DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dalších pět hvězdiček

V čem hledat úspěšnost prvorepublikových kaváren? Snad v jejich kráse, vůni kávy nebo intimity uprostřed společnosti. A právě onen poslední aspekt se nám začíná připomínat v netušené podobě.

Myslím, že nejsem sám, kdo má v oblibě prvorepublikové kavárny a jejich atmosféru. Linky funkcionalistických staveb, které vytvářely krásné konstrukce a pocit vzdušnosti, několikrát přečtené noviny a samozřejmě káva. Je jen málo nápojů, které mohou nabídnout tak vzácné spojení chuti, vůně a společenské interakce. Káva je tmelícím prvkem, socializačním faktorem, který je současně velmi nevtíravý.

Pokud čteme studie o meziválečném kavárenství u nás, tak je za jeden z významných prvků jejich rozvoje uváděna také možnost samoty ve společnosti. Není dobře člověku samotnému. Proto opouští svůj byt a s knihou se posadí ke stolku v rušném podniku, objedná si lahodný černý nápoj a čte. Je sám, nikdo jej neruší a přitom není opuštěn. Lidé takto trávili dlouhé hodiny a utvářeli tak městský ekosystém, na který nostalgicky vzpomínáme dodnes.

Když se po revoluci objevila snaha obnovit prvorepublikové kavárny, ukázalo se, že to nebude nic snadného, neboť lidé se změnili. Jejich samota je jiná, stali se uzavřenější, individuálnější. Nemají čas. Milují rozkoš, ale netouží po kráse. A snad právě to zviditelňuje muž na snímku. Je sám, uzavřen do prostoru své židle, mimo niž nechce mít se světem nic společného. A dívá se na svůj vlastní obraz. To je ale něco, co není příliš přínosné, neboť nás příliš ničím novým neobohatí.

A tak může být fotografie ***** jakýmsi rekviem za prvorepublikové kavárny, které již nikdy nebudou takové, jako v době největší slávy. Protože jsme jiní i my. Tak jak to zachytil Markus23.

Klepněte pro větší obrázek 
***** (foto: Markus23)

Každý člověk má určitý cíl, ke kterému směřuje. V etice se proto mluví o motivaci k mravním činům. Hedonista kalkuluje s balíkem libostí a nelibostí, Kant s kategorickým imperativem a pružinou povinnosti, věřící s láskou k Bohu a bližním. Všichni touží po blaženosti a dokonalosti, ale každý zcela jinak. Snímek Mé Stairway To Heaven může vést k zamyšlení nad tím, kam směřují naše adventní činy a co je jejich skutečnou motivací.

Klepněte pro větší obrázek 
Mé Stairway to Heaven (foto: Annunak)

Rudych nabízí zajímavou práci se světlem a prostorem na snímku Interaction. Snad jsou zde jakákoli slova zbytečná a stačí nechat mluvit obraz.

Klepněte pro větší obrázek 
Interaction (foto: Rudych)

Snímek s dokonalou dynamikou ukazuje spojení člověka s vodou i vzduchem. Skoky do vody z mistrovství ČR zachytil Martin Kozák s pečlivostí a technickou precizností sobě vlastní.

Klepněte pro větší obrázek 
Skoky do vody (foto: Martin Kozák)

A na závěr ještě jeden pohled do podzimní přírody. Sokrates řekl, že člověk je zvíře obdařené rozumem. Z naší všední zkušenosti je jasné, že ne vždy je podmínka zdravého rozumu splněná bezezbytku a dokonale. Naopak pták na snímku pana Adamce si pokládá otázku bytostně lidskou Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? No ono to bude asi přece jen o něco složitější...

Klepněte pro větší obrázek 
Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? (foto: Adamec1)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.