DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Cyklista

Hra pomíjivých stínů, živého cyklisty a věčné geometrie. To vše v synergickém spojení městského kulturního prostoru.

Cyklistika a město jsou zajímavou kapitolou, která by jistě vydala na nejednu vážně i nevážně myšlenou monografii. Cyklisté ale ve městech reálně existují a ta se musí s jejich přítomností určitým způsobem vypořádat. Představují také vhodný objekt pro fotografy, kteří mohou těžit z jejich spojení a urbanistického konceptu architektury, ve kterém se pohybují. Přesně tak, jak to učinila Ivanna na snímku Cyklista.

Z hlediska kompozice je snímek zajímavý tím, jak pracuje se zlatým řezem. Ten využívá hned dvakrát. Jednou do něj zasadí v tradičním gardu nižší část plochy, podruhé nabídne situaci inverzní, kde v patřičném bodě stojí cyklista. Jeho pohled je navíc protažený stínem, což dává snímku zajímavý rozměr mezi zlatým řezem a středovou kompozicí. Uspořádání snímku je tak diagonální a na opačnou stranu orientované, než je obvyklé.

Klepněte pro větší obrázek 
Cyklista, foto: Ivanna

V tomto pohledu je také zajímavé, jak autorka pracuje s trvanlivostí objektů. Prim hrají geometrické linky, které tvoří dlažba, přerušované jen organicky se vinoucím obrubníkem, který je ale také čárově fragmentovaný. Různé tvary a barvy dlaždic pak na jednu stranu ukazují k věčně existující geometrii, ale současně s sebou nesou punc něčeho nehomogenního. Pak je zde člověk, neustále se měnící, živý a dynamický. Nesmíme zapomenout ani na pomíjivé stíny.

Jak vznikla fotografie týdne cyklista?

Jak vznikla fotografie týdne cyklista?

Autorka pracuje s ne zcela tradičním formátem a atmosféru celého snímku dobře podtrhuje BW provedení. Zajímavě také působí stín, který vrhá bicykl na zem, který nejen že nabízí nový pohled na již zobrazený předmět, ale současně dokresluje diagonalitu snímku táhne oko diváka od cyklisty k výraznému oblouku.

Gratuluji ještě jednou autorce k velice zdařilému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Peter Cakovský je fotograf a grafik, které tyto dva aspekty spojuje dohromady. Výsledkem jsou fantasy či sci-fi snímky, které působí neotřelým spojením skutečného a snového. Jeho práce je vždy velmi precizní, má jasný styl a rukopis. Také dílo Ice Queen, které spojuje ženu, koně, ledovou pláň a bájný hrad je pokračováním jeho dosavadní tvorby.

Klepněte pro větší obrázek 
Ice Queen, foto: Cako SK

Lehký návrat do dušičkového období nabízí černobílý snímek Mlžná od liil3. Snímku nechybí atmosféra a dobré zpracování. Čtveřice křížů působí mírně děsivým dojmem a rozměr tajemství, které je mezi životem a smrtí dotváří líně se převalující mlha.

Klepněte pro větší obrázek 
Mlžná, foto: liil3

Černobílým pohledem do krajiny s názvem • se prezentuje mahonny. Ukazuje plot, zakusující se do malého údolí s krásnou podzimní atmosférou, kterou dokreslují stromy, jakoby byly do celé scenérie jemně domalovány.

Klepněte pro větší obrázek 
•, foto: mahonny

A na samotný závěr ještě jeden téměř abstraktní snímek od Jokr7, který nese název poslední růže pro faraona. Interpretaci si může každý vytvořit sám, nebo se podívat na tu, kterou nabízí na blogu sám autor.

Klepněte pro větší obrázek 
poslední růže pro faraona, foto: jokr7
Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

pěkné kousky, výběr fajn pakl 12. 12. 2012, 11:21
Gratulace ke skvělé fotografii týdne...oslov… grebson 12. 12. 2012, 08:50

Další podobné články

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.