DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Bylo jich pět a stály tam na sněhu

O pohledu na pět stromů očima Poláčka a Zahradníčka, o literatuře a focení, o vztahu a usouvztažnění. To Vše najdete nejen na fotografii týdne, ale také na dalších zajímavých snímcích uplynulého týdne.

Bylo nás pět Karla Poláčka je románem kontrastů. Veselostí ve smutném čase, napětím mezi jazykem spisovně šroubovaným a lehkým hovorovým, mezi snem a žitím, mezi reálným světem a maloměstskou bublinou.

A v tomto napětí se odehrává děj, jehož svorníkem je přátelství, blízkost, láska. Láska blíženecká, ale pochopitelně také láska romantická a dětská. Svět dospělých zde vykreslen jako legrační a směšný, snad nikoli pro dětskou naivitu Petrova pohledu, ani pro jazyk, kterým jsou malovány jednotlivé postavy, ale především pro povrchnost a formálnost, pro maloměstskost a škrobenost, pod kterou zůstává z autenticity a svébytnosti či osobitosti jednotlivých důstojných postav jen málo.

Jak snadno se může člověk ztratit za maskou pečlivě konstruovanou očekáváním svého okolí i sebe sama, až nakonec vytvoří něco, co k žití není. Román jako by byl  konstruován k Heideggerově pojmu pobytu. V paradoxu životních příběhů německého filozofa a českého spisovatele.

Klepněte pro větší obrázek
Bylo jich pět, foto: subal

Snímek Bylo jich pět, celkem logicky vyčleňuje autora snímku ze světa stromů, nemůže být jako oni, nemůže být jimi, ale může do nich promítnout myšlenkový svět, nápad, příběh. Divák v mlžné aleji může meditovat nad textem Zahradníčka z básně Stromům: „Obydlí větrů nikdy neztišená, / plameny zelené, jež náhle vyrazí / a šedá hnízda berou na ramena, / až zase řeřavěji před mrazy.“

Mezi Subalem, Poláčkem a Zahradníčkem se tak otevírá téma vztažnosti. Do jaké míry můžeme stát a říkat nezúčastněně oni?  Snímek najednou jako by přinášel otázku existencialistickou, ekologickou, vztahovou. To vše jen díky hře se slovy a koncepty, které do svého snímku autor promítá. Snad kdyby fotografii pojmenoval jinak, mohla být jen zachycením pěti stromů lemujících cestu uprostřed zasněžené krajiny, která pod rouškou zbytku mlhy tiše spí.

Gratuluji Subalovi ke kompozičně i atmosférou zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Příroda se kalendářem neřídí a její rozmary jsou na aktuálním datu závislé jen málo. A tak se stalo, že je jaro a jinovatka obaluje stromy i ploty, což zachycuje Zima ve školce... od No21. V černobílém provedení minimalistický snímek nechává diváka soustředit se na kresbu mrazu. Vše ostatní upozaďuje, aby přivedl emoci tam, kde to fotograf považuje za vhodné.

Klepněte pro větší obrázek
Zima ve školce, foto: No21

Uhler nabízí pěkný situační snímek se skálou a modrým ukazatelem se snad jediný možným názvem Taverna. Tak jako Mojžíš udeřil holí do skály a napojil putující izraelity, tak se zdá být fotograf žíznivý a toužící po svlažení svých rtů. V pěkné barevnosti se tak ukazuje, kudy se má ubírat jeho pozornost a kam že dále půjde, jen co fotoaparát do brašny opět vloží.

Klepněte pro větší obrázek
Taverna, foto: Uhler

Daniel Vlk na snímku … zachycuje vlaky a koleje v zasněžené krajině. Svou pozornost zaměřuje snad na číslo šedesát, snad na rychlostník, snad na otázku, co je to vlastně číslo, kde je a jak si na něj lze „sáhnout“. To vše ve čtvercovém formátu.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: danyjelvlk

Pro milovníky hor, mlhy, deště a cesty v tichu, pro lovce fotografií s atmosférou a cestovatele po skalách je určený snímek ... Deštivá ... od Tomáše Holuba z Vysokých Tater.

Klepněte pro větší obrázek
...Deštivá..., foto: Tomáš Holub
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

4 nesou v Mělníku rakev s Luňákem - bylo jic… Soros 29. 3. 2017, 19:07

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.