Ticho, tma a jen mlha se zvolna snáší nad silnici lemovanou světlem lamp. A před námi je chodec. Je možné jej nenásledovat?
Tma je svým způsobem vždy magická. Ať již na samotě, kde se do neprostupné temnoty zahalí vše široko daleko, takže člověk může jít jen velice pomalu a špatně se orientuje, nebo ve městech, kterým dává nádech mystična, krásy a určitého tajemna.
Také to je jeden z prvků, se kterými pracuje Zahorko na snímku Follow. Fotografie je vytvořená jako čtverec, což je dnes mimořádně populární formát, který dokáže snímek oproti klasickému obdélníku zajímavým způsobem proměnit a posunout. Postava je vyvedena středovou kompozicí, která je opticky posouvána perspektivou měnících se pouličních lamp. Spodní část snímku je pak tvořena vozovkou.
Díky šumu, který zde působí zcela přirozeně, je možné říci, že není snadné rozhodnout, zda je asfalt pokryt sněhem, mokrý nebo jen tiše skrápěn mlhou. Ta vytváří ve spojení s šumem zajímavou dvojici, která velice silně působí na atmosféru snímku, kterému dává nádech tajemna a ticha. Jednotlivá svítidla vytvářejí dynamický oblouk, který propůjčuje záběru organický prvek, takže nevypadá nikterak hororově.
Follow, foto: zahorko
Kráčející postava na snímku přitom vyvolává zcela samozřejmé otázky - kam jde, kdo to je? Je s ním bezpečno? Ostatně to je dialog, který člověk sám se sebou vede vždy, když v noci po delší době někoho potká. Pokud tedy není natolik zamyšlen, že se druhé postavy mimořádně lekne nebo vůbec nevšimne.
Autor snímku tak vlastně nabízí vstup do určitého vnitřního rozhovoru. V prvním přiblížení by se měl nechat divák očarovat atmosférou, vcítit se do zimního rozpoložení chodce, který proplouvá městem. Snad nikým nepozorován, tiše a sám. Druhá rovina již pracuje s druhou osobou a naší projekcí do ní. Možná v ní totiž vidíme právě jen sami sebe, se svými obavami a kvalitami, často pečlivě skrytými za nějakou maskou či image.
Gratuluji autorovi k vydařenému snímku, který potěšil jak dobrou atmosférou, tak také řemeslným zpracováním a dovoluji si pozvat na prohlídku některých dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.
Snopa nabízí ještě jiný pohled na to, jak může mlha čarovat a příroda být v tichu krásná. Zvláště pokud v ní citlivě zasahuje lidská ruka, tak jako v případě stavby hradu na snímku Křivoklátské údolí, zachycené snad někdy ráno, se svěžím vzduchem v plicích.
Křivoklátské údolí, foto: snopa
Spojení člověka a jeho nepřítele ve městě – holuba. To by mohlo být věčné téma urbanistických fotografů. Pohled z Turecka nabízí Marselus na fotografii Istanbul.
Istanbul, foto:Marselus
V přírodě je však větší druhová rozmanitost, než jen památky ničící, tlustí a obtěžující holuby. Tak jak to ukazuje dialogicky laděný snímek Ahoj,nemáš kousek chleba?, jehož autorem je giomdesampre, který se zde prezentuje tvorbou značně jinou, než je mu obvyklé.
Ahoj, nemáš kousek chleba?, foto: giomdesampre
A na závěr ještě jedna pěkná fotografie krajiny. Tentokráte ze Švýcarska s názvem Východ slunce na skalách od pana Řeřichy.
Východ slunce na skalách, foto: Řeřicha