DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Frankfurt ve zpětném pohledu

Zpětné zrcátko je v automobilech velice důležitou komponentou. Každý, kdo si vyzkoušel jízdu bez něj, ví, že je sice možná, ale není bezpečná ani pohodlná.

Nejsou to sice kola či brzdy, dokonce ani motor, ale přesto jde o věc, bez které se skutečně řídit nedá. Jakkoli jedeme vpřed, potřebujeme vidět také dozadu.Podobnost s mezilidskými vztahy není čistě náhodná, neboť právě tím, že se po silnici pohybují také jiná auta s jinými lidmi, než jsme mi v našem autě, zpětná zrcátka potřebujeme.

Nemá-li dojít ke kolizi a budeme-li se k sobě chtít chovat vzájemně pěkně, tak nám nic jiného, než je používat nezbývá. Klíčem k pochopení toho, co je před námi, je tak pohled zpět.

Nemálo popularizačních příruček z psychologie doporučuje nedívat se nazpět a mít oči upřené dopředu. Něco takového ale není ani možné, ani praktické. Člověk vždy vychází ze své zkušenosti, kontextu. Začít znovu není dost dobře možné absolutně. Jestliže Wittgenstein říká, že hranice našeho světa jsou hranicemi našeho jazyka a naopak, tak má zřejmě pravdu a toto tvrzení lze jistě rozšířit na jakoukoli zkušenost.

Klepněte pro větší obrázek
Frankfurt, foto: pavel kozdas

Snímek Frankfurt, jehož autorem je Pavel Kozdas, právě takovou skutečnost zachycuje. Je na něm dům, který je ale zcela mimo možnosti nějakého posouzení, kontextu či měřítka. Bylo by jistě možné o něm uvažovat izolovaně, ale pak by výpověď o něm byla velice omezená a dost možná zavádějící. Pohled do zrcadla zachycuje cosi, co je velice důležité pro pochopení místa, jeho kontextu, okolí. Stavba se vždy zjevuje v příběhu nikoli jen svého vzniku, ale především okolní zástavby. Obraz v zrcadle je tak klíček ke čtení hlavního předmětu zobrazení.

Je zde ale ještě jeden zajímavý moment. Totiž to, který objekt skutečně vidíme a který je jen obrazem. Na první pohled by se nabízela jasná odpověď – v zrcadle je obraz, před námi originál. Ale co když je to opačně? Tak jako se dvě logické negace vzájemně zneutralizují, tak lze také uvažovat o tom, že to co vidíme před sebou je obraz. Pak by skutečnější měl být dům v zrcadle. Jakkoli tato úvaha musí budit dojem jisté výstřednosti či podivnosti, tak ukazuje, že fotografie a svět mohou zachycovat dvě různé roviny zkušenosti i skutečnosti. A vypovídat o nich specifickým způsobem.

Gratuluji autorovi snímku k fotografii, která přirozeně navazuje na jeho dřívější architektonickou fotografickou produkci, a dovolím si pozvat na prohlídku dalších zajímavých snímků uplynulého týdne.

Stříhali dohola... je snímek s jasným námětem od Vladimíra Mišíka. Ostříhat někoho dohola, znamenalo zbavit daného člověka důstojnosti, svobody, možnosti se sebou nakládat. A zatímco obyčejní vojáci tímto proces prošli pouze během určité inicializace, tak například příslušníci PTP byly dohola typicky pořád.

Klepněte pro větší obrázek
Stříhali dohola..., foto: Kubislav5

Hravost s téměř letní dovolenkovou atmosférou zachycuje kompozičně orientovaný snímek … od Anarki3, jehož hlavním výrazovým prostředkem je pořadí objektů, které tvoří dohromady úsměv.

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: Anarki3

No21 nabízí minimalistický, ale také letní a také hravý Relax... v hlavních rolích zde vystupují lavička a slunce. S ozdobou, které je tak akorát, aby ji nebylo moc.

Klepněte pro větší obrázek
Relax..., foto: No21

A na samotný závěr snímek, který pěkně ukazuje, co to znamená prožívat nejistotu z budoucna, proč cesta a pohled pouze v před nejsou tak snadné, jak by být mohly. Autorem snímku nejistý po krok je Shimmell.

Klepněte pro větší obrázek
nejistý po krok, foto: shimmell
Další článek




celkem 3 komentáře

Nejnovější komentáře

Moc děkuji Pavel Kozdas 11. 7. 2016, 15:43
Ty jí nějak lichotíš..........:-O Václav Lidl 10. 7. 2016, 07:22
Nejkrásnější pohled na Prahu je ve zpětném z… Karel Kahovec 9. 7. 2016, 06:18

Další podobné články

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

Fotografie týdne: Halooo aneb co jsme schopni udělat, abychom neslyšeli

„Hlas volajícího na poušti.“ Tento biblický obraz Jana Křtitele se pravidelně opakuje v lidové mluvě a pořekadlech, ve výtvarném umění i literatuře. Jde o paradoxní větu, vždyť proč by někdo volal na poušti, na místě, kde ho nikdo nemůže slyšet?

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Slepý fotograf Ian Treherne se své práce nehodlá vzdát

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Fotografie týdne: mimo obraz – o ochotě hledat anomálie a překračovat diskurs

Soustředit se na to, co děláme, čím žijeme, na okamžik. Jít si tvrdě za svým snem. Mít sen, vizi, plán, tah na bránu. Všechny tyto úvahy či postoje mají společné to, že je lze zařadit buď do konceptu amerického snu nebo alespoň do motivačních příruček.

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Leica Sofort LimoLand – umělecké dílo od Jeana Pigozziho

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Zábavné fotografování v galerii – když lidé vypadají jako z obrazu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Fotografie týdne: Aeuronautica – o svobodě, člověku a orlu

Pták byl vždy vnímán jako určitý symbol svobody. Být volný jako pták. Toto lidové, ale také literární, tvrzení může vycházet ze dvou základních možných pohybů letce. Může se pohybovat horizontálně bez ohledu na překážky.