Krásná atmosféra vycházejícího slunce, spojení oblohy a země a zážitek nekonečné svobody, to vše v dokonalém černobílém balení.
Dlouhé plahočení po kopcích přináší zvláštní sladkou odměnu v podobě rozhledů. Pohled do krajiny, limitován obzorem, na kterém se spojuje obloha se zemí, takže již není poznat, kde nebeská klenba končí, je často nepřenositelný a krásný.
Člověk zůstává stát a uprostřed ticha si uvědomuje nekonečnou svobodu svého ducha, stejně jako fragmentárnost bytí, které jakoby oproti velkému kosmu nemělo nějaké význačné postavení.
Tyto okamžiky často umožňují reflexi a nalezení nového směru, či chceme-li určení životní orientace. S tímto konceptem přitom pracuje autor s přezdívkou Chan. Jeho snímek Čekání na zelenou všechny tyto aspekty spojuje. Na vrcholku srázu nějakého kopce se s fotografem můžeme podívat do dáli, ale také provést introspekci, která bude ztělesněna ukazatelem cesty. Přirozená otázka po zelené, tedy té správné cestě životem je tak zcela na místě.
Čekání na zelenou, foto: Chan
Jde o snímek, který se snaží takto vytvořenou atmosféru dokonale zachytit a zakonzervovat a přitom pracuje s představou diváka, který do obrázku, ať již úmyslně nebo podvědomě bude promítat všechny své skutečnosti a postoje. Výzva k ponoření se do vlastního intimního prostoru hodnotové orientace je u snímku zřejmá, stejně jako onen akcent na svobodu této volby.
Můžeme se se snímkem přít, diskutovat s ním, ale Chan stojí o kategorický imperativ. Tomu také odpovídají zvolené vyjadřovací prostředky – vycházející slunce jako symbol naděje a nového začátku, je doplněno suchým stromem v levé části snímku, který ukazuje na určitou časovou omezenost či pomíjivost.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.
Jokr7 pokračuje kontinuálně ve své abstraktní výtvarné fotografii, která je specifická jak výběrem témat, tak také zvolenými vyjadřovacími prostředky. To je ostatně také příklad obrázku s názvem kanální záležitost vyhotoveném v černo-bílo-červeném provedení.
kanální záležitost, foto: jokr7
Honzj se v uplynulém týdnu prezentoval několika obrázky, které pracují s atmosférou, světlem a přírodou. Fotografie Memento je reflexí pomíjivosti nejen života, ale také vzpomínky na mrtvé. Patetická věta, že kdo žije v srdci, nezemřel, je zde výstižná – kdo (mimo milovníků rodokmenů) zná své předky více než dvě nebo tři generace nazpět?
Memento, foto: honzj
Fotografovat děti ve věku předškolním je činnost relativně vděčná – jde o objekty fotogenické, roztomilé a především pro příbuzné plné emočního náboje. Jedním z pokusů této kategorie je snímek Princ a žebrák od tracytomsickova.
A na závěr ještě ukázka toho, že stroje nemusí člověku vždy jen usnadňovat práci, ale také jej mohou znavit a vyčerpat. To vše na fotografii Lidé a stroje, na které lze vidět spícího pilota ve starém letadle v provedení clostermanna.