DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dr. Clone and Number 4

Jméno člověka je něčím zvláštním, je součástí jeho identity, zastupuje jej navenek. Muži na dnešní fotografii týdne ale žádnou jedinečnost nemají. Jeden je pouhé číslo, druhý pak prostý klon.

Je zajímavé sledovat, co v lidské společnosti znamená mít jméno, nebo dát někomu či něčemu jméno. Asi si většina z nás vybaví biblickou scénu, kdy Adam pojmenovává všechnu polní zvířenu. Textu nejde o to říci, že každému poznanému objektu přiřadil pojem, ale spíše naznačit, že jsou mu podřízeny, že nad nimi má moc. V hebrejštině bylo jméno celoživotním programem – otec vybral jméno a tím do určité míry předurčil, jakým způsobem by se jeho dítě mělo chovat, ale také to, v čem a jak ho bude vychovávat. 

To se nám do určité míry zachovalo také například u papežů, kteří si po volbě vybírají nové jméno. Všichni nedočkavě čekají, k odkazu koho se programově nová hlava katolické církve přihlásí. Totéž můžeme spatřovat také u anglických panovníků. 

V naší době jde ale především o symbolickou hodnotu jména. Ať se již jedná o obchodní značky, pseudonym zpěváka či spisovatele. Navíc je důležitá ochrana dobrého jména, a to tak, že na ni pamatuje také zákon. Ač se za poslední tři tisíce let změnilo téměř vše, jméno zůstává čímsi cenným, nedotknutelným a vzácným. 

Zajímavá je také diskuse okolo jmen ve filosofii. Tím, že něčemu dáme jméno, přiřkneme mu také určitý podíl na bytí – i když pouze v naší mysli, jazyku či fantazii. Naše myšlení je silně pojmové. Nevidomí studenti bývají často velice úspěšnými, ale neslyšící mají situaci o mnoho těžší, neboť jejich uvažování v pojmech je zcela odlišné od většinové společnosti. A tak je jméno stále vzácným zbožím, které má svoji nespornou hlubokou hodnotu a krásu. Nemusí být je něčím majetnickým, ale také tvořivým a krásným. Je součástí umění i politiky. 

Jen ty nejhorší politické systémy redukovaly v pracovních táborech jména lidí na čísla. Věděli, že jim tím berou část lidství, jejich jedinečnost, důstojnost, možnost smysluplně se podepsat pod smlouvu nebo o sobě mluvit ve třetí osobě. Dnešní fotografie týdne, která nese jednoznačný rukopis Petera Cakovského, Dr. Clone and Number 4 tak může být podmětem k úvaze nad tím, jak sami se jmény zacházíme a jak je vnímáme. To, jak přistupujeme ke jménům totiž do velké míry vypovídá také o tom, jak vidíme hmotný svět.

Klepněte pro větší obrázek
Dr. Clone and Number 4 (foto: Peter Cakovský)

Snímek Mňamka, jehož autorem je Angel74, je na jedné straně roztomilou ukázkou makaka a na straně druhé výbornou prezentací technické vyspělosti snímku – od kompozice, přes hloubku barev až po ostrost. To vše v hravém a divácky zajímavém balení.

Klepněte pro větší obrázek
Mňamka (foto: Angel74) 

Zcela jinak působí fotografie Františka Vrby s názvem Letmá úvaha o světle. Nabízí atmosféru určitého tajemna s nesporným uměleckým ztvárněním, ve kterém formě ustupují pravidla techniky, a umění se snaží dýchat samo sebou.

Klepněte pro větší obrázek
Letmá úvaha o světle (foto: František Vrba) 

Jelikož se neodvratně blíží nástup jara, je možné pozorovat nejen krásu rostoucí ze země, ale také tu, která je opatřena lidstvím, která nese jméno. A právě jedna taková bytost je zachycena na snímku Z, který vytvořil uživatel s přezdívkou Mila.

Klepněte pro větší obrázek
Z (foto: Mila) 

A na závěr ještě jeden oddechový pohled do přírody. Tentokráte s názvem Mámo, hoři ti noha!!! od pana Adamce.

Klepněte pro větší obrázek 
Mámo, hoří ti noha!!! (foto: Adamec)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Pre mňa jednoznačne najpôsobivejšia je fotog… jz 26. 5. 2011, 08:36

Další podobné články

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Fotografie týdne: como te gusta el blues perezoso

Z hodin na Fakultě informatiky si vzpomínám na rýmovačku vyučujícího programování: „Kdo má dobrý vkus, programuje v C++, kdo má vkus slabší, tomu Cčko stačí.“ Tato jednoduchá veršovánka ukazuje, jak problematické je to s vkusem.

Fotografie týdne: Cesta domov

Fotografie týdne: Cesta domov

Karel Václav Rais ve své známé básni tématizuje cestu k domu následovně: „Cestička k domovu známě se vine. Hezčí je krásnější než všecky jiné. … A kdybych ve světě smutně se míval, na téhle cestičce vždy bych si zpíval.“ Jde o báseň, která je pozoruhodná nejméně dvěma momenty, které autor nemohl v době jejího napsání rozhodně zamýšlet

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Fotografie týdne: Šťastie je ako sklo

Je moderní říkat, že ničeho, co člověk v životě udělal, nelituje. Otázkou, je, zda je takový postoj možný a především, co daná věta vlastně znamená. Předně je třeba říci, že asi není nikdo, kdo by se vždy rozhodl tak, aby z perspektivy své přítomnosti nyní mohl říci, že všechna jeho rozhodnutí byla správná.

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Fotografie týdne: Warm-up – o barvách a nejen jejich teplotě

Jazykové pojmenování barev je zajímavým fenoménem. Podle jedné z teorií se do jazyka barvy přidávají postupně. Každý jazyk potřebuje mít diferenci mezi bílou a černou, později přidá červenou, pak zelenou a žlutou a šestá barva je modrá.

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Fotografie týdne – o tom, že místo nemusí být vždy zeměpisné určení

Otázka „Kde jsi?“ se na první pohled může zdát banální. Asi každý čtenář těchto řádků ví, kde se právě nachází, že sedí v kavárně, doma či v tramvaji. Jenže zde začíná první potíž. Být někde je vztažené k subjektu a jeho vztahu k okolí.

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Fotografie týdne – o zármutku nad zánikem

Pnutí mezi vztahem jednice a společnosti je v dějinách přítomno zcela od počátku. Kdo je důležitější? Koho upřednostnit? Kdo nese zodpovědnost? To jsou jen některé otázky, které nás při takto postaveném dilematu mohou napadnout

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Fotografie týdne: Nadhled – s ním jde všechno snadněji

Nejdůležitější ctností pro život ve společenství lidí je nadhled. Co si pod ním představit? Předně je třeba říci, že mít nadhled neznamená být nezúčastněný nebo apatický. Nadhled není ignorací nebo nezájmem.

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Fotografie týdne: Prostý muž a tažná kráva

Když se o někom řekne, že je to prostý člověk, nemusí to znamenat, že by byl analfabetem nebo nevzdělancem. Ostatně také babička Boženy Němcové, alespoň jako literární postava, byla na jedné straně archetypem prostoty a na druhé moudrosti.