DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Vkus, jako vytříbený cit na kvalitu či estetiku, není něčím samozřejmým – každý ho získáváme postupně svou životní zkušeností. Je přitom zajímavé, že jde o jednu z mála oblastí, kde se ve společenském diskurzu silně prosazuje pragmatismus, jako filosofický směr určující to, jak o vkusu uvažujeme.

Vkus není, řekli bychom s Williamem Jamesem, něčím, co by bylo možné přirovnat ke stavbě domu z cihel. Nejde o aditivní veličinu s jasně danými a již na věky neměnnými kameny, stavbu, od které je možné odejít a zase se k ní vrátit.

Se vkusem se to má jinak. Každá naše zkušenost je vetkávána do sítě vztahů těch předchozích, můžeme ji reflektovat, asociovat k dalším. Zde platí, že dvakrát se do jedné řeky nevstoupí, i stejný fenomén bude v časovém odstupu nahlížený jinak a bude dávat člověku značně odlišný vjem. Zde je také pramen toho, že naši síť vkusu můžeme jemnocitně zkvalitňovat a rozvíjet, krmit skutečnou kvalitou, ale také poměrně snadno pokazit nebo zcela nechat upadnout.

Také je jasné, proč může mít vkus každý jiný – nikdo nemá dvě stejné zkušenostní sítě, nemá stejné vnímání barev a chutí, stejně dobrou nebo selektivní paměť, stejnou hormonální rovnováhu. A tak se vkus může individuálně barvit a strukturovat, dle biografie každého jedince.

Klepněte pro větší obrázek
como te gusta el blues perezoso, foto: rudych

Fotografie je obvykle vnímaná jako jisté zachycení části skutečnosti. Možná ne objektivní, celistvé a nepokřivené, ale do velké míry právě v realitě opřené. Fotoaparát neprodukuje nic jiného, než co mu dopadající fotony o vhodné vlnové délce umožní. Snímek como te gusta el blues perezoso je ale jiný. Rudych nabízí svůj nezaměnitelný výtvarný i kompoziční rukopis, který se opírá o specifické vidění světa a jeho subjektivní interpretaci, která se zpětně promítá do toho, jak daný snímek vypadá.

Ať už si pohodu nebo dovolenou představuje člověk jakkoli, tak Rudych volí specifický způsob, jak se o své prožívání podělit. Současně dává také jasnou a srozumitelnou nabídku – jak vnímáme svět my? Do jakých barev bychom ho rádi oděli?

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Ten co nevede až... otevírá prostor pro fantazii – kam si každý stavíme žebřík? Kam bychom chtěli vystoupat? Výše zmiňovaný James by asi podotknul, že s každým schůdkem bychom žebřík měli přestavět – uvidíme dále, zahlédneme nové možnosti. To ale neznamená, že by člověk neměl začíst s výstupem. Naopak, pragmatismus je akce. Autorem snímku je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
Ten co nevede až..., foto: Balian

Výtvarně ne zcela dotažený či zdařilý snímek, ale obsahem určitě zajímavý nese název ... a jeho autorem je asile. Ukazuje kříž, který se sklání k mouše. Nebo kříž, který se hroutí pod tíhou času a světa?

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: asile

Do světa nebezpečí zve promart. Nabízí černobílý snímek s potápěči a žralokem v dynamicky poetické nebezpečně přitažlivé atmosféře, s očekávatelným názvem – Čas na oběd.

Klepněte pro větší obrázek
Čas na obed, foto: promart

A když už jsme u toho strašení, tak může jistě potěšit i dobrý postřeh od babyvrba – Klášterní zjevení.

Klepněte pro větší obrázek
Klášterní zjevení, foto: babyvrba
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

:-D Dekuji velmi za vybrani mojeho vytvoru … Rudy Chorvat 10. 7. 2018, 18:34

Další podobné články

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Problematický přebytek plastů okem fotografa

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

20 vět, které byste neměli pronášet před fotografem

Fotografování je sice řemeslo, ale bez malé dávky talentu bude každá zakázka poměrně náročná. A co teprve, když vás budou zákazníci žádat o sice konkrétní, ale zcela nesmyslnou věc. Ty nejhorší požadavky se kupodivu mnohokráte opakují...

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotograf pořídil unikátní záběry zatmění slunce z komerčního vnitrostátního letu

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.

Typy fotografů a jejich charakteristické chování

Typy fotografů a jejich charakteristické chování