DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Je přitom poměrně lhostejné, zda jde o nutnost ekonomickou, sociální nebo psychologickou. Není v ní svoboda, a tedy ani tvořivost. Aristoteles jde dokonce tak daleko, že tuto práci označí za natolik problematickou, že otrokům nepřizná substanci člověka. Otrok má jen práci svého těla, pracuje z nutnosti, bez svobody. Může se stát člověkem, ale člověkem během svého otroctví není.

Druhou oblastí práce je to, co se označuje jako homo faber, člověk pracující a činný. Aktivně jednající proto, že sleduje nějaký cíl, proto, že chce. Jeho primárním cílem není uživení se, ale tvoření. Také tento druh práce může být problematický, protože člověka redukuje na pracovní nástroj, na zdroj produktivity, kvantifikovanou veličinu. Avšak pohledem dnešního člověka jde zřejmě o koncept, kterému se většina z nás blíží. Tu více, tu méně.

Arendtová upozorňuje, že proti homo faber lze položit důležitý argument – štěstí nebo radost. Jde o pojmy, které jsou člověku, jako objektu, který pracuje rukama, nikoli celým tělem, cizí, odvádějí ho od jeho vlastní činnosti. A přesto po nich touží. Tím dostává samotný koncept do jistého pnutí nebo sváru, který není možné snadno vyřešit.

S nástupem novověké vědy došlo k tomu, že vita activa, tedy činný život spojený s prací a aktivitou zcela vytlačil život kontemplativní. Věda se soustředí na zasahování do světa, na interakci s přírodou, na změnu chodu světa. Kontemplativní, do sebe obrácený život v tichosti, je sice něčím, co mnohé láká, ale chybí pro něj opora právě ve zmíněných kategoriích produkce a produktivity.

Klepněte pro větší obrázek
., foto: Balian

Když Josef II. rušil některé řády – právě nikoli apoštolské ale kontemplativní – argumentoval stejně, totiž tak, že k ničemu rozumnému nepřispívají. Paradoxem dějin je možná to, že v ateistickém českém prostoru mají řády aktivní ve světě problém s nedostatkem zájemců o řádový život, ale rozjímavých řádů (a nutno říci, že asketických a přísných) se odliv zájemců netýká. Osvobodí se člověk z homo faber?

Snímek . ukazuje muže na zabíjačce. Starého, již po mnohokráte tuto činnost opakujícího, ale přesto radostného, ponořeného do práce. Nejde mu ani o obživu, ani o artefakty, které ho přežijí. Pracuje soustředěně a radostně. Dělá to, co ho těší, při čem si může odpočinout, být užitečný, mít zážitek.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je Balian a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších fotografií uplynulého týdne.

m.time nabízí snímek ještědská IV, na kterém si hrají psi. Respektive – hra, je činností, spojenou s člověkem, a právě žena na snímku celou hru řídí, prožívá a zakouší. Děje se skrze ni a pro ni.

Klepněte pro větší obrázek
ještědská IV., foto: m.time

blízká setkání od Paklika jsou fotografií dvoubarevnou, interpretací otevřenou, kompozičně zajímavou. Ukazuje na to, jak složité je vlastně se s někým setkat. Vidíme jen stín, pár světel a … zbytek zůstává zahalený ve tmě a zjevuje se jen velmi postupně a neúplně.

Klepněte pro větší obrázek
blízká setkání., foto: shimmel

Po delší době se v galerii objevil také obrázek s výraznou a jasnou fotomontáží. Záměrně uměle komponovaný, tvořený po částech. Autorem snímku O vzdálenostech je suggy.

Klepněte pro větší obrázek
O vzdálenostech, foto: suggy

Uhler nabízí fotografii místa, které je z jeho tvorby známá z jiných ročních období v zimě – sníh nahradil černou zem, listí zmizelo, jen kaplička stojí dál. Fotografie nese název sv Barborka v zimě. 

Klepněte pro větší obrázek
sv.Barborka v zimě, foto: uhler
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

World Press Photo 2018 v komentované galerii

World Press Photo 2018 v komentované galerii

Minulý týden byli vyhlášeni vítězové 61. ročníku prestižní soutěže World Press Photo. Porota vybírala ze 73 044 snímků od 4 548 fotografů ze 125 zemí. Z jednotlivých, celkově devíti, kategorií jsme vybrali ty nejzajímavější fotografie.

Fotografie týdne: lustrování

Fotografie týdne: lustrování

Člověk je nesporně bytostí časovou – každá buňka v našem těle má svůj čas, který vydrží, naše myšlení je nekonečně spojené s časovostí bytí. Přemýšlíme, co stihneme, co po nás zůstane, toužíme po nesmrtelností, kterou rozličným způsobem naplňujeme.

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Královský palác oznámil jméno oficiálního svatebního fotografa prince Harryho

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Sběratel fotografií koupil za pár liber fotografii v hodnotě dvou milionů dolarů

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Fotografie týdne: Poslední oblouček – o zážitku, zkušenosti, plnosti okamžiku

Historicismus, respektive snaha přenášet historické struktury, kulisy a reálie do doby, do které nepatří, může nabývat různých podob a mít různé kořeny, mezi kterými je třeba rozlišovat.

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Fotografie týdne: Slnečné a tienisté

Jednou ze základních myšlenek buddhismu, který je pro současný západní kulturní okruh stále přitažlivější je nehodnocení. To neznamená utonutí v bezbřehém relativismu (který je v mnoha ohledech obtížně konzistentně udržitelný), ale do jisté míry ztrátu zájmu o okolí.

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

Louis Mendes – 40 let v New Yorku se starým fotoaparátem

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

15 nejlepších březnových snímků z galerie DIGIareny

Prohlédněte si nejlepší fotografie, které jste společně s dalšími uživateli nahráli v měsíci březnu do galerie DIGIareny. Tentokrát ve znamení probouzení jara a odcházející zimy.