DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dr. Clone and Number 4

Jméno člověka je něčím zvláštním, je součástí jeho identity, zastupuje jej navenek. Muži na dnešní fotografii týdne ale žádnou jedinečnost nemají. Jeden je pouhé číslo, druhý pak prostý klon.

Je zajímavé sledovat, co v lidské společnosti znamená mít jméno, nebo dát někomu či něčemu jméno. Asi si většina z nás vybaví biblickou scénu, kdy Adam pojmenovává všechnu polní zvířenu. Textu nejde o to říci, že každému poznanému objektu přiřadil pojem, ale spíše naznačit, že jsou mu podřízeny, že nad nimi má moc. V hebrejštině bylo jméno celoživotním programem – otec vybral jméno a tím do určité míry předurčil, jakým způsobem by se jeho dítě mělo chovat, ale také to, v čem a jak ho bude vychovávat. 

To se nám do určité míry zachovalo také například u papežů, kteří si po volbě vybírají nové jméno. Všichni nedočkavě čekají, k odkazu koho se programově nová hlava katolické církve přihlásí. Totéž můžeme spatřovat také u anglických panovníků. 

V naší době jde ale především o symbolickou hodnotu jména. Ať se již jedná o obchodní značky, pseudonym zpěváka či spisovatele. Navíc je důležitá ochrana dobrého jména, a to tak, že na ni pamatuje také zákon. Ač se za poslední tři tisíce let změnilo téměř vše, jméno zůstává čímsi cenným, nedotknutelným a vzácným. 

Zajímavá je také diskuse okolo jmen ve filosofii. Tím, že něčemu dáme jméno, přiřkneme mu také určitý podíl na bytí – i když pouze v naší mysli, jazyku či fantazii. Naše myšlení je silně pojmové. Nevidomí studenti bývají často velice úspěšnými, ale neslyšící mají situaci o mnoho těžší, neboť jejich uvažování v pojmech je zcela odlišné od většinové společnosti. A tak je jméno stále vzácným zbožím, které má svoji nespornou hlubokou hodnotu a krásu. Nemusí být je něčím majetnickým, ale také tvořivým a krásným. Je součástí umění i politiky. 

Jen ty nejhorší politické systémy redukovaly v pracovních táborech jména lidí na čísla. Věděli, že jim tím berou část lidství, jejich jedinečnost, důstojnost, možnost smysluplně se podepsat pod smlouvu nebo o sobě mluvit ve třetí osobě. Dnešní fotografie týdne, která nese jednoznačný rukopis Petera Cakovského, Dr. Clone and Number 4 tak může být podmětem k úvaze nad tím, jak sami se jmény zacházíme a jak je vnímáme. To, jak přistupujeme ke jménům totiž do velké míry vypovídá také o tom, jak vidíme hmotný svět.

Klepněte pro větší obrázek
Dr. Clone and Number 4 (foto: Peter Cakovský)

Snímek Mňamka, jehož autorem je Angel74, je na jedné straně roztomilou ukázkou makaka a na straně druhé výbornou prezentací technické vyspělosti snímku – od kompozice, přes hloubku barev až po ostrost. To vše v hravém a divácky zajímavém balení.

Klepněte pro větší obrázek
Mňamka (foto: Angel74) 

Zcela jinak působí fotografie Františka Vrby s názvem Letmá úvaha o světle. Nabízí atmosféru určitého tajemna s nesporným uměleckým ztvárněním, ve kterém formě ustupují pravidla techniky, a umění se snaží dýchat samo sebou.

Klepněte pro větší obrázek
Letmá úvaha o světle (foto: František Vrba) 

Jelikož se neodvratně blíží nástup jara, je možné pozorovat nejen krásu rostoucí ze země, ale také tu, která je opatřena lidstvím, která nese jméno. A právě jedna taková bytost je zachycena na snímku Z, který vytvořil uživatel s přezdívkou Mila.

Klepněte pro větší obrázek
Z (foto: Mila) 

A na závěr ještě jeden oddechový pohled do přírody. Tentokráte s názvem Mámo, hoři ti noha!!! od pana Adamce.

Klepněte pro větší obrázek 
Mámo, hoří ti noha!!! (foto: Adamec)
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Pre mňa jednoznačne najpôsobivejšia je fotog… jz 26. 5. 2011, 08:36

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.