DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: CXI

Úvahy na tím, co je prostor a jak jej může člověk vnímat, provázejí lidstvo již poměrně dlouho dobu. Ať je povaha prostoru jakákoli, fotograf s ním pracovat musí a běžně také pracuje.

Zřejmě první ucelenější teorii o prostoru představil Aristoteles, který jej spojil s tělesy. Prostor je jejich bezprostřední okolí (třeba kam mohou „dohlédnout“) a dále nemá smysl o něm uvažovat. Takto pojatá koncepce prostoru mu dává dva základní významy. Předně mohou tělesa někde být a pak se také mohou pohybovat. U jiných, zvláště pozdějších filosofů, pak nacházíme pojetí druhé, které silně propagovali Descartes a Newton – prostor je jevištěm, na kterém se odehrávají různé události, pohybují se na něm tělesa nebo v něm plyne čas. Není tedy vázán na konkrétní objekty, ale je čímsi základním a absolutním.

Zajímavý je pak v tomto kontextu také přístup moderní fyziky, která vnímání prostoru velmi změnila – od relativistických efektů spojených se zakřivením prostoru, který má za následek pád představy o vesmíru s eukleidovskou geometrií, až po zvláštní chápání prostoročasu v kvantové fyzice, ve které objekty nejsou tak ostré, jak by se nám na první pohled mohlo zdát na základě naší běžné denní zkušenosti.

Úplně jiný přístup k času nabídnul Kant, který si položil otázku jinak – jak je možné, že člověk může poznávat věci. Odpovědí mu bylo, že musí mít vrozené představy o tom, co to je čas a prostor. Ač byla tato myšlenka často zpochybňována, v posledním roce se na základě výzkumů mezi indiány v Amazonii vrátila do kurzu – i oni, kteří o prostoru jako abstraktní kategorii nikdy nepřemýšleli, mají základní geometrické představy.

Tím se ale možnosti pohledu na povahu prostoru nevyčerpávají. Zcela jiné hledisko totiž budou akcentovat umělci. Podíváme-li se na pojetí Berniniho práce s prostorem – například v Římském kostele svatého Ondřeje – zjistíme, že je zcela mimo filosofické a přírodovědné debaty a úvahy. A myslím, že právě takový pohled je pro umělce signifikantní. Uvažovat o prostoru, jako předmětu své činnosti a snažit se jej využít pro tvorbu scény, která divákovi něco zdědí.

Touto cestou se vydal také Luboš Blažek, který svojí sérií fotografií ukazuje prostor v nevšedním, až monumentalistickém pohledu umělce. Tak jako na snímku CXI., který je dnešní fotografií týdne.

Klepněte pro větší obrázek 
CXI. (foto: Luboš Blažek)

Také Peter Cakovský si drží dlouhodobě svůj styl a jednoznačný rukopis snově vypadajících snímků, jako je RainMan, který výborně spojuje fotografii a počítačovou grafiku.

Klepněte pro větší obrázek 
RainMan (foto: Peter Cakovský)

Eva Skaláková nabízí zajímavý pohled na střelce na snímku Nestřílejte i s krátkou informací o tom, co si o něm myslí. Je ukázkou toho, že i v běžném dni můžeme kolem sebe objevit řadu věcí, které budou paradoxní a zajímavé. Stačí se jen dívat.

Klepněte pro větší obrázek
Nestřílejte (foto: Eva Skaláková)

První září může být pro mnoho školáků silně traumatizujícím datem, ze kterého mají strach či obavy. Jsou totiž lidé, kteří do školy nechodí rádi. A právě alegorii na jednoho z nich vytvořil Paklík na fotografii 1. září.

Klepněte pro větší obrázek 
1. září (foto: Paklík)

A na závěr snímek, který připomíná blížící se podzim. Nese název Písečná duna a jeho autorem je Soni. Jakékoli komentáře jsou zde zbytečné, stačí jen mlčet a dívat se.

Klepněte pro větší obrázek 
Písečná duna (foto: Soni)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

A Jeřábek explodoval *pop*. :D Dobrý výbě… Daemonius 7. 9. 2011, 12:03

Další podobné články

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Fotografie týdne: tlaky aneb o změnách kolem nás

Švýcarský filosof a psycholog Jean Piaget přišel s – na svoji dobu poměrně převratnou – myšlenkou, že člověk poznává a interaguje se světem nikoli pouze povrchově a nedůležitě, ale nesmírně významně i hluboce.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.

Fotografie týdne: zastávka.

Fotografie týdne: zastávka.

Jan Sokol popisuje na příkladu zdvořilého chování ve veřejné dopravě městskou mentalitu. Stojíme blízko druhých, na které se díváme se zdvořilým úsměvem, ani ne moc silným, aby to nevypadalo osobně, ani ne s příliš kyselým obličejem.

Fotografie týdne: Do jiných světů

Fotografie týdne: Do jiných světů

Jedním z tradičních motivů sci-fi literatury je cestování do jiných světů. Člověk projde branou či proletí červí dírou a objeví se v novém světě. Jeho pojetí přitom může být značně odlišné.

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

Fotografie týdne: Světlo nezastavíš....

V řecké mytologii, ale také v dalších starověkých náboženských systémech je možné vidět, že existuje bůh Slunce, jako jedna z klíčových postav celého panteonu. Někde k němu bývá přiřazována také jistá moudrost nebo nadvláda nad živými.

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Fotografie týdne: O cestě na vrchol, která nikdy nekončí

Teilhard de Chardin má ve své knize Úvahy o štěstí zajímavý obraz lidí, které dělí do tří kategorií. Jde o horolezce, kteří se chystají na výstup.

Fotografie týdne: Starosti

Fotografie týdne: Starosti

Slovo starost etymologicky souvisí se stářím, je odvozeno od jeho představy, jako věku truchlivého či smutného. Být starý a mrzutý, je tedy jistým jazykovým rámováním, které se zde užilo a jehož základní strukturu slov dodnes nese.

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Fotografie týdne: Kam už nemůžeš...

Říká se, že do dýní a do lidí, člověk zvenčí nevidí. A zatímco u dýně je možné užívat různé diagnostické metody pro zkoumání toho, co je uvnitř, tak u člověka to jde hůře. Respektive zkoumat můžeme mnohé, ale onoho vnitřního se zatím dokážeme dotýkat skutečně jen málo.