DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: CXI

Úvahy na tím, co je prostor a jak jej může člověk vnímat, provázejí lidstvo již poměrně dlouho dobu. Ať je povaha prostoru jakákoli, fotograf s ním pracovat musí a běžně také pracuje.

Zřejmě první ucelenější teorii o prostoru představil Aristoteles, který jej spojil s tělesy. Prostor je jejich bezprostřední okolí (třeba kam mohou „dohlédnout“) a dále nemá smysl o něm uvažovat. Takto pojatá koncepce prostoru mu dává dva základní významy. Předně mohou tělesa někde být a pak se také mohou pohybovat. U jiných, zvláště pozdějších filosofů, pak nacházíme pojetí druhé, které silně propagovali Descartes a Newton – prostor je jevištěm, na kterém se odehrávají různé události, pohybují se na něm tělesa nebo v něm plyne čas. Není tedy vázán na konkrétní objekty, ale je čímsi základním a absolutním.

Zajímavý je pak v tomto kontextu také přístup moderní fyziky, která vnímání prostoru velmi změnila – od relativistických efektů spojených se zakřivením prostoru, který má za následek pád představy o vesmíru s eukleidovskou geometrií, až po zvláštní chápání prostoročasu v kvantové fyzice, ve které objekty nejsou tak ostré, jak by se nám na první pohled mohlo zdát na základě naší běžné denní zkušenosti.

Úplně jiný přístup k času nabídnul Kant, který si položil otázku jinak – jak je možné, že člověk může poznávat věci. Odpovědí mu bylo, že musí mít vrozené představy o tom, co to je čas a prostor. Ač byla tato myšlenka často zpochybňována, v posledním roce se na základě výzkumů mezi indiány v Amazonii vrátila do kurzu – i oni, kteří o prostoru jako abstraktní kategorii nikdy nepřemýšleli, mají základní geometrické představy.

Tím se ale možnosti pohledu na povahu prostoru nevyčerpávají. Zcela jiné hledisko totiž budou akcentovat umělci. Podíváme-li se na pojetí Berniniho práce s prostorem – například v Římském kostele svatého Ondřeje – zjistíme, že je zcela mimo filosofické a přírodovědné debaty a úvahy. A myslím, že právě takový pohled je pro umělce signifikantní. Uvažovat o prostoru, jako předmětu své činnosti a snažit se jej využít pro tvorbu scény, která divákovi něco zdědí.

Touto cestou se vydal také Luboš Blažek, který svojí sérií fotografií ukazuje prostor v nevšedním, až monumentalistickém pohledu umělce. Tak jako na snímku CXI., který je dnešní fotografií týdne.

Klepněte pro větší obrázek 
CXI. (foto: Luboš Blažek)

Také Peter Cakovský si drží dlouhodobě svůj styl a jednoznačný rukopis snově vypadajících snímků, jako je RainMan, který výborně spojuje fotografii a počítačovou grafiku.

Klepněte pro větší obrázek 
RainMan (foto: Peter Cakovský)

Eva Skaláková nabízí zajímavý pohled na střelce na snímku Nestřílejte i s krátkou informací o tom, co si o něm myslí. Je ukázkou toho, že i v běžném dni můžeme kolem sebe objevit řadu věcí, které budou paradoxní a zajímavé. Stačí se jen dívat.

Klepněte pro větší obrázek
Nestřílejte (foto: Eva Skaláková)

První září může být pro mnoho školáků silně traumatizujícím datem, ze kterého mají strach či obavy. Jsou totiž lidé, kteří do školy nechodí rádi. A právě alegorii na jednoho z nich vytvořil Paklík na fotografii 1. září.

Klepněte pro větší obrázek 
1. září (foto: Paklík)

A na závěr snímek, který připomíná blížící se podzim. Nese název Písečná duna a jeho autorem je Soni. Jakékoli komentáře jsou zde zbytečné, stačí jen mlčet a dívat se.

Klepněte pro větší obrázek 
Písečná duna (foto: Soni)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

A Jeřábek explodoval *pop*. :D Dobrý výbě… Daemonius 7. 9. 2011, 12:03

Další podobné články

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Fotografie týdne: o ztracených domovech

Snímek o ztracených domovech ukazuje jeden takový tvůrčí pokus, který je ale nedokončený, neúplný, rozdělaný. Ukazuje rozestavěný dům, který už asi nikdo nepostaví; psa, který se dívá kolem sebe a neví, kam patří.

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Fotografie týdne: V dešti – o poetice, kráse a modelování světa

Déšť je přírodní jev se zvláštní poetikou. Pokud na poušti začne pršet, tak velice rychle rozkvete a zazelená se. Celé to působí téměř jako zázrak – vyprahlá kamenitá poušť se během několika chvil přemění na krásné místo.

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Fotografie týdne: Dukovany: O posunu od jak k proč

Říká se, že dobrá architektura by měla určitým způsobem citlivě pracovat s okolní krajinou. Santini na Vysočině vycházel z barokní představy, že ji lze přeměnit. Jeho stavby s krajinou nelícovaly, neztrácely se, ale dotvářely ji.

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Fotografie týdne: mimikry – O schovávání se, hraní a přetvářce

Rozdíl mezi tím, jaké věci jsou ve skutečnosti, a jak se nám jeví, může vést k radikální skepsi a odmítnutí smyslového vnímání světa, neboť se na něj nelze spolehnout, nebo k přesvědčení, že mezi skutečností – a tím, jak ji vidíme – existuje shoda.

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Fotografie týdne: o účelu věcí, postmoderně a klavírech ve snech

Podle klasické aristotelovské teorie existuje ve věcech jistý parametr, který říká, k čemu daný objekt slouží, jaký je jeho smysl v kontextu celého vesmíru. Lze tedy říci, jaká je role člověka ve vesmíru, stejně jako dobrého jídla, hudebního nástroje...

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Fotografie týdne: O vlastní roli, vtažení do příběhu a divadlu života

Pokud bychom na ulici ve městě potkali herce, který bude hrát svoji divadelní roli, tak – bez ohledu na její obsah – na první pohled zpozorujeme, že je na takovém člověku něco divného.

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Fotografie týdne: Boudo, budko, kdo v tobě přebývá

Jaký je rozdíl mezi domem a domovem? Zatímco některé jazyky tuto diferenci vůbec neprovádí, v češtině je mezi nimi zásadní rozdíl. Dům je stavbou, má čistě materiální povahu, domov je ale něco zcela jiného...

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Fotografie týdne: při zdi – o tom, jak těžké je být skromný a bořit vnitřní zdi

Skromnost je podivuhodná ctnost, která (snad ještě více nežli jiné) může být problematicky chápaná. První nesprávný výklad může být učiněn z pohledu malého sebevědomí, nepřijetí sebe sama, komplexů či lenosti.