DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dialog v podobě dvou monologů – mono

Dialog je pozoruhodný proces výměny slov a vět, která vyvolávají odezvu, zájem druhého o to, co je pronášeno. Je to pravý opak monologu. Co když se ale v dialogu setkají dva solitéry

Karel Kryl ve své písni Monology pěkně identifikuje formu komunikace, kterou často považujeme za dialog. Jsou v ní přítomní dva lidé, kteří sice sedí u jednoho stolu, provedli všechny společenské rituály a snaží se tvářit zdvořile, ale přesto v nich není známka zájmu o druhého, o to co říká, ani jaký je.

Moderní metaetika by se proti takovému postoji možná bouřila a upozorňovala na skutečnost, že každé slovo, gesto i prosté bytí vedle někoho je aktem, který druhého ovlivňuje, provokuje, manipuluje či posouvá do jiného kontextu. Onen dvojitý monolog, o kterém mluví Kryl, není monologem v pravém slova smyslu, protože i když si aktéři nenaslouchají, jsou součástí hry. Již jen to, že pronášejí věty je výsledkem reflexe existence druhého.

Oba přístupy mají přitom něco do sebe.V běžné mluvě můžeme dokonce narazit na dialog se sebou samým nebo se svým svědomím. Člověk se v literatuře – ale nejen v ní – se sebou pře, diskutuje, argumentuje, bojuje. Freud pak má celou triádu ego, superego a id, které společně vytváří to, co tvoří osobnost. Tyto složky přitom sledují různé zájmy, mají různé hodnoty a chování člověka je výsledkem dialogu mezi nimi.

Přesto je pravý dialog dvou osob něčím speciálním. Oba jeho aktéři se navzájem respektují, naslouchají si a společně se snaží najít odpověď nebo alespoň společný kontext. Dialog je něčím, co vyžaduje určitou odvahu, neboť v něm není jasný výsledek, je to vyjití z komfortní zóny. Masarykovo tvrzení, že demokracie je diskusí, znamená, že jde o přístup ke společnosti, který vyžaduje respekt k druhému.

Klepněte pro větší obrázek 
MONO, foto: bacil2

Snímek MONO zachycuje zdánlivý dialog dvou objektů, které ale dialog vést nemohou. Je zde namalovaná postava se svým stínem a nadpis mono jednoznačně odkazuje k tomu, že si sám se sebou tento člověk stojící v kruhu vystačí. Druhým prvkem je postavička z Lega, avšak ani ta dialogu schopná není. Ze svého trojrozměrného pohledu sleduje dvourozměrného člověka.Má nekonečně větší pohybové možnosti, ale přesto nemluví.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je bacil2 k podařenému kontextuálnímu dílu a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Konec textilní továrny je pěknou dokumentaristickou prací autora subal, která černobílým provedením akcentuje emocionalitu a časovost snímku. V době, kdy si divák stavbu prohlíží, zde ona již není. Jediné, co zbývá, je vzpomínka, kterou fotograf materializuje do obrazu, a dva hasiči si ji odnášejí ve své mysli domů.

Klepněte pro větší obrázek 
Konec textilní továrny, foto: subal

Živé organismy mají zajímavou strategii prodlužování své existence. Nejde jim o maximalizaci trvanlivosti jedné entity, ale o předávání genetické informace, tedy vlastního otisku dále. Člověk k této činnosti připojuje také zajímavé sociální, psychologické i kulturní hledisko, jak ostatně zachycuje například snímek Vzducholoď od belrok.

Klepněte pro větší obrázek 
Vzducholoď, foto: belrok

Oko nomáda tentokráte zakotvilo téměř uprostřed republiky a všímá si krásy Santiniho architektury. Snímek nese název na pouti za světlem ... III. a nabízí zajímavou hru křivek, světla a historické atmosféry Zelené hory.

Klepněte pro větší obrázek 
na pouti za světlem ... III., foto: oko-nomáda

A na závěr ještě jeden snímek z ulice, neutišené, nekulturní, pusté, ale přesto zajímavé v detailu a geniu loci. Snímek nese název inspirovaný plakátem, totiž Hlas a jeho autorem je snopa.

Klepněte pro větší obrázek
Hlas, foto: snopa 
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne