DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Good bye, my love, good bye…

Hudba má oproti jiným formám umění mnohem větší emocionální pronikavost. Možná nemůže tak snadno vyprávět příběhy, odhalovat struktury nebo být prostředkem pro předávání filozofických myšlenek.

Ale ve chvíli, kdy chceme měnit vnitřní svět svůj nebo někoho druhého, zasahovat city a emoce, těžko najdeme lepší nástroj. Od intelektu jde tak přímo k vůli, k jisté hybné síle našeho myšlení či bytí.

Říci, že hudbou chtěl skladatel něco předat je většinou nepřijatelná myšlenka, protože má daleko více rozměr určitých brýlí, které si nasadíme a pozorujeme s nimi svět. Lidé, kteří chodí po ulici se sluchátky na uších, nejsou většinou individualističtější či uzavřenější do sebe než druzí – jen chtějí svět vidět jinak.

Hudba je tedy něčím, co se dotýká ducha a co ho může také zjevovat. Snímek Good bye,my love,good bye… zachycuje muže, který hraje na klavír. Činnost, kterou většina neprofesionálů vnímá jako velice intimní a subjektivní zážitek, nabízí všem. Dělí se o své pocity s ostatními a dává tak k dispozici kousek ze svých hlubin.

A zatím odchází jeho sen. Je neuchopitelný, rozmazaný, ale pocit, který vyvolává je hmatatelný a reálný. Člověk by na jednu stranu mohl mít pocit, že svět emocí a myšlenek je nějak méně existující než svět fyzických objektů, přesto, pokud se zaposlouchá do jazyka hudby muže, který hraje na klavír, pochopí, že tomu tak být nemůže.

Klepněte pro větší obrázek
Good bye, my love, good bye..., foto: sysho

Snímek svým technickým provedením ukazuje jistou niternost. Bez příkras laciného zdůvodňování jde až na dřeň lidského bytí. Pracuje s hudbou, kterou si ale divák musí domýšlet, s příběhem, který nikdo nezná. Myslím, že každý, kdo chodí okolo venku umístěných klavírů, musí být překvapený tím, že nejlépe hrají lidé, kteří vypadají sociálně minoritně, bez domova, vztahu ke společnosti. Jediné, čím mohou zrcadlit své lidství tak, aby o něm mohli říci druhým, je právě hudba. Bez póz a příkras, v pravé hlubině svého bytí.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je sysho, k niterně uspořádané kompozici a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších zajímavých fotografií uplynulého týdne.

Někdy se vedou diskuse o tom, proč by měla nebo neměla architektura replikovat staré vzory. Proč zkrátka nepostavíme nové město ve střihu barokním nebo secesním, vždyť je to tak pěkné. Jak by to dopadlo, ukazuje snímek "kouřová" (150tileté výročí bitvy u Hradce Králové) od jarleleka. Některé věci se opakovat nedají, lidé i svět se mění.

Klepněte pro větší obrázek
“kouřová“, foto: jarlelek

No21 si hraje se stíny, písní od Chinasky, táborákovými archetypy i pořekadlem, podle kterého se řídí nemalá část společnosti. Ovšem nemoralizuje – jeho zbraní je humor, vtip, nadhled. Snímek nese název Nehas co Tě nepálí....

Klepněte pro větší obrázek
Nehas co Tě nepálí, foto: No21

Pro milovníky horovových snímků s podivnou atmosférou je určená fotografie planctus murum.., která pracuje především s emocí diváka, nikoli se samotným obrazovým sdělením, čemuž vše podřizuje. Autorem je coida.

Klepněte pro větší obrázek
planctus murum, foto: coida

Na závěr ještě hravá, abstraktní, snová, minimalististická i kontextuální Bouřková od Olda Polda.

Klepněte pro větší obrázek
Bouřková, foto: Olda Polda.
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotíte na koncertech? Dejte si pozor na rozjařené hudebníky!

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Fotografe týdne: Utopený dům – o vodě, která skrývá tajemství i dává život

Voda je něčím, co umožňuje život. Především národy, které žijí na poušti nebo v její blízkosti, mají niternou zkušenost s tím, co voda pro přežití znamená. Když zaprší, tak se zazelená a rozkvete poušť, téměř ze dne na den se změní k nepoznání.

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Fotografie týdne: před pikolou – o schovávání se, útěku a mimikrách

Biblická kniha Jonáš vypráví známý příběh o muži, který se snaží utéct před svým posláním. Utíká formálně před Bohem, který ho poslal do Ninive, ale jak z dalšího textu čtenář snadno pozná, utíká především sám před sebou

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Víte, jak vypadá lidská kůže v průběhu let bez jakýchkoli retuší?

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Foto týdne: Passenger – o tom, proč jsou vlaky tak romantické a přitažlivé

Vlak je podivuhodně romantický způsob dopravy, byť otázkou je, co za jeho půvabem stojí. Jistě je třeba nechat, že cestování v něm je obvykle pohodlnější, že není ani pomalejší, že v něm lze přepravit i větší věc nebo třeba psa či kolo.

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Fotografie týdne: vybočení – o odvaze, dívat se na věci jinak a vybočit z řady

Thomas Kuhn si ve své knize Struktura vědeckých revolucí povšimnul zajímavé věci. Žijeme v jistém paradigmatickém uvěznění. To, jaké právě převládá myšlenkové klima, je zcela určující pro to, co nás zajímá.

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Fotografie týdne: za oknem – jak těžké může být propíchnout bublinu snů

Často mezi skutečností a představou může být velký rozdíl. Bruno Ferrero v jedné své povídce popisuje dialog dvou rybek. První se ptá druhé: „Co je to to moře, o kterém všichni hovoří?“ „To je přece to, v čem plaveme.“ ...

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne

Vybuchující sopka z dronu – jak to asi dopadne