DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: DO RE MI F

Hudba je všude kolem nás. Stačí jen poslouchat, jak nám hraje v hlavě. Někdy je však možné ji také zahlédnout. Vidět rytmus na vlastní oči. Myšleno rytmus s malým r.

Nedávno se mi dostala do ruky kniha Jana Sokola s názvem Čas a rytmus. Ač nejde o žádnou novinku, v každém případě stojí za přečtení. Ukazuje, jak se vyvíjel vztah člověka k času a rytmu, jejich roli ve vědách i ve filosofii. Zajímavým způsobem z ní vysvítá, že člověk je daleko více ve svém uvažování orientován na rytmus, než na čas.

Sedíme-li v temné místnosti, ve které nic nevidíme, vše nám ubíhá velmi pomalu. Naopak posezení v hospůdce s přáteli se nám zdá krátké i po mnoha prohovořených hodinách. Čas je čímsi abstraktním, souřadnicí časoprostoru, dílem lidského ducha nebo něčím, co je odpočítáváno hodinami, avšak lidskému duchu ne zcela zřejmou veličinou.

Naopak rytmus vnímáme mnohem lépe a bezprostředněji. Je spojen s tím, jak žijeme – cítíme tlukot srdce, pohyb slunce po obloze nebo můžeme pozorovat kyvadlo hodin. Rytmus je nám dán do nitra našeho bezprostředního uvažování a svoji roli hraje také v hudbě. Snad proto je hudba něčím, co snadno proniká našimi emocemi, před čím se lze jen velmi obtížně bránit, neboť pracuje s mechanismem, který je součástí naší přirozenosti.

Dnešní fotografie týdne je ukázkou ze souboru fotografií v zajetí rytmu a nese název DO RE MI F. Člověk se může jen ptát, nad čím muž přemýšlí nebo co přimělo holuby k vytvoření právě takové formace. Je ale zřejmé, že propojení světa prostoru a rytmu je zde zcela hmatatelné. Ukazuje, že když se chceme kolem sebe dívat, můžeme vidět nevšední věci s nevšední dynamikou. Tak jako Azhar.

Klepněte pro větší obrázek 
DO RE MI F (foto: Azhar)

Památníky mohou mít zajímavé tvary a tak umožňují vtáhnout člověka do události, na kterou odkazují. Pamětní deska je sice dílem záslužným, ale čistě informativním. Aby mohl být kolemjdoucí skutečně zasažen, musí mít možnost stát se živou součástí scény. Tak jako osoba na fotografii Among stones od Marsela.

Klepněte pro větší obrázek 
Among stones (foto: Marselus)

Krásná ukázka jednoduchosti ve spojení s citlivou prací barevného tónování je obrázek Sedm, jehož autorem je Jamiro73. Z jeho díla křičí mlčení, vystupuje důstojnost a krása.

Klepněte pro větší obrázek 
Sedm (foto: Jamiro73)

U sportovní fotografie je obvykle kladen důraz na dobré načasování a kompozici. To, že lze také velice dobře pracovat se světlem, ukazuje Martin Kozák, který vytvořil snímek sportovní, ale s velice silným přesahem do umělecké fotografie s názvem FMX 2.

Klepněte pro větší obrázek 
FMX 2 (foto: Martin Kozák)

A na závěr ještě pohled do očí dravce, který statečně vzdoruje proudu vody na snímku Sprška, který zachytil Mazutant. Obrazu nechybí dynamika, dobrá kompozice ani velice zajímavý výraz sprchovaného ptáka.

Klepněte pro větší obrázek 
Sprška (foto: Mazutant)
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: V šachu...

Fotografie týdne: V šachu...

Šachy jsou jednou z nejpozoruhodnějších her, které člověk kdy vymyslel. Dlouhou dobu platily za jistý etalon lidského intelektu, hráli je chytří lidé, se strategickým a analytickým myšlením, dobrou pamětí a schopností se dlouho soustředit.

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.