DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dva světy v černobílé

Snímek o životních dilematech, dvojím životě a padouchovi i světci v nás. Vnímání existence dvou světů nebo dokonce dvou životů má nesmírně dlouhou tradici, která sahá až k prvním organizovaným společnostem.

Ty oddělují svět mýtu a svět skutečný, byť s nejasnou dělicí čarou, ale alespoň trváním, existencí, významem. Na jedné straně jakoby existoval svět bohů a na straně druhé svět lidí. Řekové pak božstva umístili na Olymp.

Tím jim vyhradili jejich vlastní svět, ze kterého je to většinou daleko od běžných starostí lidí. Žít dva životy může být stejně dobře pozitivním, jako negativním jevem. Tak jsou známé případy, kdy osoby často kritizované za měkkost či kolaboraci svým přístupem zachraňovali desítky nebo stovky lidí. To jistě nijak nevylučuje existenci osob, které dvojí život žijí právě s ohledem na nějaké podlosti a zákeřnosti.

To, co je důležité, je, že mezi oběma světy či životními rovinami lze přecházet a k tomuto přecházení skutečně dochází. Tak ministerský předseda Rudolf Beran stanul před nacistickým soudem nebo bohové z Olympu vstoupili do sporů při Odysseově cestě domů. Dva světy jsou tak spíše schématickým než fundamentálně pevným konceptem, který člověku umožňuje snadnou orientaci, ale současně mu zamlží existenci přechodové šedé zóny.

Klepněte pro větší obrázek
Dva světy, foto: Dirtmaniak

Snímek Dva světy s tímto motivem pracuje skutečně aktivně. Je zde černá a bílá, jako archetypy základního morálního diferenciálu, je zde svět vody a souše, sněhu a tekuté vody. Ale pak jsou zde prvky jemnější – jakkoli labutě na břeh nejdou, drobné ptactvo se mezi oběma světy přemísťuje, až na holuby, pro které je zapovězena voda. Jakoby autor chtěl říci, že většina lidí není ani labutí ani holubem, ale lavírujícím, váhajícím, hledajícím zbytkem, který se rozhoduje podle řady složitých subjektivních i objektivních kritérií.

Skutečně světců i zloduchů chodí po zemi málo. Většina z nás volně přelétává tu z pozice nekomfortní zimy a ohrožení člověkem do pohodlné a teplé vody, ovšem bez dostatku skutečného pokrmu. Pro co se rozhodneme, není většinou dílem racionální či etické analýzy, ale pocitu a konkrétní nabídky.

Gratuluji autorovi fotografie, kterým je Dirtmaniak k snímku, který je obsahově, kompozičně, ale také nápadem a technikou provedení výborně vytvořený, hravý a vtipný a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrazů z uplynulého týdne.

Shimmell opět nabízí pozoruhodný a kompozičně zdařilý pohled na interakci člověk a architektury, znovu (již téměř tradičně) doplněný o zvíře, kterým je tentokráte pes. Snímek ukazuje, kolik zajímavých a tvůrčích možností může nabídnout obyčejný podchod. Nese název ven., jako by chtěl odkazovat někam nad sebe, do říše stínů zábradlí a divákovy fantasie.

Klepněte pro větší obrázek
ven., foto: shimmell

Také PetraPet pokračuje v kontinuální tvorbě, byť cestopisné a prostor v okolí Zdi nářků dokumentuje či reinterpretuje dalším kamínkem do mozaiky vlastního specifického vidění světa. Fotografie nese název Rabínn u Zdi nářků.

Klepněte pro větší obrázek
Rabínn u Zdi nářků, foto: PetraPet

Překážky jsou pěknou černobílou reflexí toho, že opět minulý týden začalo sněžit a zima se objevila nejen na horách, ale také ve městech a nížinách. Autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
Překážky, foto: Balian

Z atmosférického či klimatického podnětu vychází také Cestou z Luže, avšak místo sněhu nabízí čarokrásný pohled na námrazu, který zachytil petrpaz.

Klepněte pro větší obrázek
Cestou z Luže, foto: petrpaz
Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

ta od Dirtmaniak je daleko lepší než v odkaz… Balian 29. 1. 2016, 22:26
..bezvadný fotky .. i počtení ... mikoudelka 28. 1. 2016, 16:53
To byl Marcin Ryczek <a rel="nofollow" href=… Zdeněk Rosenthaler 28. 1. 2016, 12:05
Ale vždyť ty labutě už tu jednou byly, ne? MT 28. 1. 2016, 08:27

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.