DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dohmat

Levá ruka se střídá s pravou; v železné pravidelnosti prorážejí studenou vodu a ženou tělo vpřed. Oči směřují kupředu, jakoby chtěly ukrojit z trati ještě posledních pár metrů...

Příroda vybavila člověka poměrně příznivě pro pohyb na souši i ve vodě. V druhém prostředí je sice přemísťování z místa na místo pomalé, ale pro překonání kratších vzdáleností zcela dostačující. Zde je zajímavé vidět diametrální rozdíl mezi plaváním a letem. Zatímco u první činnosti v podstatě dostačuje jen hustota těla přibližně stejná jako vody a schopnost pohybovat končetinami, u letu je situace o mnoho složitější. Jsou třeba duté kosti, velká křídla, speciální úpony svalů anebo velmi speciální parametry těla a křídel při letu hmyzu.

Dívka na snímku Dohmat ale není jen tělesem plácající se ve vodě. Její plavání má dynamiku, směr, pohyby jsou koordinované. Je vidět, že pohybovat ve vodě se umí. Ač je lidské tělo poměrně nedokonalé pro přemísťování v kapalinách, ona se snaží ze svých omezených možností vytěžit maximum.

Klepněte pro větší obrázek
Dohmat (foto: Martin Kozák)

Voda byla pro lidi vždy velmi přitažlivým prostředím. Když uvažovali o tom, z jakých elementů svět sestává, zpravidla mezi nimi voda nechyběla. Byla a stále ještě je symbolem života. Mnoho přírodních filosofů starého Řecka ji považovalo za pralátku – tedy něco, z čeho vzniklo všechno ostatní. Po dlouhá staletí byla pak překážkou v poznávání dalších částí světa a stejně tak se stala prostředím, po kterém evropští mořeplavci objevovali nová teritoria.

Na snímku Martina Kozáka se ale voda představuje jako prostředí závodění a soutěže. Je v ní doslova vidět její viskozita, která zapříčiňuje ono krásné obtékání těla vodou při plavání, při kterém je cítit její jemné proudění za nás.

Klepněte pro větší obrázek 
Iceland (foto: Miiiba)

Michal Balada zachytil na snímku Iceland IV pohled do krásné krajiny tohoto unikátního ostrova. Ze snímku je slyšet ticho, které se šíří zamženým pobřežím, jež jen čas od času přeruší jemné zašumění moře či křik ptáků. Fotografie dokonale zachycuje klid a neměnnost. V tomto mlčení nezbývá, než se na ni jen dívat a naslouchat.

Klepněte pro větší obrázek 
Rozpolcenost (foto: Petruna)

Vše přechází změnami – studené se ohřívá, teplé se stává chladným, suché vlhkým, den nocí. Není možné nevidět toto napětí, které je všude kolem nás. Ostatně to nemusí být jen přírodní jevy, neboť podobné záchvěvy vidíme také v naší psychice. A právě to se pokusil zachytit Petruna na snímku Rozpolcenost.

Klepněte pro větší obrázek
MCIV. (foto: Blackthorn)

O tom, že i obyčejné kameny lze vyfotografovat netradičním způsobem vypovídá snímek MCIV., který si pohrává se světlem a snaží se tak o neobvyklou scenérii. Autorem je Blackthorn.

Klepněte pro větší obrázek 
Cestující (foto: Sergio Campari)

O čem právě přemýšlí, co mu vrtá hlavou? Kam směřuje jeho hluboký, ale již trochu unavený pohled? Kdo vlastně je? To jsou otázky, které mohou vyvstávat při pohledu na fotografii Cestující. Je ukázkou toho, že všude kolem nás jsou zajímaví lidé, kteří představují možnost pro naše obohacení a nabízejí šanci na zajímavé setkání. Jde jen o to, jak této příležitosti co nejlépe využít.

Další článek




celkem 2 komentáře

Nejnovější komentáře

Dohmat, to je z podolí z mistráků ne ? Taky… Jan Pass. 26. 7. 2011, 02:05
Fotografie týdne je výborná. Hanka U. 21. 7. 2011, 12:42

Další podobné články

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Fotografie týdne: Cesta – o nekonečnu, dálkách a cestě

Jedna ze základních pouček eukleidovské geometrie říká, že dvě rovnoběžky se protínají v nekonečnu. Toto tvrzení může být překvapivé v několika ohledech. Pokud se na rovnoběžky díváme jinde než v nekonečnu, jsou od sebe stále stejně daleko.