DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dva světy v černobílé

Snímek o životních dilematech, dvojím životě a padouchovi i světci v nás. Vnímání existence dvou světů nebo dokonce dvou životů má nesmírně dlouhou tradici, která sahá až k prvním organizovaným společnostem.

Ty oddělují svět mýtu a svět skutečný, byť s nejasnou dělicí čarou, ale alespoň trváním, existencí, významem. Na jedné straně jakoby existoval svět bohů a na straně druhé svět lidí. Řekové pak božstva umístili na Olymp.

Tím jim vyhradili jejich vlastní svět, ze kterého je to většinou daleko od běžných starostí lidí. Žít dva životy může být stejně dobře pozitivním, jako negativním jevem. Tak jsou známé případy, kdy osoby často kritizované za měkkost či kolaboraci svým přístupem zachraňovali desítky nebo stovky lidí. To jistě nijak nevylučuje existenci osob, které dvojí život žijí právě s ohledem na nějaké podlosti a zákeřnosti.

To, co je důležité, je, že mezi oběma světy či životními rovinami lze přecházet a k tomuto přecházení skutečně dochází. Tak ministerský předseda Rudolf Beran stanul před nacistickým soudem nebo bohové z Olympu vstoupili do sporů při Odysseově cestě domů. Dva světy jsou tak spíše schématickým než fundamentálně pevným konceptem, který člověku umožňuje snadnou orientaci, ale současně mu zamlží existenci přechodové šedé zóny.

Klepněte pro větší obrázek
Dva světy, foto: Dirtmaniak

Snímek Dva světy s tímto motivem pracuje skutečně aktivně. Je zde černá a bílá, jako archetypy základního morálního diferenciálu, je zde svět vody a souše, sněhu a tekuté vody. Ale pak jsou zde prvky jemnější – jakkoli labutě na břeh nejdou, drobné ptactvo se mezi oběma světy přemísťuje, až na holuby, pro které je zapovězena voda. Jakoby autor chtěl říci, že většina lidí není ani labutí ani holubem, ale lavírujícím, váhajícím, hledajícím zbytkem, který se rozhoduje podle řady složitých subjektivních i objektivních kritérií.

Skutečně světců i zloduchů chodí po zemi málo. Většina z nás volně přelétává tu z pozice nekomfortní zimy a ohrožení člověkem do pohodlné a teplé vody, ovšem bez dostatku skutečného pokrmu. Pro co se rozhodneme, není většinou dílem racionální či etické analýzy, ale pocitu a konkrétní nabídky.

Gratuluji autorovi fotografie, kterým je Dirtmaniak k snímku, který je obsahově, kompozičně, ale také nápadem a technikou provedení výborně vytvořený, hravý a vtipný a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých obrazů z uplynulého týdne.

Shimmell opět nabízí pozoruhodný a kompozičně zdařilý pohled na interakci člověk a architektury, znovu (již téměř tradičně) doplněný o zvíře, kterým je tentokráte pes. Snímek ukazuje, kolik zajímavých a tvůrčích možností může nabídnout obyčejný podchod. Nese název ven., jako by chtěl odkazovat někam nad sebe, do říše stínů zábradlí a divákovy fantasie.

Klepněte pro větší obrázek
ven., foto: shimmell

Také PetraPet pokračuje v kontinuální tvorbě, byť cestopisné a prostor v okolí Zdi nářků dokumentuje či reinterpretuje dalším kamínkem do mozaiky vlastního specifického vidění světa. Fotografie nese název Rabínn u Zdi nářků.

Klepněte pro větší obrázek
Rabínn u Zdi nářků, foto: PetraPet

Překážky jsou pěknou černobílou reflexí toho, že opět minulý týden začalo sněžit a zima se objevila nejen na horách, ale také ve městech a nížinách. Autorem je Balian.

Klepněte pro větší obrázek
Překážky, foto: Balian

Z atmosférického či klimatického podnětu vychází také Cestou z Luže, avšak místo sněhu nabízí čarokrásný pohled na námrazu, který zachytil petrpaz.

Klepněte pro větší obrázek
Cestou z Luže, foto: petrpaz
Další článek




celkem 4 komentáře

Nejnovější komentáře

ta od Dirtmaniak je daleko lepší než v odkaz… Balian 29. 1. 2016, 22:26
..bezvadný fotky .. i počtení ... mikoudelka 28. 1. 2016, 16:53
To byl Marcin Ryczek <a rel="nofollow" href=… Zdeněk Rosenthaler 28. 1. 2016, 12:05
Ale vždyť ty labutě už tu jednou byly, ne? MT 28. 1. 2016, 08:27

Další podobné články

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

Fotografie týdne: Rozprostřel jsem své sny pod tvé nohy...

...našlapuj lehce, neboť kráčíš po mých snech, je citátem anglického básníka Samuela Butlera. Otevírá přitom dvě důležité otázky – proč sníme a co s těmi sny mají dělat druzí. Na první otázku by bylo možné odpovědět psychologicky.

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Takto vypadá 24 hodin zachycených v gigantickém timelapse Londýna

Fotografie týdne: Industriality II

Fotografie týdne: Industriality II

Továrna není jen místo, kde se něco vyrábí, ale sociální fenomén. Joshua B. Freeman ve své knize Behemoth ukazuje, jak továrna a struktura společnosti spolu těsně souvisejí. Postavit velkou a úspěšnou továrnu totiž předpokládá mít v ní koho zaměstnat

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Fotografie týdne: Černobílé blues ....

Peter Jervis ve svých knihách pracuje s pojmem epizodická zkušenost. Jde o nějaký nejmenší atomický celek poznání, který nám umožní o světě něco vypovědět. Epizodickou zkušeností může být čas potřebný pro rozpoznání kolegy z práce nebo třeba poznání melodie oblíbené písně.

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

V LA mají muzeum selfie, jejich focení má na svědomí již více jak 127 životů

Různá muzea proti pořizování různých fotografují bojují různými způsoby. Ne však muzeum selfie, které se nachází v americkém Los Angeles. To k tomu totiž přímo nabádá, mějte se ale na pozoru před „selfitis“...

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Společnost Netflix převedla na plátno historii značky Kodachrome

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Sony World Photography Awards 2018 – vítězové ve znamení neotřelých snímků

Celosvětová fotografická soutěž Sony World Photography Awards se poprvé konala v roce 2008 a za uplynulou dobu se z ní stalo uznávané fotografické klání s celosvětovou účastí a renomé.

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Fotografie týdne: Frankfurt am Main / Germany

Brno si již od dvacátých let minulého století přálo svůj vlastní mrakodrap. Jakoby výšková budova pro obyvatele představovala něco kouzelného či zázračného, stavbu, kterou město, s komplexem (a půvabem) předměstí Vídně mít musí.