DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Černobílé ráno pražské

Zatímco se rozednívá, stověžaté hlavní město se pomalu probouzí z mlhy. Už není noc, ale vlastně ještě ani den...
Fotografie týdne: Černobílé ráno pražské

Také občas cítíte ve vzduchu sníh? Podzim se brzy přehoupne v zimu a barevná nálada odpočívající přírody ustupuje tichému oddechování ze zimního spánku. Už to nebude trvat dlouho a krajina bude zahalena v panensky bílé. Ještě to má ale svůj čas – dělí nás od něj posledních pár prchavých okamžiků. Jeden z nich je například na dnešní Fotografii týdne: chladné rozednění nad Prahou.

Stejně tak, jak do sebe pozvolna přecházejí jednotlivé roční doby, přechází i den v noc a zase naopak. Magickou hranici mezi temnotou a úsvitem ovšem nevídáme každý den a právě to dokáže takovou „obyčejnou“ fotografii ochutit dojmem zvláštnosti. Uprostřed obvyklého šedivého odpoledne není na březích Vltavy, spoutaných pražskými mosty, skoro nic kouzelného. Ta pravá nálada přichází až později. Chce to samozřejmě mít spoustu času a trpělivosti vyčkat na tu pravou chvilku a také pevné ruce a to pravé světlo.

Klepněte pro větší obrázek
Černobílá rána; foto: Nyuszika

Autorovi snímku se všeho dostává vrchovatou měrou, včetně vynikajícího stanoviště, díky němuž je pohled na hlavní město skutečně úchvatný. Brzy ráno je Praha ještě stále pokropena světýlky pouličního osvětlení, což spolu s kučeravými stromy na nábřeží dodává záběru mrazivou křehkost, i když čas sněhu dosud nepřišel. Mlha v dálce dodává snímku prostor a přitom celému snímku dodává snivou atmosféru. Převod do černobílé škály se v tomto případě velmi vyvedl, výsledek je kontrastní a má šťávu. Není však líbivý ani podbízivý – prostě jen vypráví příběh.

Ocenění Fotografie týdne se opět dostává do rukou nadějnému novému přispěvateli. Říká si Nyuszika a do Galerie zatím přispěl třemi snímky s tematikou souladu přírody a architektury. Díky tomu je tu opět Foto týdne z nejnavštěvovanější kategorie Krajina a příroda. Autor sám píše, že často chodí na různá místa a dlouho tam čeká na něco zvláštního, co fotografii dodá příběh. Snímek „Černobílá rána“ je podle slov autora jedním ze série Pohledy z Letné. „Je pořízen ráno těsně před zhasnutím pouličního osvětlení,“ dodává její tvůrce.

Černobílé ráno fotografované na dlouhý čas nám sice nedalo příliš mnoho podnětů k přemítání o kráse oblačnosti, ale pokud si najdete čas na prohlédnutí zbytku tvorby tohoto autora, objevíte nejen mraky nad lučeneckou synagogou, ale také západ slunce nad Prahou. Je těžké soudit podle několika záběrů – ovšem i to málo lze rozhodně zařadit pod pojem „kvalitní“. Pokud fotografuje večer, je město skutečně zalité světlem zapadajícího slunce, a na všech fotografiích najdeme řadu prvků a různých struktur, poutajících oko pozorovatele.

Svět na fotkách je sice někdy trochu černobílý, ale brzy bude zima a aspoň nám s ní bude Fotka týdne barevně ladit. Uvidíme, jaké odstíny na míru Nyuszika navrhne pro příští roční období. Něco mi říká, že tento autor má své největší trumfy zatím ještě schované v rukávu.

Další článek




celkem 6 komentářů

Nejnovější komentáře

Re: originalita Karel 20. 10. 2007, 11:51
Re: JO! Nyuszika 17. 10. 2007, 21:40
Re: originalita mk 17. 10. 2007, 16:08
Re: originalita Kajmos 17. 10. 2007, 13:37
JO! Tibor 16. 10. 2007, 00:35

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.