DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Vkus, jako vytříbený cit na kvalitu či estetiku, není něčím samozřejmým – každý ho získáváme postupně svou životní zkušeností. Je přitom zajímavé, že jde o jednu z mála oblastí, kde se ve společenském diskurzu silně prosazuje pragmatismus, jako filosofický směr určující to, jak o vkusu uvažujeme.

Vkus není, řekli bychom s Williamem Jamesem, něčím, co by bylo možné přirovnat ke stavbě domu z cihel. Nejde o aditivní veličinu s jasně danými a již na věky neměnnými kameny, stavbu, od které je možné odejít a zase se k ní vrátit.

Se vkusem se to má jinak. Každá naše zkušenost je vetkávána do sítě vztahů těch předchozích, můžeme ji reflektovat, asociovat k dalším. Zde platí, že dvakrát se do jedné řeky nevstoupí, i stejný fenomén bude v časovém odstupu nahlížený jinak a bude dávat člověku značně odlišný vjem. Zde je také pramen toho, že naši síť vkusu můžeme jemnocitně zkvalitňovat a rozvíjet, krmit skutečnou kvalitou, ale také poměrně snadno pokazit nebo zcela nechat upadnout.

Také je jasné, proč může mít vkus každý jiný – nikdo nemá dvě stejné zkušenostní sítě, nemá stejné vnímání barev a chutí, stejně dobrou nebo selektivní paměť, stejnou hormonální rovnováhu. A tak se vkus může individuálně barvit a strukturovat, dle biografie každého jedince.

Klepněte pro větší obrázek
como te gusta el blues perezoso, foto: rudych

Fotografie je obvykle vnímaná jako jisté zachycení části skutečnosti. Možná ne objektivní, celistvé a nepokřivené, ale do velké míry právě v realitě opřené. Fotoaparát neprodukuje nic jiného, než co mu dopadající fotony o vhodné vlnové délce umožní. Snímek como te gusta el blues perezoso je ale jiný. Rudych nabízí svůj nezaměnitelný výtvarný i kompoziční rukopis, který se opírá o specifické vidění světa a jeho subjektivní interpretaci, která se zpětně promítá do toho, jak daný snímek vypadá.

Ať už si pohodu nebo dovolenou představuje člověk jakkoli, tak Rudych volí specifický způsob, jak se o své prožívání podělit. Současně dává také jasnou a srozumitelnou nabídku – jak vnímáme svět my? Do jakých barev bychom ho rádi oděli?

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Ten co nevede až... otevírá prostor pro fantazii – kam si každý stavíme žebřík? Kam bychom chtěli vystoupat? Výše zmiňovaný James by asi podotknul, že s každým schůdkem bychom žebřík měli přestavět – uvidíme dále, zahlédneme nové možnosti. To ale neznamená, že by člověk neměl začíst s výstupem. Naopak, pragmatismus je akce. Autorem snímku je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
Ten co nevede až..., foto: Balian

Výtvarně ne zcela dotažený či zdařilý snímek, ale obsahem určitě zajímavý nese název ... a jeho autorem je asile. Ukazuje kříž, který se sklání k mouše. Nebo kříž, který se hroutí pod tíhou času a světa?

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: asile

Do světa nebezpečí zve promart. Nabízí černobílý snímek s potápěči a žralokem v dynamicky poetické nebezpečně přitažlivé atmosféře, s očekávatelným názvem – Čas na oběd.

Klepněte pro větší obrázek
Čas na obed, foto: promart

A když už jsme u toho strašení, tak může jistě potěšit i dobrý postřeh od babyvrba – Klášterní zjevení.

Klepněte pro větší obrázek
Klášterní zjevení, foto: babyvrba
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

:-D Dekuji velmi za vybrani mojeho vytvoru … Rudy Chorvat 10. 7. 2018, 18:34

Další podobné články

New York Times digitalizuje archív fotografií. Pomáhá mu v tom Google

New York Times digitalizuje archív fotografií. Pomáhá mu v tom Google

1000 let dlouhá expozice dírkovou komorou

1000 let dlouhá expozice dírkovou komorou

Princip dírkové komory je známý velmi dlouho a tento „fotoaparát“ patří mezi jedny z prvních, které se používaly. V moderní podobě jej pak využívá komunita tzv. pinholistů. Když se do jejího použití pustí filozof a umělec, může to dopadnout různě.

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Fotografie týdne: o vertikále a horizontále

Když procházíme českými městy, nelze si nevšimnout zásadního zlomu, kterými prošla nejen v době průmyslové revoluce, ale také v první třetině dvacátého století. Nejde v ní jen o růst do šířky, ale také o asanace měst.

Téměř detektivní pátrání po snoubencích v Yosemitech

Téměř detektivní pátrání po snoubencích v Yosemitech

Nikon vyhlásil další ročník mezinárodní fotosoutěže Nikon Photo Contest

Nikon vyhlásil další ročník mezinárodní fotosoutěže Nikon Photo Contest

Astrofotograf roku 2018 – tohle jsou snímky opravdu z jiné planety

Astrofotograf roku 2018 – tohle jsou snímky opravdu z jiné planety

S blížícím se koncem kalendářního roku se objevuje stále více výsledků nejrůznějších fotografických soutěží. V záplavě průměrných nebo naopak nadprůměrných – ale povětšinou reportážních – fotografií se najdou i velmi zajímavé snímky.

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Fotografie týdne: Dalího Podzim

Snění bylo vždy tématem hovoru, náboženských zkušeností, ale postupně také zájmem psychologů. A přesto se stalo v prvé řadě nevyčerpatelnou studnicí umění. Náboženské rysy spánku jsou všeobecně známé a můžeme si dovolit zkratku, že jde o jistý význačný prvek téměř všech náboženství.

Stanfordská knihovna uvolnila 130 000 fotografií Andy Warhola

Stanfordská knihovna uvolnila 130 000 fotografií Andy Warhola