DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dáma v okně aneb co lze vyčíst ze stínů...

Od samotného začátku filozofie existoval spor o to, jak je možné, že něco poznáváme, respektive, jaký je vztah mezi poznávaným a poznávajícím. Člověk v naivním pohledu může propadnout dvěma extrémům, které jsou ale dlouhodobě obtížně udržitelné.

Tím prvním je solipsismus – má mysl nemá s myslí druhého příliš mnoho společného. Poznání je čistě subjektivní záležitostí a každý poznáváme po svém. Ostatně také v lidové mluvě uslyšíme, že někdo něco přehlédl nebo slyší jen to, co chce. To vše jsou postoje totální diference jedince od světa a vztažení k vlastnímu subjektu.

Proti tomu bude stát jistý pozitivistický empirický postoj (vycházející z antické tradice) – existuje jedna příroda a jedna pravda. Člověk ji může poznávat diferencovaně, možná chybně a snad také něco přehlédne. Ale poznávání jako takové je participací na poznávání transcendentní a univerzálně existující pravdy.

George Herbert Mead přišel s teorií pravdy založené na sociálních vazbách. Naše poznání sice s pravdou, jako objektivně existující daností vnějšího světa určitým způsobem souvisí, ostatně také naše poznávání a bytí je ve světě přírody, tedy v onom objektivizujícím světě ukotveno. Ale veškeré poznání probíhá skrze sociální struktury a kontexty. Poznání je otázkou hlubokého zapuštění se do společnosti a sociálních interakcí.

Klepněte pro větší obrázek
Dáma v okně, foto: zaom eighty

Ještě v polovině minulého století řada psychologů věřila, že testy, které mají k dispozici jsou relativně nezávislé na konkrétních sociálních a kulturních determinantech. Postupně se ale ukázalo, že triviální kvantifikační testování není možné používat na srovnávání jedince vůči populaci, protože naopak na těchto determinantech záleží významným způsobem. Takže například testování IQ Romů oproti většinové populaci není možné nijak vyhodnotit. Snad jen tak, že test je nastavený tak, že má zvýšené skóre u jedné z daných porovnávaných skupin.

Také snímek Dáma v okně pracuje s jistým kulturním či sociálním předporozuměním. Aby mu člověk rozuměl, musí vědět, co má vidět a jak to má vypadat. A ideálně mít k dispozici další asociace, které pomohou k promýšlení společného kontextu či sítě vztahů daného poznání – známe La Dame aux camélias od Dumase mladšího, Dámu s hranostajem od da Vinciho, nebo Dámu s psíčkem od Čechova. To vše vytváří naše sítě chápání toho, co se před námi na pozadí zeleného závěsu odehrává. Snad více v naší mysli než ve skutečnosti.

Autorem snímku je zaom eighty, který otevírá prostor ke snění a fantaziím. Gratuluji mu k pěknému snímku a dovolím si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Nejmil umí mimořádně zajímavě fotografovat lidi (ženy) v netradičních pózách a barvách. Dává tak scénám zvláštní rozměr neživého výjevu, který je ale spojen s tušeným pohybem osob. Snímek Warm-up #2 ve žluto-modrém provedení to jen dokresluje.

Klepněte pro větší obrázek
Warm-up #2, foto: nejmil

lustrování VII je hrou se slovy i světlem, s kompozicí i sdělením. Snímek nabízí možnost individuálního rozmýšlení, co že je na něm zachyceno. Autorem je francoaise.

Klepněte pro větší obrázek
lustrování VII, foto: francoaise

Když se řekne... vylít kýbl špíny je ukázkou toho, jak se fotograf umí dívat na svět, nacházet v něm zajímavá místa a poté je jasně a vtipně pojmenovat. Autorem je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Když se řekne... vylít kýbl špíny, foto: No21

K čemu je most, po kterém již nikdo nechodí a nic po něm nejede? O čem by asi přemýšlel, kdyby měl mysl? Smysl věcem mohou dát, jak ukázal Mead, vztahy. A právě takový vztah konstituoval snímek Starý most.. od honzj. Zákaz vstupu jakoby pominul a smysl existence se alespoň na několik okamžiků vynořil – pro fotografa i diváka.

Klepněte pro větší obrázek
Starý most..., foto: honzj
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi