DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dialog v podobě dvou monologů – mono

Dialog je pozoruhodný proces výměny slov a vět, která vyvolávají odezvu, zájem druhého o to, co je pronášeno. Je to pravý opak monologu. Co když se ale v dialogu setkají dva solitéry

Karel Kryl ve své písni Monology pěkně identifikuje formu komunikace, kterou často považujeme za dialog. Jsou v ní přítomní dva lidé, kteří sice sedí u jednoho stolu, provedli všechny společenské rituály a snaží se tvářit zdvořile, ale přesto v nich není známka zájmu o druhého, o to co říká, ani jaký je.

Moderní metaetika by se proti takovému postoji možná bouřila a upozorňovala na skutečnost, že každé slovo, gesto i prosté bytí vedle někoho je aktem, který druhého ovlivňuje, provokuje, manipuluje či posouvá do jiného kontextu. Onen dvojitý monolog, o kterém mluví Kryl, není monologem v pravém slova smyslu, protože i když si aktéři nenaslouchají, jsou součástí hry. Již jen to, že pronášejí věty je výsledkem reflexe existence druhého.

Oba přístupy mají přitom něco do sebe.V běžné mluvě můžeme dokonce narazit na dialog se sebou samým nebo se svým svědomím. Člověk se v literatuře – ale nejen v ní – se sebou pře, diskutuje, argumentuje, bojuje. Freud pak má celou triádu ego, superego a id, které společně vytváří to, co tvoří osobnost. Tyto složky přitom sledují různé zájmy, mají různé hodnoty a chování člověka je výsledkem dialogu mezi nimi.

Přesto je pravý dialog dvou osob něčím speciálním. Oba jeho aktéři se navzájem respektují, naslouchají si a společně se snaží najít odpověď nebo alespoň společný kontext. Dialog je něčím, co vyžaduje určitou odvahu, neboť v něm není jasný výsledek, je to vyjití z komfortní zóny. Masarykovo tvrzení, že demokracie je diskusí, znamená, že jde o přístup ke společnosti, který vyžaduje respekt k druhému.

Klepněte pro větší obrázek 
MONO, foto: bacil2

Snímek MONO zachycuje zdánlivý dialog dvou objektů, které ale dialog vést nemohou. Je zde namalovaná postava se svým stínem a nadpis mono jednoznačně odkazuje k tomu, že si sám se sebou tento člověk stojící v kruhu vystačí. Druhým prvkem je postavička z Lega, avšak ani ta dialogu schopná není. Ze svého trojrozměrného pohledu sleduje dvourozměrného člověka.Má nekonečně větší pohybové možnosti, ale přesto nemluví.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je bacil2 k podařenému kontextuálnímu dílu a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Konec textilní továrny je pěknou dokumentaristickou prací autora subal, která černobílým provedením akcentuje emocionalitu a časovost snímku. V době, kdy si divák stavbu prohlíží, zde ona již není. Jediné, co zbývá, je vzpomínka, kterou fotograf materializuje do obrazu, a dva hasiči si ji odnášejí ve své mysli domů.

Klepněte pro větší obrázek 
Konec textilní továrny, foto: subal

Živé organismy mají zajímavou strategii prodlužování své existence. Nejde jim o maximalizaci trvanlivosti jedné entity, ale o předávání genetické informace, tedy vlastního otisku dále. Člověk k této činnosti připojuje také zajímavé sociální, psychologické i kulturní hledisko, jak ostatně zachycuje například snímek Vzducholoď od belrok.

Klepněte pro větší obrázek 
Vzducholoď, foto: belrok

Oko nomáda tentokráte zakotvilo téměř uprostřed republiky a všímá si krásy Santiniho architektury. Snímek nese název na pouti za světlem ... III. a nabízí zajímavou hru křivek, světla a historické atmosféry Zelené hory.

Klepněte pro větší obrázek 
na pouti za světlem ... III., foto: oko-nomáda

A na závěr ještě jeden snímek z ulice, neutišené, nekulturní, pusté, ale přesto zajímavé v detailu a geniu loci. Snímek nese název inspirovaný plakátem, totiž Hlas a jeho autorem je snopa.

Klepněte pro větší obrázek
Hlas, foto: snopa 
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Vitec Group koupila Lowepro a Joby za 10,3 milionu USD

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Jaká je budoucnost fotografie v následujících 50 letech?

Ačkoli se nás výrobci fotoaparátů neustále snaží napínat a přicházejí s nejrůznějšími novinkami a zlepšováky, prakticky každý fotograf sledující dění na trhu má představu o tom, co nás v následujících letech čeká. Co takhle výhled na delší dobu?

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Slavné duchařské fotografie a jejich nová podoba

Určitě si každý z nás vzpomene, jak jsme byli jako děti ohromeni tajemnými fotkami, na kterých jsou zachyceni duchové nebo jiné paranormální jevy. U mnoha z nich není jasné, jak vznikly, přesto se je podařilo vyfotit znovu.

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Pozor na fotografování aktů v blízkosti kulturních památek!

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.