DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Dva

Michal Altrichter, když hovoří o vztahu jednotlivce a dvojice, zdůrazňuje, že jedna a jedna nejsou dva, ale dva a záření. Slovo je více než slovo, překračuje se, vede k zážitku srůstání a překračování vlastní slabosti, omezenosti, fragmentárnosti.

Také biblické obrazy jsou této myšlence nakláněné – není dobře člověku samotnému, jakoby odkazovalo k tomu, co moderní učebnice managementu budou označovat jako synergie. Dokonce i lidové tvrzení, že ve dvou se to lépe táhne, vychází z téhož pramene či zkušenosti.

Člověk je mezi všemi živočichy specifický tím, jak dobře se dokáže přizpůsobit, specializovat, jak se rodí neúplný, aby se mohl rozhodnout, čím se učiní.  To vše ale předpokládá, že nebude sám. Člověk opuštěný snáze upadá do depresí, říkají psychologové, dříve umírá a je více nemocný. Mluví přitom o člověku, který je uprostřed města, jen nemá partnera nebo blízké přátele či rodinu. Jak by na tom mohl asi být člověk, který by byl zcela sám?

Jistou zkušenost nabízejí pouštní otcové, tedy poustevníci, kteří ve čtvrtém až šestém století volili radikální samotu místo života ve společnosti. Arsenius podle tradice utíkal, kdykoli v dálce spatřil člověka. Tato jejich samota ale nebyla psychologicky běžnou samotou – věřili a pociťovali blízkost Boží. A kdykoli se tak nedělo, akcentují zkušenost velice bolestnou, zraňující.

Klepněte pro větší obrázek
II, foto: mila...

Být sám s pocitem osamění vede k tomu, že se člověk zblázní. Jakkoli můžeme mít pocit, že nás vztahy a bytí s druhými lidmi spoutávají a omezují, že by nám bez nich bylo snad lépe, tak pobyt v poustevně, na Antarktidě či na horách je zajímavý právě tím, že víme, že se k lidem vrátíme. Že se připravíme na zažívání oné participativní blízkosti s druhými.

Snímek II jehož autorem je Mila právě takový pohled na blízkost nabízí – ve vší schématické jednoduchosti, šedi stínů ukazuje, co je nejvlastnější obrysu osoby – dotek, zakoušení nesamoty a smazání vzdáleností. Stávání se osobností místo individuem.

Gratuluji autorovi k zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Noc v tunelu zaujme barevností i sociální naléhavostí. Jako by bylo možné schovat druhého pod povrch, do tmy a nevšímat si jej, necítit určitou formu zodpovědnosti za lidstvo jako celek. Ale stejně palčivě nabízí otázku – jsme ochotni projít onou temnotou tunelu, ze kterého se nedá odbočit ani utéci blíže druhému? Autorem snímku je zewag.

Klepněte pro větší obrázek
Noc v tunelu, foto: zewag

Milovníky abstraktní fotografie, melancholické neostrosti a zrcadlové hry barev jistě potěší snímek bludiště, jehož autorem je rol_men.

Klepněte pro větší obrázek
bludiště, foto: rol_men

Co je jazyk? Na tuto otázku není snadné odpovědět, stejně tak, jako na to, zda řeč člověka a zvířat může vykazovat nějaké společné rysy. Ti, kdo znají seriál Arabela, by jistě vzpomněli na myšlenku slovníku, která byla dětsky naivní. Pro ty ostatní je zde Jokr7 a jeho snímek o labuti která neumí japonsky.

Klepněte pro větší obrázek
o labuti která neumí japonsky, foto: jokr7

Na závěr ještě jeden snímek se sociální tématikou, tentokráte v dokumentaristickém provedení, jehož černobílé provedení jakoby zvyšovalo naléhavost a emocionalitu situace. Marcel Koláček takto zachytil Mother with child čekající v nemocnici.

Klepněte pro větší obrázek
Mother with child, foto: MarcelKolacek
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Nejlepší fotografie roku 2017 v galerii DIGIareny

Rok se s rokem sešel a nastal čas malé retrospektivy do naší webové galerie. Pojďte se s námi podívat a zapřemýšlet nad nejlépe hodnocenými snímky, které jste do galerie v uplynulém roce nahráli.

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Díky videu můžete cestovat zdarma po celém světě

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Fotografie týdne: nuda – o diferenci mezi nudou a zahálkou

Život v zahálce je vnímaný jako nekvalitní, vnitřně nedobrý. Žít v zahálce je vzdání se toho, co bychom mohli označit jako aktivní lidství. Dokonce ani odpočinek, který jsme si zvykli přejmenovat na volný čas, není možné trávit zahálkou.

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Fotografie týdne: Tři králové – o rozdílu mezi já a my

Tři králové (či tři mágové) putují za králem z východu. Chtějí ho uvidět, obětovat mu zlato, kadidlo a myrhu. Na cestu se vydávají všichni společně. Musí si důvěřovat a být si oporou. Bez toho by byli ztraceni.

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Fotografie týdne: Z druhej strany – o strachu a hledání svobody

Píseň Karla Kryla – Král a klaun zachycuje příběh krále, který dělá to, co mu právo dovoluje – vstupuje do války, pálí vesnice a dobývá města. Klaun vedle něj nejede na koni, ale na mezkovi, nemá meč, ale loutnu a přesto se rozhoduje něco dělat.

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Fotografie týdne: kde je krtek – o tom, že důležité věci mohou zůstávat schované

Vánoční příběh o narození Ježíše je příběhem udávajícím se pod zemí, plný překvapení a paradoxů. Josef mohl Marii nechat zabít a místo toho si bere nemanželského syna. Vydává se s těhotnou ženou do Betléma na sčítání lidu.

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Fotografie týdne: dílo rukou – o práci člověka a díle jeho rukou

Hannah Arendtová ve své knize Vita Activa rozlišuje dva druhy práce či činností. Ten první lze označit za práci člověka, celého jeho těla, času a bytí. Jde o práci, jejímž jediným cílem je obživa, práci, kterou vykonáváme z nutnosti.

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!