Hudba je všude kolem nás. Stačí jen poslouchat, jak nám hraje v hlavě. Někdy je však možné ji také zahlédnout. Vidět rytmus na vlastní oči. Myšleno rytmus s malým r.
Nedávno se mi dostala do ruky kniha Jana Sokola s názvem Čas a rytmus. Ač nejde o žádnou novinku, v každém případě stojí za přečtení. Ukazuje, jak se vyvíjel vztah člověka k času a rytmu, jejich roli ve vědách i ve filosofii. Zajímavým způsobem z ní vysvítá, že člověk je daleko více ve svém uvažování orientován na rytmus, než na čas.
Sedíme-li v temné místnosti, ve které nic nevidíme, vše nám ubíhá velmi pomalu. Naopak posezení v hospůdce s přáteli se nám zdá krátké i po mnoha prohovořených hodinách. Čas je čímsi abstraktním, souřadnicí časoprostoru, dílem lidského ducha nebo něčím, co je odpočítáváno hodinami, avšak lidskému duchu ne zcela zřejmou veličinou.
Naopak rytmus vnímáme mnohem lépe a bezprostředněji. Je spojen s tím, jak žijeme – cítíme tlukot srdce, pohyb slunce po obloze nebo můžeme pozorovat kyvadlo hodin. Rytmus je nám dán do nitra našeho bezprostředního uvažování a svoji roli hraje také v hudbě. Snad proto je hudba něčím, co snadno proniká našimi emocemi, před čím se lze jen velmi obtížně bránit, neboť pracuje s mechanismem, který je součástí naší přirozenosti.
Dnešní fotografie týdne je ukázkou ze souboru fotografií v zajetí rytmu a nese název DO RE MI F. Člověk se může jen ptát, nad čím muž přemýšlí nebo co přimělo holuby k vytvoření právě takové formace. Je ale zřejmé, že propojení světa prostoru a rytmu je zde zcela hmatatelné. Ukazuje, že když se chceme kolem sebe dívat, můžeme vidět nevšední věci s nevšední dynamikou. Tak jako Azhar.
DO RE MI F (foto: Azhar)
Památníky mohou mít zajímavé tvary a tak umožňují vtáhnout člověka do události, na kterou odkazují. Pamětní deska je sice dílem záslužným, ale čistě informativním. Aby mohl být kolemjdoucí skutečně zasažen, musí mít možnost stát se živou součástí scény. Tak jako osoba na fotografii Among stones od Marsela.
Among stones (foto: Marselus)
Krásná ukázka jednoduchosti ve spojení s citlivou prací barevného tónování je obrázek Sedm, jehož autorem je Jamiro73. Z jeho díla křičí mlčení, vystupuje důstojnost a krása.
U sportovní fotografie je obvykle kladen důraz na dobré načasování a kompozici. To, že lze také velice dobře pracovat se světlem, ukazuje Martin Kozák, který vytvořil snímek sportovní, ale s velice silným přesahem do umělecké fotografie s názvem FMX 2.
A na závěr ještě pohled do očí dravce, který statečně vzdoruje proudu vody na snímku Sprška, který zachytil Mazutant. Obrazu nechybí dynamika, dobrá kompozice ani velice zajímavý výraz sprchovaného ptáka.