DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Fták

Jednou z věcí, která se satelitním městečkům kolem metropolí vyčítá, jsou vysoké ploty, za které není vidět a často si bez nich obyvatelé nedokáží dům představit. Snaží se izolovat se od vnějšího světa, postavit mezi sebou a ním zeď.

Pokud k takovému kroku přistoupí jeden člověk, je to obvykle směšné, pokud se tak neděje v nějaké umělecky citlivé oblasti. Pokud ale více, mění se městečko na vězení či zvláštní ubikační tábor.

Člověk může být uvězněn do prostorů, které si sám postaví, ale také do vězení, ze kterého není úniku po zemi. V koncentračních táborech jsou jen ploty a zdi, ale zůstává volné nebe. Pták je tak relativně přímočarým symbolem volnosti. Může se vznést, překonat všechny pozemní překážky a letět si kam, chce.

Otázkou je, zda totéž nemůže také člověk. Pokud čteme příběhy lidí, kteří přečkali vězení a koncentrační tábory, můžeme snadno nahlédnout, že jedním ze společných rysů byla schopnost létat. Nikoli fyzicky, ale mentálně. Tedy, že měli ideu, touhu, pro kterou chtěli žít, kterou jim nebylo možné odcizit, podobali se ptákům, které neomezují ploty a zdi, nenechají se uvěznit a letí si, kam chtějí. Známé přednášky ve věznicích během draní peří, ale i jiné formy intelektuálního života jsou toho důkazem. A jistě byla potřeba i jistá dávka štěstí a příznivé subjektivní charakteristiky.

Klepněte pro větší obrázek
Fták, foto: liil3

Snímek Fták zachycuje ptáka, který sedí na dvou vrstvách plotu, aniž by mu to vadilo. Sedí a rozhlíží se, sleduje, co se kolem děje, rozhlíží se, kam by mohl letět dál. A zdá se, že to, co by se člověku mohlo jako překážka jevit, tak on vnímá jako místo odpočinku. Ukazuje, že pokud se na svět díváme z jeho perspektivy, vypadá zcela jinak. Snad menší a svobodnější.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je liil3 k technicky, kompozičně i barevně výborně vyladěné fotografii a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Nejmil pokračuje svými snímky slečen a mléka. Tentokráte Milkiller působí, jako pracovní porada či vstupní pohovor. A autor snímku nechává na fantazii diváka, kdo koho přijímá, kdo je nadřízený a kdo musí poslouchat. Vztah člověka a mléka je zajímavý také obecně biologicky – téměř všichni savci po odstavení přestávají mít schopnost trávit laktózu, ale od neolitické revoluce tuto schopnost člověk udržuje. Je to zřejmě poslední velká genetická změna, kterou náš biologický druh prošel.

Klepněte pro větší obrázek
Milkiller, foto: nejmil

Připomínka toho, že je léto. Takovým způsobem působí snímek Pozdrav z pekla od dragolise, který spojuje vodu, žár a člověka do jednoho výtvarného celku.

Klepněte pro větší obrázek
Pozdrav z pekla, foto: dragolis

Parallel worlds kombinuje emoci cestovatele s dokumentaristickým přístupem. A tento subjektivní zážitek Marcel Koláček přenáší do vlakové fotografie.

Klepněte pro větší obrázek
Parallel worlds, foto: MarcelKolacek

Na závěr ještě jeden snímek, téměř hororového provedení, který nese název Poslední přání... a jeho autorem je sysho. Pracuje s plátnem a stínem, což dohromady vytváří poměrně kompaktní, myšlenkově sevřenou scénu, kterou se divák může nechat s radostí postrašit.

Klepněte pro větší obrázek
Poslední přání, foto: sysho
Další článek




celkem 1 komentář

Nejnovější komentáře

Je neskutečné, co všechno se dá napsat k jed… Grimjaur 24. 8. 2016, 12:35

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.