DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dvere

Dveře můžeme otvírat i zavírat. Přicházet jimi i odebrat se na věčné neshledání. Může být něco prostšího? Něco, co každý den užíváme častěji?

Dnešní fotografie týdne má na první pohled motiv více než obyčejný; dveře. Může být něco prostšího? Něco, co každý den užíváme častěji? Dnešní fotografie ale nápadně připomíná obraz ze Sixtinské kaple, kde Adam a Hospodin se už už dotýkají – mezi jejich prsty je jen velmi malá vzdálenost – přesto se nedotknou. V symbolice Michelangela je to na jedné blízkost člověka k Bohu, na straně druhé vyjádření toho, že člověk si Boha nikdy neosahá, nikdy se jej nedotkne. Postava na snímku je v situaci, zdá se, velmi podobné. Zbývá jen kousek a bylo by možné dveře otevřít, avšak ten je naprosto nepřekonatelný, jako by mezi klikou a rukou ležela hluboká, nepřekonatelná propast.

Co je za těmi dveřmi? Proč se tak zoufale snaží stín postavy jimi proniknout? Utíká před něčím nebo za něčím? To je jen několik málo otázek, které dávají snímku tajemný podtext něčeho zvláštně dynamického. Jako by bylo možné ukrýt celý příběh do jednoho okamžiku zachyceného fotografií, a pak se jej snažit postupně rozmotávat, hlouběji ho zkoumat a poznávat. Přesto to ale budou spíše naše představy, než skutečně zachycený příběh.

Na snímku ale nejsou jen jedny dveře. Ty ostatní jsou, podle všeho, otevřené, jako by postava něco hledala. Snad odpověď na otázku? Blízkost druhého člověka? Je těžké odhadnout na co myslí. Ale motiv zoufalého hledání ze snímku téměř křičí. Je snímek vykřičníkem života oné postavy? Připomenutím toho, že jsou otázky, na které odpovědi znát nikdy nebudeme? Je holdem mystériu, které se skrývá za zamčenými dveřmi?

Moderní gnozeologie rozlišuje dva myšlenkové proudy, které mohou být někomu bližší a někomu méně sympatické. První říká, že se blíží den, kdy vyjde poslední číslo Science a Nature, kdy bude vše objeveno a zjištěno. Pak člověku zbude již jen báseň. Umění, které jediné nepřestane dávat smysl. Druhý pak, že každý objev tvoří otázky nové, nové problémy podměty, možnosti. Říká, že za posledními dveřmi bude jistě ještě mnoho dalších. Ať jsme zastánci jedné či druhé teorie, tak dnešní snímek dvere nás musel uspokojit. Je na něm vidět přístup obou proudů, sjednocující možnosti umění.

Klepněte pro větší obrázek
Dvere; foto myreska

Gratuluji autorovi s nikem myreska k zisku fotografie týdne za snímek dvere, který má nejen hluboký a zajímavý námět ze všedního života, ale také výbornou kompozici a nápadité zpracování. A nyní přijměte pozvání na cestu po dalších zajímavých fotografiích, které přinesl uplynulý týden.

Klepněte pro větší obrázek
Snímek Kluci, kteří to uhasili; foto Jaromír Chalabala

Požár Veletržního paláce není žádnou aktualitou. Snímek Kluci, kteří to uhasili od Jaromíra Chalabaly nás ale vtáhne přímo na místo události, do středu samotného děje. Je na něm výraz unavených hasičů, zkáza a zmar všeho kolem. Jako by chtěl říci, že si nikdy nemůžeme být ničím jísti, že stále nejsme pány a vládci přírody, ale spíše její součástí. Že zítřek může vzít všechny naše jistoty.

Klepněte pro větší obrázek
Dirigent; foto salwap

Snímek dirigent, jehož autorem je salwap, v sobě ukazuje mimořádnou dynamiku a krásu. Jako by se čas zastavil, vše ztichlo a nejednou se do tohoto mlčení rozezněla symfonie celého vesmíru. Pták na snímku jako by byl dirigentem orchestru, který křičí mlčením, na jehož vystoupení se vstupné nevybírá, ale které obohacuje i potěší.

Klepněte pro větší obrázek
Ona; foto werdza

Že může zaujmout i úplně obyčejný snímek ukazuje ONA od werdza. Jednoduchá kompozice i námět, ale mnoho úhlů pohledu, spousta drobností, které by se na nějaké složité kompozici mohlo snadno ztratili. Žena přechází chodbou, jako symbolem svého uplynulého života, ve které nebylo vždy vše dokonalé – jak ostatně můžeme vidět na zdech chodby...

A na závěr fotografie s krásnou kompozicí – každý svou cestou... od allcomment, jenž nabízí až surrealistickou scénu. Není v ní nic navíc, a přesto říká vše. Nechybí v ní nadhled i vnoření se do situace. Směřování k cíli i cesta do neznáma. Jen se přidat a vyrazit, jít kousek za nimi, svojí vlastní cestou...

Klepněte pro větší obrázek
Každý svou cestou...; foto allcomment


Pozor! Každý autor vítězného snímku fotografie týdne získává poukaz
na slevu 35% na velkoformátový tisk u společnosti Megapixel s.r.o.
Vítěz nechť prosím kontaktuje redakci.

Klepněte pro větší obrázek

Slevový poukaz na velkoformátový tisk fotografií věnuje společnost Megapixel s.r.o. - specialista na fototechniku.

 
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

:) werdza 12. 5. 2010, 15:45

Další podobné články

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Fotografie týdne: i uklízení může být zábava

Prvním krokem, který se v příručkách pro osobní rozvoj či článcích doporučuje, je udělat si pořádek – v sobě, kolem sebe, ve vztazích i v domácnosti. Pořádek je to, co vznikne aplikaci řádu.

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Fotografie týdne: Praha hlavní nádraží

Josef Fanta na konci devatenáctého století realizoval budovu secesního nádraží, kterou zná asi každý. Ať již ji vnímá jako místo příjezdu do svého domova, nebo naopak místo, kam směřuje za prací, jako začátek cest nebo jejich vyústění, tak se mu v podstatě nelze vyhnout

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Fotografie týdne: Vlnka – o šatech, ozdobách a odhalování

Jednou ze zajímavých etnologických činností je sledování pohřebních rituálů různých kultur, podle toho, z jakého prostředí vycházejí, jaké jsou jejich další obřady, co danou společností preferovaný či akcentovaný způsob života přináší za specifika.

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Fotografie týdne: Brázdy – O plánech, setí a hledění budoucnosti

Pole je symbolem úrody a jisté emancipace člověka. Tím, že k nomádskému způsobu života přidal stavění obydlí a současně začal obdělávat půdu, tak vytvářel první kulturní strukturu a první města.