DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dalších pět hvězdiček

V čem hledat úspěšnost prvorepublikových kaváren? Snad v jejich kráse, vůni kávy nebo intimity uprostřed společnosti. A právě onen poslední aspekt se nám začíná připomínat v netušené podobě.

Myslím, že nejsem sám, kdo má v oblibě prvorepublikové kavárny a jejich atmosféru. Linky funkcionalistických staveb, které vytvářely krásné konstrukce a pocit vzdušnosti, několikrát přečtené noviny a samozřejmě káva. Je jen málo nápojů, které mohou nabídnout tak vzácné spojení chuti, vůně a společenské interakce. Káva je tmelícím prvkem, socializačním faktorem, který je současně velmi nevtíravý.

Pokud čteme studie o meziválečném kavárenství u nás, tak je za jeden z významných prvků jejich rozvoje uváděna také možnost samoty ve společnosti. Není dobře člověku samotnému. Proto opouští svůj byt a s knihou se posadí ke stolku v rušném podniku, objedná si lahodný černý nápoj a čte. Je sám, nikdo jej neruší a přitom není opuštěn. Lidé takto trávili dlouhé hodiny a utvářeli tak městský ekosystém, na který nostalgicky vzpomínáme dodnes.

Když se po revoluci objevila snaha obnovit prvorepublikové kavárny, ukázalo se, že to nebude nic snadného, neboť lidé se změnili. Jejich samota je jiná, stali se uzavřenější, individuálnější. Nemají čas. Milují rozkoš, ale netouží po kráse. A snad právě to zviditelňuje muž na snímku. Je sám, uzavřen do prostoru své židle, mimo niž nechce mít se světem nic společného. A dívá se na svůj vlastní obraz. To je ale něco, co není příliš přínosné, neboť nás příliš ničím novým neobohatí.

A tak může být fotografie ***** jakýmsi rekviem za prvorepublikové kavárny, které již nikdy nebudou takové, jako v době největší slávy. Protože jsme jiní i my. Tak jak to zachytil Markus23.

Klepněte pro větší obrázek 
***** (foto: Markus23)

Každý člověk má určitý cíl, ke kterému směřuje. V etice se proto mluví o motivaci k mravním činům. Hedonista kalkuluje s balíkem libostí a nelibostí, Kant s kategorickým imperativem a pružinou povinnosti, věřící s láskou k Bohu a bližním. Všichni touží po blaženosti a dokonalosti, ale každý zcela jinak. Snímek Mé Stairway To Heaven může vést k zamyšlení nad tím, kam směřují naše adventní činy a co je jejich skutečnou motivací.

Klepněte pro větší obrázek 
Mé Stairway to Heaven (foto: Annunak)

Rudych nabízí zajímavou práci se světlem a prostorem na snímku Interaction. Snad jsou zde jakákoli slova zbytečná a stačí nechat mluvit obraz.

Klepněte pro větší obrázek 
Interaction (foto: Rudych)

Snímek s dokonalou dynamikou ukazuje spojení člověka s vodou i vzduchem. Skoky do vody z mistrovství ČR zachytil Martin Kozák s pečlivostí a technickou precizností sobě vlastní.

Klepněte pro větší obrázek 
Skoky do vody (foto: Martin Kozák)

A na závěr ještě jeden pohled do podzimní přírody. Sokrates řekl, že člověk je zvíře obdařené rozumem. Z naší všední zkušenosti je jasné, že ne vždy je podmínka zdravého rozumu splněná bezezbytku a dokonale. Naopak pták na snímku pana Adamce si pokládá otázku bytostně lidskou Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? No ono to bude asi přece jen o něco složitější...

Klepněte pro větší obrázek 
Zrcadlo, zrcadlo, kdo je na světě nejkrásnější? (foto: Adamec1)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.