DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Chuť sportovat

Dnes se s naší Fotografií týdne opět vrátíme do rozpohybovaných vod emocí. Záběry z reportážní série Zdeňka Dvořáka dovedou chytit za srdce.
Fotografie týdne: Chuť sportovat

Po čistě dámské jízdě, která ovládla vrcholné pozice Fotky týdne před sedmi dny, máme tu čest opět s jedním šikovným mužem. Jméno tohoto autora není až tak neznámé. Zajímavými, nápaditými a nekomplikovanými záběry nás zásobuje už přes rok a půl a snímky, pod které se podepsal, si zde v Galerii drží vysoký bodový standard. Donedávna se prezentoval hlavně snímky pestrými, chytlavými; jeho kompozice nebyly složité a neměly daleko k charakteru reklamní fotografie.

Jednou na podzim však přišel zlom. Možná šlo napřed pouze o říjnovou zádumčivost, když autor tenkrát pořídil momentku ze zahrady ústavu sociální péče, kde momentálně působí. Emocionální náboj fotky spolu s dojemným komentářem uchvátil mnoho čtenářů – odpůrce „samoúčelné estetiky“ stejně jako citlivé osůbky i milovníky syrového dokumentu „ze života“.

A v Galerii Zdeňka Dvořáka se těchto posmutnělých, do duše se zahryzávajících obrázků postupně objevovalo více. Ano, barvičky zůstaly na trávnících, listech i bříškách zvířátek, ale pocity, sálající z fotografií, přestaly být tak snaživě veselé a sklouzly spíše do zadumané přemýšlivosti. Zdeněk Dvořák se začal více rozhlížet po světě kolem sebe – zvláštním, pro nás tolik netradičním, a přesto plném života –a napadlo ho přinést i nám kousek této zkušenosti. Najít u každého snímku také text, který nás hlouběji vtahuje do problematiky, je u něj již zvykem.

Klepněte pro větší obrázek
Chuť sportovat; foto: Zdeněk Dvořák

Autor nám kousky svého světa předkládá brilantním způsobem včetně technické dokonalosti. Aktuální reportážní Foto týdne je v netradiční černobílé kompozici. Černobílá je prostě klasika, je spojována s klidem, vážností, dokumentem. Podtrhuje výrazné momenty a podporuje „hmotnou skutečnost“ vyfotografovaných struktur. Netradiční je proto, že na ní najdete pouze dolní končetiny. „Chuť sportovat“ je maličký příběh v jednom obraze, pojednávající o čtyřiadvacetiletém mentálně a fyzicky postiženém chlapci, který i přes svůj handicap v sobě našel sílu zúčastnit se sportovních her.

„Bylo vidět, jak bez problémů překonává půlmetrové překážky s upravenou chůdou na noze. V tu chvíli mi naskakovala husí kůže,“ svěřuje se autor. Zmínka o něčem takovém může hluboko v některých z nás rozjitřit jakýsi stud – hlavně, pokud jsme se už někdy vzdali něčeho bez boje. Chlapec na fotce ale svůj boj dovedl do konce. „Na konci závodů před celým nástupem dostal tu nejcennější medaili. Byla za ochotu cvičit, i když věděl, že nebude nejlepší. Odměnou byl ještě aplaus více jak dvou set zúčastněných.“ Lze snad ještě něco dodat? Prohlédněte si Galerii tohoto autora sami... Gratulujeme!

Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

Re: Gratulace gabe 28. 6. 2007, 17:50
Re: Gratulace mk 26. 6. 2007, 16:10
Re: Gratulace danke 26. 6. 2007, 12:01
Gratulace kzatnz 23. 6. 2007, 05:03

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.