DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dr. Clone and Number 4

Jméno člověka je něčím zvláštním, je součástí jeho identity, zastupuje jej navenek. Muži na dnešní fotografii týdne ale žádnou jedinečnost nemají. Jeden je pouhé číslo, druhý pak prostý klon.

Je zajímavé sledovat, co v lidské společnosti znamená mít jméno, nebo dát někomu či něčemu jméno. Asi si většina z nás vybaví biblickou scénu, kdy Adam pojmenovává všechnu polní zvířenu. Textu nejde o to říci, že každému poznanému objektu přiřadil pojem, ale spíše naznačit, že jsou mu podřízeny, že nad nimi má moc. V hebrejštině bylo jméno celoživotním programem – otec vybral jméno a tím do určité míry předurčil, jakým způsobem by se jeho dítě mělo chovat, ale také to, v čem a jak ho bude vychovávat. 

To se nám do určité míry zachovalo také například u papežů, kteří si po volbě vybírají nové jméno. Všichni nedočkavě čekají, k odkazu koho se programově nová hlava katolické církve přihlásí. Totéž můžeme spatřovat také u anglických panovníků. 

V naší době jde ale především o symbolickou hodnotu jména. Ať se již jedná o obchodní značky, pseudonym zpěváka či spisovatele. Navíc je důležitá ochrana dobrého jména, a to tak, že na ni pamatuje také zákon. Ač se za poslední tři tisíce let změnilo téměř vše, jméno zůstává čímsi cenným, nedotknutelným a vzácným. 

Zajímavá je také diskuse okolo jmen ve filosofii. Tím, že něčemu dáme jméno, přiřkneme mu také určitý podíl na bytí – i když pouze v naší mysli, jazyku či fantazii. Naše myšlení je silně pojmové. Nevidomí studenti bývají často velice úspěšnými, ale neslyšící mají situaci o mnoho těžší, neboť jejich uvažování v pojmech je zcela odlišné od většinové společnosti. A tak je jméno stále vzácným zbožím, které má svoji nespornou hlubokou hodnotu a krásu. Nemusí být je něčím majetnickým, ale také tvořivým a krásným. Je součástí umění i politiky. 

Jen ty nejhorší politické systémy redukovaly v pracovních táborech jména lidí na čísla. Věděli, že jim tím berou část lidství, jejich jedinečnost, důstojnost, možnost smysluplně se podepsat pod smlouvu nebo o sobě mluvit ve třetí osobě. Dnešní fotografie týdne, která nese jednoznačný rukopis Petera Cakovského, Dr. Clone and Number 4 tak může být podmětem k úvaze nad tím, jak sami se jmény zacházíme a jak je vnímáme. To, jak přistupujeme ke jménům totiž do velké míry vypovídá také o tom, jak vidíme hmotný svět.

Klepněte pro větší obrázek
Dr. Clone and Number 4 (foto: Peter Cakovský)

Snímek Mňamka, jehož autorem je Angel74, je na jedné straně roztomilou ukázkou makaka a na straně druhé výbornou prezentací technické vyspělosti snímku – od kompozice, přes hloubku barev až po ostrost. To vše v hravém a divácky zajímavém balení.

Klepněte pro větší obrázek
Mňamka (foto: Angel74) 

Zcela jinak působí fotografie Františka Vrby s názvem Letmá úvaha o světle. Nabízí atmosféru určitého tajemna s nesporným uměleckým ztvárněním, ve kterém formě ustupují pravidla techniky, a umění se snaží dýchat samo sebou.

Klepněte pro větší obrázek
Letmá úvaha o světle (foto: František Vrba) 

Jelikož se neodvratně blíží nástup jara, je možné pozorovat nejen krásu rostoucí ze země, ale také tu, která je opatřena lidstvím, která nese jméno. A právě jedna taková bytost je zachycena na snímku Z, který vytvořil uživatel s přezdívkou Mila.

Klepněte pro větší obrázek
Z (foto: Mila) 

A na závěr ještě jeden oddechový pohled do přírody. Tentokráte s názvem Mámo, hoři ti noha!!! od pana Adamce.

Klepněte pro větší obrázek 
Mámo, hoří ti noha!!! (foto: Adamec)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Pre mňa jednoznačne najpôsobivejšia je fotog… jz 26. 5. 2011, 08:36

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.