DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Frankfurt am Main

Známý příběh o babylonské věži, který pochází z Bible, se stal v průběhu dějin námětem řady uměleckých zpracování, z nich nelze nezmínit například to Pietra Brueghela z roku 1563. Stavba je na jedné straně obrazem systematické a hluboké lidské spolupráce.

Potkávají se lidé ze všech národů, hovoří jedním jazykem a mají před očima jediný cíl – postavit věž, nesmírné výšky. To samo o sobě jistě není špatné. Biblický text ale vzápětí zdůrazní, že člověk stavbou přichází o svou transcendentální dimenzi – cílem je dojít si do nebe, opustit život v existenciální úzkostí a vrženosti do času.

Jak by zřejmě řekli filosofové dvacátého století, touhu po plnosti a stávání se, po překonávání sebe sama. Místo toho nacházejí lidé společné řešení, pro které je charakteristické to, že nabízí dokonalou jednoduchost.

Hospodinova zápletka je také známá – dává každému jiný jazyk, takže si najednou nerozumí a nemohou pokračovat ve stavbě. Jinými slovy – ukazuje, že jediné unifikované řešení, recept na lidské štěstí neexistuje. Ráj si nelze představovat tak mechanicky, jako lidé, jež se pustili do stavby věže. Svět se po jazykové diverzitě, stává nejen složitějším, ale také pestřejším. Nutí každého jedince najednou hledat jiné řešení, než které ukázala vnější autorita a kreativně usilovat o rozvoj celého svého bytí.

Myslím, že v příběhu jsou ještě dva, často opomíjené, momenty. Tím prvním je, že věž je již vysoká. Člověk, se dívá vzhůru. Jeho zrak není upřen k pouhému lopocení, ale když přemýšlí, co udělá se svým životem, když cesta po nejjednodušší cestě ztroskotala, hledí vzhůru. To je pravý opak rezignace nebo zklamání. To, že se člověk učí hledět do výše, že očima zkoumá vrcholky hor nebo špičky staveb, má pro jeho život zásadní význam. Vtiskává mu naději a touhu po nadhledu či perspektivě.

Klepněte pro větší obrázek
Frankfurt am Main, foto: pavel kozdas

Druhý moment spočívá v tom, že věž byla stavěna rukama. Zajímavé je, že zmíněný Brueghel udělá z věže spíše místo obchodu a cest než otázku absolutní tělesnosti. Člověk, který stojí někde na jejím úpatí k ní nemá nezaiteresovaný vztah kochajícího se turisty, ale věnoval své tělo, námahu, čas, k tomu, aby stavbu vystavěl. Někde v jejich kamenech a schodech je kus jeho bytí. Jako by příběh chtěl zdůraznit, že ne vždy vložíme námahu správným směrem. Lidé z příběhu se ale v zoufalství nevrhají dolů, tedy do nebytí, nebo nepláčou a nepodléhají zoufalství v pasivitě. Snaží se pochopit a pak se rozcházejí. Každý se vydává na svoji cestu autentického uskutečnění svého životního projektu.

Mrakodrap dnes není stavbou, jejímž prostřednictvím by se člověk mohl dopravit do nebe, byť kancelářské prostředí práce by někomu mohlo sakrální prostor připomínat, nemálo lidí si z práce smysl svého bytí skutečně udělá. Myslím, že právě spojení práce, lidí a výšky mohou onu optimistickou perspektivu z příběhu o babylonské věži připomínat. Stačí se jen podívat vzhůru a sledovat krásu, hledat smysl toho, s čím přicházím nebo odcházím. Jsou výzvou pro zvednutí hlavy od pohledu na nás samotné.

Gratuluji autorovi, kterým je rukopisem snadno rozpoznatelný Pavel Kozdas ke krásnému snímku Frankfurt am Main a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Také mila si hraje s pohledy. Nedívá se ale vzhůru k nebesům, ale snaží se o jiný pohled. Pohled dolů zde umožňuje vidět vzhůru a do dálky, všimnout si něčeho, co by zůstalo skryto. Zastavení zjevuje pohyb. Takový je epistemický paradox s názvem oVo.

Klepněte pro větší obrázek
ovo, foto: mila...

Island nepochybně patří mezi nejfotogeničtější krajinářská prostředí, což dokládá také miiiba se svým snímkem ... ICELAND ..., který zaujme jak světlem, tak také netradičním ořezem.

Klepněte pro větší obrázek
...ICELAND..., foto: miiiba

Sokis pak ukazuje, že krásné krajiny nejsou nutně vždy záležitostí pouze Islandu, ale lze je najít – byť samozřejmě jinak – také kdekoli jinde. Snímek Moravské vlnění. je toho pěkným příkladem.

Klepněte pro větší obrázek
Moravské vlnění., foto: sokis

Ivan76 se pak zaměřuje na pěkný detail s názvem Cesty galaxiou., který z celku tvoří abstraktní část. Kousek, který si může každý nechat zapadnou, kam bude potřebovat.

Klepněte pro větší obrázek
Cesty galaxiou, foto: Ivan 76
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Počula si ...

Fotografie týdne: Počula si ...

Podle Hanse Urs von Balthasara znamená slovo komunita etymologicky spojení dvou slov dohromady či spolu a zeď. Zeď, je to, co odděluje členy komunity od těch ostatních. Je to prostor bezpečí za hradbami, který vyžaduje jistou loajalitu, společný jazyk, hodnoty, či blízkost.

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.