DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Čtvrt na dvanáct pohledem odjinud

Fotograf je člověk, který obyčejný svět pozoruje neobyčejným způsobem. Musí hledat pohledy, které běžný člověk nevidí, vést k promýšlení situací a otázek, které často ignoruje. A zvládnout řemeslo.

Čím se liší fotograf od obyčejného návštěvníka parku, člověka procházejícího ulicí nebo nakupujícího v supermarketu? Vzpomínám si na geniální text Františka Richtera Fotografování očima, který vyšel na DIGIareně v roce 2009.

Autor – jinak pozoruhodný fotograf – se v něm snažil ukázat, že focení není primárně technologickou záležitostí, ale spíše stavem mysli, přístupem ke světu nebo pohledem na něj. K fotografování není potřeba fotoaparát. V dnešní době se tato diskuse může zajímavě posunout k focení mobilem nebo třeba Google Glass.

Fotograf je především člověk, který se na svět dívá neobvyklým způsobem. Nachází nové souvislosti, kontexty nebo jen mění úhel pohledu. Divák při kontaktu s ním přichází o své zažité stereotypy a musí vyjít ze své komfortní zóny alespoň sám před sebou. Fotograf se od takového pozorovatele většinou liší především tím, že toto své zneklidnění nevnímá jen jako privátní záležitost, ale chce ji sdílet s ostatními. Svým vlastním jazykem, technikou, vyobrazením. Ten, kdo fotografii sleduje, ji vždy vidí již jako předpřipravený příběh, ke kterému je zván.

Často přitom při procházce městem stačí pohlédnout na horní patra domů a nechat se unášet ulicemi sledujíc jejich „vrchní“ dynamiku a v hlavě přehrávat příběhy dějinných událostí. Nebo se podívat na zem a sledovat je z perspektivy cesty, prachu, vody,... A právě oba tyto rysy města zachycuje v jednom obrázku Martin Breza. Snímek nese název téměř staromilsky obřadně popisný: Čtvrt na dvanáct – MoML 28. listopadu 2014.

Klepněte pro větší obrázek 
Čtvrt na dvanáct – MoML 28. listopadu 2014, foto: martin.breza

Fotografie, jako by se snažila integrovat známý Kantův výrok „že dvě věci jej naplňují údivem, totiž hvězdné nebe nad ním a mravní zákon v něm.“ Pohled na zem, znamenající obrácení zraku vzhůru je jako nějaký obraz z duchovních cvičení. A stejně jako v nich, musel i autor pečlivě hledat zrcadlo, prostřednictvím kterého by uviděl jasný a zřetelný obraz. Symbolické vyjádření toho, že čas se povážlivě krátí.

Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií.

Pěkný abstraktní obraz na pomezí politického symbolismu a mechanických zkoušek známých z materiálového inženýrství nabízí fotografie teorie tvrdé pěsti, jejímž autorem je Navyy. Divák tak může jen přemýšlet, zda onen utržený osten nepatří jemu samotnému.

Klepněte pro větší obrázek 
teorie tvrdé pěsti, foto: navyy

Racek v zimě je ukázkou trpělivé a především řemeslně precizní práce pana Adamce. Za povšimnutí stojí nepochybně kontrast celé scény vykreslující ptáka, který jako by snad se zimou vůbec nepočítal a zůstal rozpolcený ve své dvoubarevnosti.

Klepněte pro větší obrázek 
Racek v zimě, foto: adamec

Jindra H. nabízí snímek instantní mobilovka, který je zajímavý především v kontextu s vítězným snímkem. Ukazuje na bezprostřední kontakt člověka se světem, který v tváří tvář spatřenému nemůže jinak, než fotit.

Klepněte pro větší obrázek 
instantní mobilovka, foto: Jindra H

Snímek za. nabízí zajímavou hru geometrie a architektury, která je ale bytostně propletená s fenoménem člověka., který v ní žije, pohybuje se a přemýšlí. Autorem je Shimmell.

Klepněte pro větší obrázek 
za., foto: shimmell
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

vyfotte psi h0vno z pudla a nazvete to ,,mar… HELL 3. 12. 2014, 20:04

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.