DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Cleaner

Úklid nemusí být jen čistě formální. Pokud se fotograf dívá na svět očima dítěte, vznikne netradiční obraz úklidu hmotného, duševního a pořádku vůbec.

Otázka úklidu dokáže rozhádat domácnost i pracovní kolektiv jako málo co – jedni tvrdí, že inteligent zvládne i chaos, druzí jsou až pedantsky závislí na pořádku s odůvodněním, že člověk musí přece vědět, kam co dává. Obě skupiny mají nesporné pro i proti a jsou postoji, který je velmi spojený s osobností člověka. Těžko si představit dokonale pořádného básníka či výtvarníka a stejně tak bohémsky k úklidu přistoupuvšího lékárníka.

Klepněte pro větší obrázek
Cleaner; foto Cako_SK

Úklid ale nemusí být jen věcí čistě formální. Dnes je v módě problematika duševní hygieny, což není nic jiného než potřeba v sobě samém si učinit pořádku. Jistě to není potřeba nijak nová - jen naši předkové místo brožur na křídovém papíře či kanapí psychologů užívali zpovědnice a modlitební knížky. Jedná se tedy o potřebu takříkajíc integrálně přítomnou v člověku, často již od útlého dětství.

Myslím, že to poměrně úzce souvisí s otázkou svědomí, tedy schopnosti člověka říci, co je správné a co již nikoli. Člověk se svědomím zdravím si musí čas od času říci, co se mu povedlo a kde to nebylo zcela dobré a s tím se nějak vypořádat. A právě tento proces může být motivem dnešní fotografie týdne, které nese název Cleaner a jejímž autorem je Petr Čákovský.

Snímek sice leží na pomezí mezi grafikou a fotografií, ale svým originálním a vtipným ztvárněním si jistě ocenění zaslouží. Zvláště pokud je technicky mimořádně kvalitní, vtipná a nápaditá. A myslím, že právě taková je. Gratuluji tedy autorovi a dovoluji si vás pozvat na prohlídku dalších snímků, které by mohli stát za zhlédnutí z uplynulého týdne.

Čas od času člověka zaujme nějaký nápis či značka na zdi, která je více k smíchu a pocitu absurdity situace než k praktickému užitku. A právě toto se podařilo zachytit na snímku Ďábel lékárníkem od uživatele s nikem eMeT.

Klepněte pro větší obrázek
Ďábel lékárníkem; foto eMeT

Na pomezí grafiky a abstraktní fotografie stojí dílo Oldy Poldi s názvem Samota v cizím městě, který nabízí zajímavou emocionální interakci mezi čtenáři a dílem. Myslím, že téma samoty je něčím s čím se budeme muset naučit stále více a lépe vyrovnávat.

Klepněte pro větší obrázek
Samota v cizím městě; foto Olda Polda

Fotografie je často otázkou schopnosti najít netradiční pohled, vyjádřením myšlenky a jejím zachycení do dobrého snímku a názvu. K tomu je nutné přidat trochu originality a estetického cítění. Myslím, že snímku Lapení skřítka, který vytvořil RP72 se to povedlo.

Klepněte pro větší obrázek
Lapení skřítka; foto RP72

Ještě jedním snímkem se vrátíme k dětské tématice, kterou nabízí Bobina1 na obrázku s poetickým názvem Už zase skáčou přes kaluže se zřetelným odkazem na známý film. Autorce se podařilo zachytit pohyb, radost i odhodlání a černobílým provedením dát snímku dá zajímavou archaicky sentimentální atmosféru.

Klepněte pro větší obrázek
Už zase skáčou přes kaluže; foto bobina1

 

 

Každý autor vítězného snímku "fotografie týdne" získává poukaz
na slevu 35% na velkoformátový tisk u společnosti Megapixel s.r.o.
Vítěz nechť prosím kontaktuje redakci.

Klepněte pro větší obrázek

Slevový poukaz na velkoformátový tisk fotografií věnuje společnost Megapixel s.r.o. - specialista na fototechniku.


 


Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

dakujem Peter Čákovský 27. 10. 2010, 14:29
Tož... Ondřej M 27. 10. 2010, 00:32

Další podobné články

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.