DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Frankfurt ve zpětném pohledu

Zpětné zrcátko je v automobilech velice důležitou komponentou. Každý, kdo si vyzkoušel jízdu bez něj, ví, že je sice možná, ale není bezpečná ani pohodlná.

Nejsou to sice kola či brzdy, dokonce ani motor, ale přesto jde o věc, bez které se skutečně řídit nedá. Jakkoli jedeme vpřed, potřebujeme vidět také dozadu.Podobnost s mezilidskými vztahy není čistě náhodná, neboť právě tím, že se po silnici pohybují také jiná auta s jinými lidmi, než jsme mi v našem autě, zpětná zrcátka potřebujeme.

Nemá-li dojít ke kolizi a budeme-li se k sobě chtít chovat vzájemně pěkně, tak nám nic jiného, než je používat nezbývá. Klíčem k pochopení toho, co je před námi, je tak pohled zpět.

Nemálo popularizačních příruček z psychologie doporučuje nedívat se nazpět a mít oči upřené dopředu. Něco takového ale není ani možné, ani praktické. Člověk vždy vychází ze své zkušenosti, kontextu. Začít znovu není dost dobře možné absolutně. Jestliže Wittgenstein říká, že hranice našeho světa jsou hranicemi našeho jazyka a naopak, tak má zřejmě pravdu a toto tvrzení lze jistě rozšířit na jakoukoli zkušenost.

Klepněte pro větší obrázek
Frankfurt, foto: pavel kozdas

Snímek Frankfurt, jehož autorem je Pavel Kozdas, právě takovou skutečnost zachycuje. Je na něm dům, který je ale zcela mimo možnosti nějakého posouzení, kontextu či měřítka. Bylo by jistě možné o něm uvažovat izolovaně, ale pak by výpověď o něm byla velice omezená a dost možná zavádějící. Pohled do zrcadla zachycuje cosi, co je velice důležité pro pochopení místa, jeho kontextu, okolí. Stavba se vždy zjevuje v příběhu nikoli jen svého vzniku, ale především okolní zástavby. Obraz v zrcadle je tak klíček ke čtení hlavního předmětu zobrazení.

Je zde ale ještě jeden zajímavý moment. Totiž to, který objekt skutečně vidíme a který je jen obrazem. Na první pohled by se nabízela jasná odpověď – v zrcadle je obraz, před námi originál. Ale co když je to opačně? Tak jako se dvě logické negace vzájemně zneutralizují, tak lze také uvažovat o tom, že to co vidíme před sebou je obraz. Pak by skutečnější měl být dům v zrcadle. Jakkoli tato úvaha musí budit dojem jisté výstřednosti či podivnosti, tak ukazuje, že fotografie a svět mohou zachycovat dvě různé roviny zkušenosti i skutečnosti. A vypovídat o nich specifickým způsobem.

Gratuluji autorovi snímku k fotografii, která přirozeně navazuje na jeho dřívější architektonickou fotografickou produkci, a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Stříhali dohola... je snímek s jasným námětem od Vladimíra Mišíka. Ostříhat někoho dohola, znamenalo zbavit daného člověka důstojnosti, svobody, možnosti se sebou nakládat. A zatímco obyčejní vojáci tímto proces prošli pouze během určité inicializace, tak například příslušníci PTP byly dohola typicky pořád.

Klepněte pro větší obrázek
Stříhali dohola..., foto: Kubislav5

Hravost s téměř letní dovolenkovou atmosférou zachycuje kompozičně orientovaný snímek … od Anarki3, jehož hlavním výrazovým prostředkem je pořadí objektů, které tvoří dohromady úsměv.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: Anarki3

No21 nabízí minimalistický, ale také letní a také hravý Relax... v hlavních rolích zde vystupují lavička a slunce. S ozdobou, které je tak akorát, aby ji nebylo moc.

Klepněte pro větší obrázek
Relax..., foto: No21

A na samotný závěr snímek, který pěkně ukazuje, co to znamená prožívat nejistotu z budoucna, proč cesta a pohled pouze v před nejsou tak snadné, jak by být mohly. Autorem snímku nejistý po krok je Shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
nejistý po krok, foto: shimmell
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Moc děkuji Pavel Kozdas 11. 7. 2016, 15:43
Ty jí nějak lichotíš..........:-O Václav Lidl 10. 7. 2016, 07:22
Nejkrásnější pohled na Prahu je ve zpětném z… Karel Kahovec 9. 7. 2016, 06:18

Další podobné články

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Dorothea Langeová: Kam se poděl palec Kočující matky?

Jen několik málo fotografií se stalo opravdu ikonickými – každý je viděl a snadno si je vybaví. Mnohá tato díla mají moc promítnout se do reálného světa a ovlivnit skutečnost. Patří mezi ně i snímek Dorothey Langeové Kočující matka.

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Největší fotoaparát na světě? Opuštěný dům a obří kolodiová deska

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Film natočený čistě na iPhone získal prestižní britské ocenění

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Fotografie týdne: Z cyklu Olšanské hřbitovy

Sledovat kulturu toho, jak nakládáme s mrtvými je nesmírně zajímavé a poučné, nikoli kvůli nim samotným, ale především proto, že nám ukazuje, jak k vlastní smrti a bytí ve světě přistupujeme sami

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Fotografie týdne: Černobílé emoce, Tanec I.

Emoce patří mezi nesporně literárně nejreflektovanější, ale současně nejméně vážně branou složku, lidského myšlení či osobnosti vůbec.

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Sony zveřejnilo výsledky fotosoutěže Alpha Female

Fotografie týdne: Za oponou

Fotografie týdne: Za oponou

Hannah Arendtová ve své knize Původ totalitarismu nesmírně pečlivě analyzuje to, jak snadno člověk upadne do schémat veřejného mínění, aniž by byl schopen a ochoten napřít svůj kritický úsudek, jenž by mohl vést k tomu, že některá obecně tradovaná interpretační pojetí překročí nebo problematizuje.

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi

Zkázonosné selfie. Návštěvnice muzea poškodili obrazy Dalího a Goyi