Fotograf je člověk, který obyčejný svět pozoruje neobyčejným způsobem. Musí hledat pohledy, které běžný člověk nevidí, vést k promýšlení situací a otázek, které často ignoruje. A zvládnout řemeslo.
Čím se liší fotograf od obyčejného návštěvníka parku, člověka procházejícího ulicí nebo nakupujícího v supermarketu? Vzpomínám si na geniální text Františka Richtera Fotografování očima, který vyšel na DIGIareně v roce 2009.
Autor – jinak pozoruhodný fotograf – se v něm snažil ukázat, že focení není primárně technologickou záležitostí, ale spíše stavem mysli, přístupem ke světu nebo pohledem na něj. K fotografování není potřeba fotoaparát. V dnešní době se tato diskuse může zajímavě posunout k focení mobilem nebo třeba Google Glass.
Fotograf je především člověk, který se na svět dívá neobvyklým způsobem. Nachází nové souvislosti, kontexty nebo jen mění úhel pohledu. Divák při kontaktu s ním přichází o své zažité stereotypy a musí vyjít ze své komfortní zóny alespoň sám před sebou. Fotograf se od takového pozorovatele většinou liší především tím, že toto své zneklidnění nevnímá jen jako privátní záležitost, ale chce ji sdílet s ostatními. Svým vlastním jazykem, technikou, vyobrazením. Ten, kdo fotografii sleduje, ji vždy vidí již jako předpřipravený příběh, ke kterému je zván.
Často přitom při procházce městem stačí pohlédnout na horní patra domů a nechat se unášet ulicemi sledujíc jejich „vrchní“ dynamiku a v hlavě přehrávat příběhy dějinných událostí. Nebo se podívat na zem a sledovat je z perspektivy cesty, prachu, vody,... A právě oba tyto rysy města zachycuje v jednom obrázku Martin Breza. Snímek nese název téměř staromilsky obřadně popisný: Čtvrt na dvanáct – MoML 28. listopadu 2014.
Čtvrt na dvanáct – MoML 28. listopadu 2014, foto: martin.breza
Fotografie, jako by se snažila integrovat známý Kantův výrok „že dvě věci jej naplňují údivem, totiž hvězdné nebe nad ním a mravní zákon v něm.“ Pohled na zem, znamenající obrácení zraku vzhůru je jako nějaký obraz z duchovních cvičení. A stejně jako v nich, musel i autor pečlivě hledat zrcadlo, prostřednictvím kterého by uviděl jasný a zřetelný obraz. Symbolické vyjádření toho, že čas se povážlivě krátí.
Gratuluji autorovi k podařenému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií.
Pěkný abstraktní obraz na pomezí politického symbolismu a mechanických zkoušek známých z materiálového inženýrství nabízí fotografie teorie tvrdé pěsti, jejímž autorem je Navyy. Divák tak může jen přemýšlet, zda onen utržený osten nepatří jemu samotnému.
teorie tvrdé pěsti, foto: navyy
Racek v zimě je ukázkou trpělivé a především řemeslně precizní práce pana Adamce. Za povšimnutí stojí nepochybně kontrast celé scény vykreslující ptáka, který jako by snad se zimou vůbec nepočítal a zůstal rozpolcený ve své dvoubarevnosti.
Racek v zimě, foto: adamec
Jindra H. nabízí snímek instantní mobilovka, který je zajímavý především v kontextu s vítězným snímkem. Ukazuje na bezprostřední kontakt člověka se světem, který v tváří tvář spatřenému nemůže jinak, než fotit.
instantní mobilovka, foto: Jindra H
Snímek za. nabízí zajímavou hru geometrie a architektury, která je ale bytostně propletená s fenoménem člověka., který v ní žije, pohybuje se a přemýšlí. Autorem je Shimmell.