DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: CXI

Úvahy na tím, co je prostor a jak jej může člověk vnímat, provázejí lidstvo již poměrně dlouho dobu. Ať je povaha prostoru jakákoli, fotograf s ním pracovat musí a běžně také pracuje.

Zřejmě první ucelenější teorii o prostoru představil Aristoteles, který jej spojil s tělesy. Prostor je jejich bezprostřední okolí (třeba kam mohou „dohlédnout“) a dále nemá smysl o něm uvažovat. Takto pojatá koncepce prostoru mu dává dva základní významy. Předně mohou tělesa někde být a pak se také mohou pohybovat. U jiných, zvláště pozdějších filosofů, pak nacházíme pojetí druhé, které silně propagovali Descartes a Newton – prostor je jevištěm, na kterém se odehrávají různé události, pohybují se na něm tělesa nebo v něm plyne čas. Není tedy vázán na konkrétní objekty, ale je čímsi základním a absolutním.

Zajímavý je pak v tomto kontextu také přístup moderní fyziky, která vnímání prostoru velmi změnila – od relativistických efektů spojených se zakřivením prostoru, který má za následek pád představy o vesmíru s eukleidovskou geometrií, až po zvláštní chápání prostoročasu v kvantové fyzice, ve které objekty nejsou tak ostré, jak by se nám na první pohled mohlo zdát na základě naší běžné denní zkušenosti.

Úplně jiný přístup k času nabídnul Kant, který si položil otázku jinak – jak je možné, že člověk může poznávat věci. Odpovědí mu bylo, že musí mít vrozené představy o tom, co to je čas a prostor. Ač byla tato myšlenka často zpochybňována, v posledním roce se na základě výzkumů mezi indiány v Amazonii vrátila do kurzu – i oni, kteří o prostoru jako abstraktní kategorii nikdy nepřemýšleli, mají základní geometrické představy.

Tím se ale možnosti pohledu na povahu prostoru nevyčerpávají. Zcela jiné hledisko totiž budou akcentovat umělci. Podíváme-li se na pojetí Berniniho práce s prostorem – například v Římském kostele svatého Ondřeje – zjistíme, že je zcela mimo filosofické a přírodovědné debaty a úvahy. A myslím, že právě takový pohled je pro umělce signifikantní. Uvažovat o prostoru, jako předmětu své činnosti a snažit se jej využít pro tvorbu scény, která divákovi něco zdědí.

Touto cestou se vydal také Luboš Blažek, který svojí sérií fotografií ukazuje prostor v nevšedním, až monumentalistickém pohledu umělce. Tak jako na snímku CXI., který je dnešní fotografií týdne.

Klepněte pro větší obrázek 
CXI. (foto: Luboš Blažek)

Také Peter Cakovský si drží dlouhodobě svůj styl a jednoznačný rukopis snově vypadajících snímků, jako je RainMan, který výborně spojuje fotografii a počítačovou grafiku.

Klepněte pro větší obrázek 
RainMan (foto: Peter Cakovský)

Eva Skaláková nabízí zajímavý pohled na střelce na snímku Nestřílejte i s krátkou informací o tom, co si o něm myslí. Je ukázkou toho, že i v běžném dni můžeme kolem sebe objevit řadu věcí, které budou paradoxní a zajímavé. Stačí se jen dívat.

Klepněte pro větší obrázek
Nestřílejte (foto: Eva Skaláková)

První září může být pro mnoho školáků silně traumatizujícím datem, ze kterého mají strach či obavy. Jsou totiž lidé, kteří do školy nechodí rádi. A právě alegorii na jednoho z nich vytvořil Paklík na fotografii 1. září.

Klepněte pro větší obrázek 
1. září (foto: Paklík)

A na závěr snímek, který připomíná blížící se podzim. Nese název Písečná duna a jeho autorem je Soni. Jakékoli komentáře jsou zde zbytečné, stačí jen mlčet a dívat se.

Klepněte pro větší obrázek 
Písečná duna (foto: Soni)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

A Jeřábek explodoval *pop*. :D Dobrý výbě… Daemonius 7. 9. 2011, 12:03

Další podobné články

Fotografie týdne: za zraky ulice – o viděném a neviděném

Fotografie týdne: za zraky ulice – o viděném a neviděném

Když pamětníci vyprávějí o návštěvě v Sovětském svazu, jsou poměrně zřejmé vzpomínky na to, že existovaly trasy a ulice, kterými turisté chodit mohou, a naopak jakékoli odchýlení se trestalo.

Fotografie týdne: Stalker – o bytí v samotě v davu

Fotografie týdne: Stalker – o bytí v samotě v davu

Živíme se druhými lidmi. Tuto zkratku Jan Sokol používá, aby vyjádřil skutečnost, že předmětem obživy většiny společnosti již není zemědělství, dokonce ani průmysl, ale služby či státní sektor.

Fotografie týdne: Okamžitě se vrať! – o tom, že návraty nebývají snadné

Fotografie týdne: Okamžitě se vrať! – o tom, že návraty nebývají snadné

Okamžitě se vrať! je imperativ, ke kterému má asi každý nějaký vztah. Obsahuje v sobě dva důležité momenty – možnost návratu, ale také časovost tohoto aktu. Obě dimenze spolu přitom těsně souvisí.

Fotografie týdne: Mlhavé rána – o hledání konkrétních věcí v oparu

Fotografie týdne: Mlhavé rána – o hledání konkrétních věcí v oparu

Někdy se může stát, že o něčem máme jen mlhavou představu. Tedy, že disponujeme ideou, která je ještě neostrá a čeká na formulaci, ohraničení, jasnost. Možná se zcela změní, protože původní obrysy mohou skrývat ledasco.

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.