DIGIarena.e15.cz

Fotografie týdne: Gutenberg – jak ho zřejmě neznáme

Objev knihtisku znamenal v Evropě revoluci – nejen intelektuální, ale také sociální, komunikační i ekonomickou. A klade otázku, co znamená kniha pro nás, a jak se posunulo naše vnímání tohoto pojmu.

V letech 1454 – 1455 byla v Mohuči vytištěna Bible. Jednoznačně nejvlivnější kniha světa co do obsahu, získala význačné postavení co do formy. Johannes Gutenberg a jeho kolegové přišli s myšlenkou, že knihy nemusíme jen draze a pracně přepisovat, ale můžeme je sestavit z jednotlivých liter a následně vytisknout.

A když už máme sestavenou jednu sadu znaků, je reprodukce na více listů vlastně poměrně jednoduchou záležitostí. Tisklo se jak na papír, tak také na pergamen a celý počin měl pochopitelně nedozírné následky.

Jen namátkou je možné zmínit vznik letáku – jednoduché tiskoviny, která je reklamou nebo aklamací, kterou potřebujeme v identickém provedení mnohokráte. A díky knihtisku bylo možné toto splnit za velice příznivých ekonomických podmínek. Šlo o technologii, která v prvé řada znamenala intelektuální a kulturní revoluci. Cena knih rychle klesá, nabídka titulů se rozšiřuje a relativně rychle vznikají tisky, které nemají ambici být věčnou součástí knihoven, ale jen informují nebo baví.

Jde o jeden z nedůležitějších stimulů pro rozvoj vzdělanosti v celém evropském prostředí. Jedním dechem je třeba říci, že dochází také ke změně komunikačních forem, rozvíjí se reklama, pamflety a další dílka, která vnímáme spíše negativně, ale právě toto odstartovalo další demokratizaci a uvolnění myšlenkového klimatu.

Z klasických profesí bychom dnes zřejmě našli málo takových, které se na sice od raného novověku zachovaly, avšak silně se transformovaly, jako sazeči a tiskaři. Sázení je dnes záležitostí DTP programů, nikoli práce s olověnými literami a tiskaři stále častěji sází na digitální tisk a lepenou vazbu, než na klasické řemeslné postupy.

Klepněte pro větší obrázek
gutenberg, foto: humusak

Muž na snímku gutenberg, který každý znak zpracovává zvlášť, je tak anachronickým zjevem. Pečlivě postupuje krok po kroku, aby vytvořil mozaiku, která bude jako celek dávat smysl. A snad ne jen jemu, ale každému, kdo půjde okolo, což dává jeho dílu v určitém slova smyslu kosmologický kontext.

Gratuluji autorovi snímku, kterým je humusak ke kompozičně i obsahově zajímavému snímku a dovoluji si pozvat na prohlídku dalších fotografií uplynulého týdne.

Subal ukazuje jednu z důležitých tváři fotografa. Prezentuje jej jako člověka, který je neustále připraven sledovat svět kolem sebe a hledat v něm nečekané struktury a pohledy. Tentokráte tak činní se snímkem Cestou, kde zachycuje cesty sněhem automobilů i paní vyhazující tříděný odpad.

Klepněte pro větší obrázek
Cestou, foto: subal

Apaluch nabízí pohled na téměř stejné téma – stopy ve sněhu automobilové i lidské, avšak v podání abstraktnějším a černobílém. Fotografie nese název …

Klepněte pro větší obrázek
..., foto: apaluch

Do třetice ještě jeden pohled na sněhovou kalamitu, která zasáhla část České republiky. Ovšem viděna očima melancholicky poetickýma, plnýma ticha, mlhy a jemného ševelení dešťových kapek. Autorem snímku Když nám prší do sněhu... je No21.

Klepněte pro větší obrázek
Když nám prší do sněhu..., foto: No21

Jinou interpretaci počasí na přelomu zimy a jara, v době velikonoční, nabízí Vlastimil Pibil, který ukazuje zajímavý detail z ledopádu v Teplických skalách. Snímek Ledové zátiší... nabízí téměř dialektický koncept, spor ledu a jara, živé a neživé přírody, světla a tmy. To vše na mimořádně malém prostoru a ve výborném technickém provedení.

Klepněte pro větší obrázek
Ledové zátiší, foto: Vlastimil Pibil
Další článek




Přidejte svůj názor k tomuto článku

Další podobné články

Fotografie týdne: Stromm

Fotografie týdne: Stromm

Snímek o tom, jak do stromů promítáme sami sebe v touze se převyšovat a přerůst, přetrvat svou existenci. Tak nějak automaticky, bez námahy. Stromy mají pro člověka od pradávna mystický charakter, a to nejen ve smyslu lidového objímání stromů nebo vycházení do přírody.

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Unikátní snímky Saturnu z již neexistující sondy Cassini

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

Fotografie týdne: Konec nákladového nádraží Žižkov

„Něco končí a něco jiného začíná“. Tato lidová úvaha je hojně rozšířená a má sloužit jako jakési pohlazení, zdroj naděje pro někoho, kdo se setká s koncem, který nechtěl. Jde o tvrzení, které v sobě mísí naději a jistý idealismus.

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Fotografie týdne: jak běží čas metrem – o čase a bezčasí tančících v mysli fotografa

Co je to čas? Dokud se mne na to nikdo nezeptá vím to, ale jakmile mám odpovědět, uniká mi to. Tak nějak by bylo možné parafrázovat slavný výrok, jehož autorem je Aurelius Augustinus.

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Nejstarší dochovaná fotografie amerického prezidenta – 1843

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Návštěvníci muzea během pořizování fotografie svého dítěte v rakvi, poškodili 800 let starý předmět!

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Budoucnost fotografie: Kam jsme se dostali a co bude dál?

Svět fotografie se v několika posledních letech mění obrovskou rychlostí. Ke slovu se dostávají nové technologie, a to i z oblastí, které zdánlivě nemají s fotografií nic společného. Jaká budoucnost čeká médium fotografie?

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Fotografie týdne: Budiž světlo – o světle, světu, slovu a stvoření

Podle Jana Patočky mají slova svět a světlo společný etymologický, ale také především myšlenkový, kořen. Svět je to, co je osvětlené, co se nám zjevuje, co můžeme poznat.