paprsky pronikají do místnosti, doslova ji prozařují, tak jen odhalují a exponují to, že dané místo je již neobydlené. Obydlí přestalo být domovem.
Gratuluji autorovi snímku, kterým je kuldas a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Mezi Tarifou a Tangerem je snímkem téměř reportážním na rozvlněném moři. V těžkých podmínkách zachycuje atmosféru rybolovu syrově, autenticky, bez příkras, s nasazením. Forma, respektive technická preciznost, ustupuje obsahu. Autorem je Highradek.
mezi Tarifou a Tangerem, foto: Highradek
Cesta vnitrem země od Zewag je snímkem s velmi vysokou mírou detailu. Zaujme především místem pořízení, protože do kolejiště metra se většina z nás běžně nepodívá.
Cesta vnitrem země, foto: zewag
Na toto téma jako by navazoval Francoaise s fotografií rána na dráze železné, která se postupně rozpouštějí v mlze dávajíce tušit, kudy povedou koleje.
rána na dráze železné, foto: francoaise
Závěrem ještě tradiční motiv No21, byť tentokráte provedený v sytých barvách – Chtěl jsem jednou mít, krásnej bílej dům....
Chtěl jsem jendou mít, krásnej bílej dům..., foto: No21