DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Děti Guatemaly

Je zima, ale v kategorii Cestování to vře: pojďme se podívat, jak se smějí indiánské děti v Latinské Americe.
Fotografie týdne: Děti Guatemaly

Guatemala je jednou z nejkrásnějších zemí Latinské Ameriky. Narozdíl od sousedního dobře prosperujícího Mexika se zde žije skromně a blízkost nedávno skončené šestatřicetileté občanské války je stále znát. V horských oblastech se ale můžeme setkat s nádhernými přírodními scenériemi a také s živoucími potomky legendárních Mayů, kteří obývají například okolí jezera Atitlán. Skupinka jejich rozdováděných dětí na fotce týdne, nazvané „Los Guatemalitos“, může zaujmout nejen vyznavače cestování a příznivce reportážní fotografie, ale i kohokoli dalšího, kdo má rád úsměv na dětské tváři.

„Malí Guatemalci se rádi fotí, proto už v tom mají praxi,“ vysvětluje autorka snímku, jak se jí povedlo skupinku rozjařených dětí ve vodě tak pěkně kompozičně seskládat a zachytit tu živou, lidskou atmosféru. Ke štěstí jim stačí málo, protože výdobytky civilizace ve svých skromných podmínkách vlastně vůbec neznají. Mnoho vesnic v horách je bez elektrického proudu a lidé tam nemají dost peněz na dopravu do měst ani na léky.

Klepněte pro větší obrázek
Los Guatemalitos; foto: feliz

Na druhou stranu, děti vyrůstající v takovém prostředí nemusí řešit problémy, před které jsou postavena dítka civilizovaná. Jejich pojetí světa je o dost jednodušší, bez televize, šikany, deprese, počítačových her. Jejich život je ale pravděpodobně kratší. Všechno na našem světě má své pro i proti.

Autorka snímku se představuje v naší Galerii pod přezdívkou Feliz. Krom této „fotky jak z National Geographicu“ v její tvorbě najdeme i několik dalších reportážních kousků. Narozdíl od klasické reportážní fotografie dneška (která je často plná utrpení, špíny a tmy, aby nás více praštil do očí ten kontrast s našimi vlastními byty) jsou její snímky malebné, často až s uměleckým záměrem. Dojemnost ale zůstává, ať se jedná o malé indiány, nebo o paličkující babičku, která dodnes čeká na návrat svého milého z mládí.

Fotografie této autorky v sobě nesou emocionální podtext, který je výrazně pozitivní: i přes všechen smutek máme naději, i přes všechnu černou je na každé fotce z našeho života i spousta bílých věcí. Život má prostě smysl a Feliziny děti z Guatemaly prožívají každý den tak, jako by byl jediný, jsou tu jejich „divoká srdce a nic víc“. Umíte to také?

Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.