DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: dvere

Dveře můžeme otvírat i zavírat. Přicházet jimi i odebrat se na věčné neshledání. Může být něco prostšího? Něco, co každý den užíváme častěji?

Dnešní fotografie týdne má na první pohled motiv více než obyčejný; dveře. Může být něco prostšího? Něco, co každý den užíváme častěji? Dnešní fotografie ale nápadně připomíná obraz ze Sixtinské kaple, kde Adam a Hospodin se už už dotýkají – mezi jejich prsty je jen velmi malá vzdálenost – přesto se nedotknou. V symbolice Michelangela je to na jedné blízkost člověka k Bohu, na straně druhé vyjádření toho, že člověk si Boha nikdy neosahá, nikdy se jej nedotkne. Postava na snímku je v situaci, zdá se, velmi podobné. Zbývá jen kousek a bylo by možné dveře otevřít, avšak ten je naprosto nepřekonatelný, jako by mezi klikou a rukou ležela hluboká, nepřekonatelná propast.

Co je za těmi dveřmi? Proč se tak zoufale snaží stín postavy jimi proniknout? Utíká před něčím nebo za něčím? To je jen několik málo otázek, které dávají snímku tajemný podtext něčeho zvláštně dynamického. Jako by bylo možné ukrýt celý příběh do jednoho okamžiku zachyceného fotografií, a pak se jej snažit postupně rozmotávat, hlouběji ho zkoumat a poznávat. Přesto to ale budou spíše naše představy, než skutečně zachycený příběh.

Na snímku ale nejsou jen jedny dveře. Ty ostatní jsou, podle všeho, otevřené, jako by postava něco hledala. Snad odpověď na otázku? Blízkost druhého člověka? Je těžké odhadnout na co myslí. Ale motiv zoufalého hledání ze snímku téměř křičí. Je snímek vykřičníkem života oné postavy? Připomenutím toho, že jsou otázky, na které odpovědi znát nikdy nebudeme? Je holdem mystériu, které se skrývá za zamčenými dveřmi?

Moderní gnozeologie rozlišuje dva myšlenkové proudy, které mohou být někomu bližší a někomu méně sympatické. První říká, že se blíží den, kdy vyjde poslední číslo Science a Nature, kdy bude vše objeveno a zjištěno. Pak člověku zbude již jen báseň. Umění, které jediné nepřestane dávat smysl. Druhý pak, že každý objev tvoří otázky nové, nové problémy podměty, možnosti. Říká, že za posledními dveřmi bude jistě ještě mnoho dalších. Ať jsme zastánci jedné či druhé teorie, tak dnešní snímek dvere nás musel uspokojit. Je na něm vidět přístup obou proudů, sjednocující možnosti umění.

Klepněte pro větší obrázek
Dvere; foto myreska

Gratuluji autorovi s nikem myreska k zisku fotografie týdne za snímek dvere, který má nejen hluboký a zajímavý námět ze všedního života, ale také výbornou kompozici a nápadité zpracování. A nyní přijměte pozvání na cestu po dalších zajímavých fotografiích, které přinesl uplynulý týden.

Klepněte pro větší obrázek
Snímek Kluci, kteří to uhasili; foto Jaromír Chalabala

Požár Veletržního paláce není žádnou aktualitou. Snímek Kluci, kteří to uhasili od Jaromíra Chalabaly nás ale vtáhne přímo na místo události, do středu samotného děje. Je na něm výraz unavených hasičů, zkáza a zmar všeho kolem. Jako by chtěl říci, že si nikdy nemůžeme být ničím jísti, že stále nejsme pány a vládci přírody, ale spíše její součástí. Že zítřek může vzít všechny naše jistoty.

Klepněte pro větší obrázek
Dirigent; foto salwap

Snímek dirigent, jehož autorem je salwap, v sobě ukazuje mimořádnou dynamiku a krásu. Jako by se čas zastavil, vše ztichlo a nejednou se do tohoto mlčení rozezněla symfonie celého vesmíru. Pták na snímku jako by byl dirigentem orchestru, který křičí mlčením, na jehož vystoupení se vstupné nevybírá, ale které obohacuje i potěší.

Klepněte pro větší obrázek
Ona; foto werdza

Že může zaujmout i úplně obyčejný snímek ukazuje ONA od werdza. Jednoduchá kompozice i námět, ale mnoho úhlů pohledu, spousta drobností, které by se na nějaké složité kompozici mohlo snadno ztratili. Žena přechází chodbou, jako symbolem svého uplynulého života, ve které nebylo vždy vše dokonalé – jak ostatně můžeme vidět na zdech chodby...

A na závěr fotografie s krásnou kompozicí – každý svou cestou... od allcomment, jenž nabízí až surrealistickou scénu. Není v ní nic navíc, a přesto říká vše. Nechybí v ní nadhled i vnoření se do situace. Směřování k cíli i cesta do neznáma. Jen se přidat a vyrazit, jít kousek za nimi, svojí vlastní cestou...

Klepněte pro větší obrázek
Každý svou cestou...; foto allcomment


Pozor! Každý autor vítězného snímku fotografie týdne získává poukaz
na slevu 35% na velkoformátový tisk u společnosti Megapixel s.r.o.
Vítěz nechť prosím kontaktuje redakci.

Klepněte pro větší obrázek

Slevový poukaz na velkoformátový tisk fotografií věnuje společnost Megapixel s.r.o. - specialista na fototechniku.

 
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

:) werdza 12. 5. 2010, 15:45

Další podobné články

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.